Když jsem před pár dny četl zmínku o tom, že Usáma bin Ládin si ve své poslední tirádě osvojil téma globálního oteplení, pokoušel jsem se uhodnout, který z našich lokálních ekobijců toho okamžitě využije k tomu, aby vytvořil rovnici mezi teroristy z Al Kajdy a zastánci teorie klimatických změn. Ve své rádoby polemice s Martinem Bursíkem (Martin B.: Příběh jedné nevinnosti, LN 1. 2.) tak učinil ekonom Karel Kříž.

Kříž má samozřejmě právo na své názory, mohl by je alespoň prezentovat s elementární slušnosti a respektem k názorům svých protivníků.

Hned v úvodu se dovídáme, že většina mužů (a těžko prý Martinu Bursíkovi vyčítat, že se snaží o totéž) „má tendenci zvyšovat svůj společenský status. Chtějí úspěch, vliv, moc, rádi hromadí majetek. Touží cestovat a být obklopeni stále novými samicemi (sic!).“ Dále nás autor informuje, že pokaždé, když Bursík „vypluje do pražských ulic“, aby ukájel svou touhu po majetku a po moci a uspokojoval chtíč po samicích, stojí to daňové poplatníky „pořádnou díru v kapsách“.

Jak to dělá? Jednoduše, za mrzký peníz nabízí své služby každému, kdo o ně stojí. S těžaři hnědého uhlí se třeba spojil proti Temelínu, aby je zbavil nežádoucí konkurence. Vážné obvinění. Kříž ovšem sám bezelstně přiznává, že pro ně pražádné důkazy nemá. Celý zbytek článku se nese ve stejné rovině osočování a prázdných a siláckých frází.

Ty někdy svou slabomyslnou razancí aspoň získávají nechtěně komicky efekt. Bursík „úspěšně prosazuje globální oteplovací šílenství v zemí, která je každoročně pět měsíců ponořená do tmy a mrazu, na výspě lidstva v boji s nemilosrdnou přírodou – když 96 % světového obyvatelstva žije v oblastech teplejších a životu příjemnějších“. (Tento poslední výrok mimochodem osobně považuji za zatím nejpitomější komentář roku v médiích.)

Karel Steigerwald, když ještě psal pro tento deník, jednou poznamenal, že s některými lidmi se dá polemizovat, ale s jinými to prostě nejde. Jsou jen na pár facek. Myslím, že Karel Kříž se úspěšně zařadil do této druhé kategorie.

Vyšlo v LN