Téma dezinformací vzbuzuje velký zájem a silné emoce, a proto není divu, že se mu začala věnovat řada výzkumníků, novinářů a aktivistů. Problémem je, že se jejich odlišné role, přístupy a cíle ve veřejné debatě moc často nereflektují.

Novinář Jan Žabka upozornil na přešlap pořadu Newsroom ČT24, který v jednom ze svých výstupů označil twitterový profil Barbory „Mercury“ Kuželové za příklad „factcheckera“. Do této kategorie však daný profil příliš nezapadá. Za poslední měsíc totiž nezveřejnil ani jediný vyvrácený a vysvětlený manipulativní výrok. Místo toho na něm lze najít směs politických vyjádření, sdělení osobní povahy a vhledů do českého konspiračního ekosystému doplněných ironickými komentáři. Aby nedošlo k omylu, to je naprosto v pořádku. Jen by v tom případě bylo na místě paní Kuželovou označit třeba jako „influencerku zaměřující se na politická témata“. Toto označení mimo jiné reflektuje i její nezpochybnitelnou popularitu, jelikož její tweety sleduje více než 25 tisíc lidí.

Čtenáře by mohlo napadnout, proč se touto drobností vůbec zaobírat. Paní Kuželová má samozřejmě právo si svůj profil psát, co uzná za vhodné, a Newsroom ČT24 kritiku reflektoval a víceméně uznala, že použití termínu „factchecker“ nebylo na místě. Každopádně toto nesprávné vyjádření reflektuje širší trendy debaty o dezinformacích. Na jednu stranu se tomuto tématu věnuje celá řada různých aktérů – akademiků, novinářů a aktivistů – z nichž každý má svou legitimní perspektivu. Pro výzkumníka je důležité dobrat se za pomoci transparentně definované metody lepšího poznání problému. Pro aktivistů může být důležité přitáhnout k problému pozornost veřejnosti a lobovat za jeho vyřešení. Existence těchto různých aktérů je samozřejmě pro reakci na problém potřebná a jednou z velkých výhod demokratické společnosti je, že mohou vedle sebe koexistovat.

Úkolem novinářů je nejen názory těchto aktérů reprodukovat, ale také vysvětlit čtenáři či divákovi z jakého kontextu přicházejí. To mu totiž umožní pochopit, na základě, jakých postupů jejich závěry vznikaly a také podstatu jejich činnosti. Řečeno konkrétně, pokud je profily Barbory „Mercury“ Kuželové označen jako factchecker výrazně to zkresluje pojem o způsobu práce organizací zabývajících se například ověřováním výroků v politických debatách nebo příspěvkům na sociálních sítích, které se musejí řídit velmi jasně definovanými pravidly včetně nestrannosti. Zaměňování influencerky prosazující svůj politický názor za factcheckera tak pouze posiluje dojem, že problematika dezinformací je pro mocenské elity pouze záminkou k omezování svobody slova, což brání smysluplné diskuzi o možných řešeních této výzvy.

Samozřejmě nelze vinu házet pouze na novináře, jelikož i část komunity věnující se dezinformací nemá mnohdy ve své roli zcela jasno a nezvládá oddělovat svůj osobní politický postoj od zkoumané problematiky. Být výzkumníkem či novinářem snažícím se popsat problematiku je v pořádku. Být aktivistou či lobbistou prosazující určité řešení problému je v pořádku též. Jen se sebou každá z těchto rolí přináší jiné závazky a normy chování. Proto by nemělo docházet k jejich směšování anebo přinejmenším by mělo být jasně definované – ideálně napříč komunitou, jak se pozná, kdo vystupuje, v jaké roli. Když už nic jiného tato transparence by přepracovaným novinářům ušetřila práci při vymýšlení toho, jak povolání svého hosta pojmenovat.