Je to něco přes rok, kdy jsem dala k dobru na Silvestra "do placu" sbírku svých právnických vtipů. Kdo se nestačil zasmát, tak jsou tady:
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/klara-samkova-vesela-.php?itemid=5506

Inu, a od té doby se pídím po dalších.... ne na ne na žádný nový narazit - to jsou poměry, už ani z právníků si lidi neutahujou!! A představte si, že zrovinka včera mi dva čerstvé dorazily: přidávám je do původní sbírky nakonec, aby byla všechna kuřátka pěkně pohromadě a kromě toho vám je tady posílám. Konec konců, všude je zima, zase sněží (a u Muzea jsou sněhu centimetry čtyři, takže kalamita jak na Sibiři, jak praví píseň) a radovánek vezkrze mnoho není. Tož hlavu vzhůru:

Č. 1
Přišel takhle chlápek do obchodu se vším možným. Zaujala ho krásně zpracovaná mosazná krysa, opravdu umělecké dílo. Zeptal se prodavače a dohodli se na ceně. Prodavač jej upozorňuje: "Pane, nebereme žádné reklamace. Jak si to jednou
odnesete, je to vaše a nevezmu si to zpátky za žádných okolností." Chlápek souhlasí, zaplatí a nese si krysu domů. O pár bloků dál si najednou všimne, že za ním po ulici cupitá živá krysa. A najednou další, a další, za chvilku jsou jich stovky, všechny jej trpělivě a klidně sledují. Brzy je celá ulice zaplavena krysami. Chlap zpanikaří a rozběhne se, krysy za ním. Bylo jich už nepočítaně.
Chlapovi došlo, že jdou po té sošce. Doběhl tedy k řece a šup sošku do vody. A celé to procesí krys se nahrnulo do řeky za soškou a utopilo se. Chlápek se otočil a došel zpátky do krámu. Hned jak vešel, prodavač na něj: "Pane, říkal jsem vám, že reklamace neberu!" - "To je v pořádku. Já se chci jen zeptat, jestli byste náhodou neměl mosaznou sošku právníka."

Č.2
Jeden barman si byl tak jist, že je široko daleko nejsilnější, že lákal k návštěvě podniku sázkou. Vezme do jedné ruky citrón a vyždímá z něj všechnu šťávu. A když někdo z toho, co z citrónu zbude, vymáčkne ještě jednu kapičku šťávy, vyhraje sto liber. A přicházeli zápasníci, přicházeli vzpěrači, arm-wrestleři, karatisté a různí anabolikoví nafoukanci a nadutci. A nikdo ani kapičku. Až jednou přišel takový svraštělec, brejličky na nose, aktovku v podpaždíčku, třtina větrem se klátící. Dal si panáka, a jak mu opadla mlha z brýlí, rozhlédl se po baru, uviděl nápis - a že jde do té sázky. Štamgasti dostali záchvat smíchu, vyhodili kopyta do luftu, spadli ze stoliček a zůstali tak. Pro barmana je ovšem zákazník jako zákazník - a tak si plácli, barman vyždímal citrón a podal ho tomu skřečkovi. Štamgasti přece jenom zpozorněli - a nevěřili svým očím. Z té malé pěstičky vytekla jedna kapička, dvě - nebyla to náhoda! Šest kapek šťávy vymačkal ten zagroškudla ještě z citrónu. Barman mu vyplatil sto liber a s respektem se zeptal: "Uznávám, že nevypadáte ... ale co tedy děláte? Dřevorubec? Artista? Nebo co?" Mužíček trochu zrozpačitěl: "Nic ztoho. Já jsem jen právník……"

Tak vzhůru do práce a hezký den všem.