Dnes se odehrává v kyberprostoru další důležitý summit Unie. Před pár dny ho označil francouzský president za summit, kde se rozhodne o politické existenci Unie. Je to snad naštěstí nadsázka, neb většina politiků již dnes připouští, že půjde "jen" o to se posunout dál, ale ve hře je hodně.

Jde o požadavek epidemií nejvíce postižených států, aby vznikl fond, který by jim na vzniklé náklady přispěl. V Unii totiž sice vzniklo za více než 500 miliard euro nových projektů na podporu členských zemí, ale prakticky výhradně jde o půjčky. A to zemím, jako je Itálie a Španělsko, nestačí.

Jen pro srovnání, země Unie, které jsou z různých důvodů "postiženy chudobou", tedy z pohledu životní úrovně v porovnání s průměrem dostávají z unijního rozpočtu ročně desítky miliard euro. A není snadné argumentovat, že postižení epidemií je méně závažné než chybějící jednotky procent HDP. Stejně samozřejmá je pomoc ve formě grantů u přírodních katastrof.

Požadavek na stamiliardový fond (což je snazší a hlavně dočasné řešení než komplexní změna rozpočtu Unie), akcentovaný zeměmi, které se cítí nejvíce postiženy, ale i mnohými zeměmi, které již dnes do rozpočtu Unie nemalé peníze platí (třeba zmíněná Francie), naráží na neméně razantní odpor zejména u dalších čistých plátců, v jejichž čele stojí Holandsko, Německo či Rakousko. Zatímco politici Německa jsou obvykle ochotni hledat kompromis (a už leccos v tomto případě učinili), jak se postaví k jednání ostatní, je hádankou.

A jakkoliv na dnešním summitu zřejmě již "plánovaně" k dohodě nedojde, na nalezení kompromisu, který závažně soudržnost Unie nepoškodí, jsou spíše dny než týdny. Ve hře je totiž to, na čem Unie stojí: spolupráce, solidarita a schopnost nalézt vzájemně přijatelná řešení. A právě, zda se to podaří, v krizi určuje, jak jsou tyto základní kameny pevné a jak moc se lze na ně spolehnout.

S jakou se vydá do kyberprostoru, ve kterém se summit bude odehrávat, český premiér, můžeme jen hádat. Dle Hospodářských novin prý půjde o „opatrnější postoj, blízký německému, nizozemskému nebo rakouskému“.

Znamená to tedy, že zatímco v případě evropských miliard pro naši, rychle bohatnoucí (z pohledu průměru EU) zemi, jsme jednoznační a "své" peníze razantně požadujeme, v případě peněz, které by mohly pomoci spíše ostatním ( i když ani to nevíme), jsme opatrní. Ať zváží každý sám, zda je opravdu tato pozice správná, prozřetelná a odpovědná. A zda přívlastek "opatrná" ji opravdu vystihuje.

A mimochodem, před pár desítkami hodin, při hlasování o návrhu pana Okamury zařadit na program jednání parlamentu uspořádání referenda o vystoupení z EU, se pan premiér, spolu s více než polovinou poslanců jeho hnutí, zdržel. Myslím, že i to by měl vysvětlit.