Kdybychom posuzovali vztah Čechů k Evropské unii jen podle počtu nových stran, které se chtějí věnovat zejména evropské problematice, museli bychom usoudit, že tomuto národu neleží na srdci nic víc než právě EU. Vždyť v nedávné době vzniklo hned několik nových stran, jež se definují především s pomocí svých postojů k Unii.

Nejprve se europoslankyně Jana Hybášková rozešla s Evropskými demokraty-Sdružením nezávislých kandidátů, za které byla do Evropského parlamentu (EP) zvolena, a založila v minulém roce Evropskou demokratickou stranu.Tato strana se chce soustředit na „velké otázky, kterým čelí Evropa a Česká republika spolu s ní“, ale bude přednostně zaměřena na působení v EP

Na začátku roku 2009 vznikla ve stejný den Strana svobodných občanů (SSO) a strana Liberálové.cz. Zatímco ta první je silně euroskeptická, a odmítá tudíž Lisabonskou smlouvu i další politickou integraci EU, ta druhá je silně proevpropská. Chce usilovat o vytvoření Spojených států evropských.

Vznik SSO byl ohlašován dlouho dopředu. Jelikož jedním ze zakladatelů je Petr Mach, blízký spolupracovník prezidenta Václava Klause, a jelikož se k nové straně připojili oba synové současného prezidenta, mluví se o SSO občas jako o Klausově straně. Liberálové.cz navazují na dříve existující Liberální reformní stranu (LiRA), která měla zástupce v Senátu.

Novou stanu také založil europoslanec Vladimír Železný, který si bez konzultací se zakladatelem irského hnutí Libertas Declanem Ganleyem zaregistroval uskupení Libertas.cz. Železného strana chce vystupovat, podobně jako SSO, proti další evropské integraci.

Média nás též informují, že novou stranu připravuje i další bývalý spolupracovník Klause Petr Havlík. Jak se bude jmenovat, zatím nevíme, ale víme, že by chtěla lépe dělat vše to, v čem údajně zklamala Občanská demokratická strana. Chtěla by tedy být také stranou euroskeptickou.

Každý projev politické aktivity je samozřejmě vítán. Přesto není snadné se zbavit pochyb. Nejenže všechny nové strany vznikají až příliš okatě v souvislosti s volbami do EP, což jistě mnoho voličů povede k otázkám o jejich životnosti a důležitosti pro českou domácí politiku. Vzniká jich také příliš mnoho najednou, přičemž některé mají skoro shodné programy. To se týká zejména stran euroskeptiků.

V jejich případě se navíc nelze vyhnout jisté ironii. Proč se právě politici, kterým evropský integrační projekt leží tolik v žaludku, hrnou do Evropského parlamentu? Skeptičtí Češi si jistě v mnoha případech odpoví, že nejde vůbec o ideály, ale o skvěle placená místa v „nenáviděném“ Bruselu. Uvidíme, kolik voličů bude natolik velkorysých, aby do EP i přes tyto pochyby euroskeptiky poslali.

MF Plus, 30.1.2009