Tak prý máme jednu z deseti nejkrásnějších dívek na světě. Taky jsme měli už tu úplně nejkrásnější. A víte co?? Já na to…. Vyhlašuji soutěž o chlapa roku. A představuji hned prvního kandidáta. V životě jsem jej neviděla. V životě jsem s ním nemluvila. Do mého života vstoupil v okamžiku, kdy mne facebook vyzval, abych „potvrdila přítele“. Potvrdila jsem jeho ženu a takhle to dopadlo:

Desetiletý Patrik byl normální kluk, který hrál na dvorku fotbal, míč mu spadnul na střechu vedle stojících garáží, on tam vlezl, merunu odkopnul kámošům zpět a při tom spadnul ze střechy té garáže na hlavu tak, že když se po řadě týdnů probudil z umělého spánku, tak.... no…. nemluví…. nehýbe se - moc…. ale je…. Jestli si chcete tenhle příběh přečíst celý, tak jděte na http://www.sos-patrik.cz, ale upozorňuji předem, že to je pro tvrdé nátury a doporučuji panáka k ruce, zvláště pak doporučení platí pro matky s dětmi….

Osoby tohoto dramatu jsou poměrně prosté:

Patrik….. bez naděje na zlepšení…. Ale to jeho mamince říkali už v momentě, kdy se Patrik probudil… a vlastně se neprobudil, protože mezi bdělým stavem a umělým spánkem nebylo co se aktivity mozku týká příliš velký rozdíl. Dnes už to rozdíl je.

Maminka: zázračná žena, která se nevzdala. Svoji osobní tragedii tak zvaně obyčejné, velmi málo vzdělané a prosté ženy přetavila nejen v péči o hluboce postiženého syna, ale v síť známostí, kontaktů, aktivit a vlastního osobnostního růstu, který ji bezpochyby dovádí tam, kam by za tak zvaných „normálních okolností“ nikdy ani nepohlédla. Mnohé jiné, nacházející se v obdobných a LEPSÍCH situacích, také nepohlédly. Prostě se na to….. etc. Ona nikoliv. Hledá souvislosti a nalézá je. V rámci naší korespondence se mnou hluboce nesouhlasí a samozřejmě říká, že by dala všechno, cokoliv za to, kdyby byl její syn zdravý. Pochopitelně. Ale kromě toho, když vidím, co ze svého strašného neštěstí získala pro svoji duši ona, ptám se, jestli její osud není trošičičku…. záviděníhodný????? (Jo, já vím, teď mě můžete všechny matky a všichni rodiče postižených dětí mlátit, co se do mě vejde, protože moje dítě je zdravé….. ale…. jak říkal klasik – vemte Bibli, tam to všechno je….)

Otec: no – právě…. Naposledy spatřen poblíže restauračního zařízení nevalné pověsti, v jejíž blízkosti se nacházel i v době, kdy Patrik z té střechy padal…. no…. jen ať proboha zůstane tam, kde je, v tomto směru každá změna k horšímu – a to i směrem k Patrikovi….

Mladší bráška Kubík. Napůl bráška, kterému bylo kolik… dva tři roky, když se „to stalo“ .

ON: můj kandidát. Otec Kubíka. Muž. Pardon. MUŽ. V podstatě přišel o svou ženu, protože ta se už do konce života bude starat o svého nemohoucího prvorozeného syna, který není „jeho“. Maminka je s ním tu v lázních, tu na rehabilitacích, tu s ním jezdí do speciální školy (cha, cha… povinná školní docházka…) tu shání peníze pro jeho rehabilitaci, kterou sama s Patrikem provádí. Schválně – kdo u těch bolestivých cviků pláče víc?? Máma nebo Patrik??
A vedle stojí ON. Stará se o jejich mladšího syna, o domácnost, o svou ženu, o živobytí. Sám s druhým synem bez ní taky měsíc, dva… Nenápadně přikládá ruku k dílu a ví, že tak bude činit do konce života svého a života své ženy. Že vždycky bude na prvním místě určovat život rodiny – no, já to slovní spojení, užívané tehdy, když si dotyčný myslí, že jej nikdo neslyší, řeknu: NEMOHOUCÍ MRZÁK, dítě které není jeho.
A on jen tak JE. Je oporou. Neutíká, neodchází, nevymlouvá se a nežehrá na osud….

Jestli máte lepšího kandidáta na titul CHLAP ROKU, dejte vědět.

Já si ale myslím, že na jeho hlavě bude korunka prince sedět nejlépe. Doufám, že mu paní Maláčová nějakou pěknou přichystá.