Ikona britského byznysu, vlastník Virgin Group a stejnojmenných aerolinek, a jeden z nejbohatších Britů Richard Branson, chce od vlády v Londýně půjčku 500 milionů liber (přes 15 miliard korun) na podporu svých krizí zle postižených aerolinií.

Míra problému v tomto průmyslu je vskutku obrovská, a mnoho zemí je proto k těmto žádostem pozitivně nakloněna, ale tato s sebou nese dost problémů.

Argument, že majetek pana Bransona dle nedávných dat je přes 4 miliardy, a měl by si snadno poradit sám, není tím nejvíce závažným (i když asi stačil vládě Austrálie, aby tam jeho firmu nepodpořila a ta zřejmě skončí pod administrací). Nejde totiž o balík hotovosti, na kterých by pan Branson spal, ale hodnota jeho firem, která se krizí mění a získání půjček pro své impérium, které zřejmě stojí do velké míry na úvěrech, může i pro něj být nesnadné.
Ve hře nemůže být ani to, že se Branson nedávno soudil se zdravotním systém UK – NHS, neb se cítil jako podnikatel, který chtěl na trh vstoupit, znevýhodněn. Což je legitimní postup.

Hlavní problém pana Bransona je postoj k zemi, od které žádá o pomoc. Již před 14 lety se rozhodl přestat platit daň ze svého příjmu ve Spojeném království a přestěhoval se na svůj ostrov, který je součástí Panenských ostrovů, jednoho z nejvíce známých daňových rájů. Žádost o podporu ze státní kasy, do které se vědomě a pragmaticky rozhodl nepřispívat, je přinejmenším pozoruhodná a bude nesnadné pro vládu se rozhodnout, co s ní dělat. A to přesto, že lidé, jako je pan Branson, z často na daních ušetřených peníz financují často skvělé, jindy méně skvělé projekty za miliardy. A tím získávají obdiv veřejnosti a mnohdy pomáhají opravdu dobrým věcem.

Ve hře je ale i to, že vstup Virgin airlines na trh zásadně zvýšil konkurenci na leteckém trhu UK (a v cestách přes Atlantik), a přineslo tedy celé společnosti nemalé benefity. A hlavně to, že pro zaměstnance Virgin by bylo těžko pochopitelné, kdyby oni přišli o práci, zatímco třeba konkurenční aerolinie British Airways by své zaměstnance díky státní pomoci udržely. Navíc, vláda UK (stejně jako vlády další) má část másla na hlavě, a to tím, že se úniku daňových peněz od lidí, jako je pan Branson, účinně nebránily.

Nicméně, tím legitimní argument nekončí. Zejména dnes, když je jasné, že státy budou čelit velkému nárůstu zadlužení. Pro miliony lidí, kteří platí často nemalé daně státu, a budou čelit daním ještě vyšším, či poklesu služeb, které jim stát bude poskytovat (a nejspíše obojímu), není přijatelné, aby se nemálo lidí a mnoho firem "odhlásilo" od placení daní tam, kde působí či v zemi, která dala jejich byznysu vyrůst. Stejně tak je obtížně přijatelný fakt, že ti nejbohatší díky "vhodnému strukturování" majetku a dominantně kapitálovým příjmům platí ze svých příjmů často jen zlomek procentní sazby daně, kterou platí ostatní (což mimo jiné vede k tomu, že majetek nejbohatších stále roste a společnost to silně ovlivňuje). Je to nepřijatelné a zvládnutí pokrizové ekonomiky to silně komplikuje.

Rozhodnutí Downing street, zda pomoci či nepomoci Virgin Group, není snadné, ale není zdaleka tak důležité jako to, aby nejen Downing street, ale vlády na celém světě konečně a účinně řešily problém, které případ pana Bransona symbolizuje.