Vládní „smart“ řešení, které nebude fungovat
Takže, vláda se dobrala k tomu, jak pomoci firmě zle postižené krizí, a s vlastníkem blízkým panu premiérovi (zvažte, co hraje větší roli), tedy čínsko-česko-holandské letecké společnosti Smartwings. Upravila probíhající program COVID plus, ze kterého by firma až dvoumiliardový úvěr mohla dostat, a tím si možná místopředseda vlády, pan Havlíček myslí, že problém vyřešil. Já si myslím, že nikoliv.
Především, existuje mnoha indicií, že firma Smartwings není zrovna finančně silná. Její obchodní model zřejmě stojí na pronajímání letadel (na leasing), což ve „zlaté době“ zdánlivě nekonečného růstu trhu, umožnilo operovat s velmi nízkým kapitálem. Velká část (pokud ne celý) kapitálu byla umazána smolnými nákupy letadel Boeing 737 Max (které byly na více než rok uzeměny), a nejsou známy informace o tom, zda a jak firma Boeing Smartwings miliardové ztráty vykompenzuje (sleva na další nákupy, které mají Smartwings objednané, asi problém dnes nevyřeší).
Měsíce téměž totální odstávky musely znamenat další stovky miliard ztrát díky vysokým nákladům, a výpadku prakticky všech příjmů.
Proč to je důležité? Program COVID pracuje (a je to tak správné) s tím, že úvěrující banka se sama rozhodne, který dlužním „stojí za riziko“. Stát totiž kryje jen 80% garance (a zřejmě i mnohem nižší podíl celkových ztrát na všech úvěrech), proto jsou banky velmi opatrné v tom, komu úvěr poskytnou.
Firma v odvětví, které je fatálně krizí zasaženo, a která zřejmě přišla o veškerý kapitál a rezervy (bohužel, údaje firma veřejně neposkytuje), je zcela jasný kandidát na to, aby úvěr nedostala. Ono 20% ztráty z úvěru 2 miliard dělá 400 milionů, a to je hodně peněz.
Jsou tedy jen 3 možnosti (v závislosti na skutečném zdraví firmy Smartwings):
Pro stát ideální je ta, kdy zmíněná ekonomická úvaha je zcela špatná, Smartwings jsou kapitálově dost silné nato, aby jim některá banka úvěr dala a pomohla firmu oživit. V kombinaci s podstatnou restrukturalizací se firma postupně bude stavět na nohy a v ideálním případě úvěr bance časem splatí. Tato možnost předpokladá, že kapitál firmy výrazně posílí její akcionáři, což schopnost získat úvěr notně posílí (posílí ho o tolik, aby firma byla z pohledu banky „úvěrovatelná“).
Druhá možnost vychází z toho, že poněkud černý pohled na zdraví firmy odpovídá realitě. O úvěru proto (bez zásadní kapitálové injekce nad možnosti akcionářů) nemůže být řeč, neb firma nebude sto půjčku splatit. Vláda bude mít „horký brambor“, se kterým se měsíce klopotně potýká (zda má Smartwings pravdu, neb tak dlouhá nejistota fakt „není fér“), zpět na talíři.
Třetí možnost kombinuje obě uvedené. Finanční situace ja špatná a firma je tak neúvěrovatelná, přesto však úvěr dostane. A bude to racionální. Tedy ne pro stát, ale pro banku. Mohlo by k tomu dojít (zdá se, že COVID plus to pro mne překvapivě umožní) tak, že banka, která firmě půjčuje již dnes „na vlastní riziko“, nahradí tyto své úvěry úvěrem se státní zárukou. Pokud tím Smarwings získá třeba delší zdroj (odklad problému) nebo „něco málo paněz navíc“, dává to pro ni smysl (i když ne velký, o jeden úvěr přijde, jiný získá). Vítězem v této hře je úvěrující banka – na místo rizika celého úvěru u firmy s minimem kapitálu a málo optimistickými vyhlídkami na splacení, bude držet úvěr, na kterém (v závislosti na dalším vývoji jejich úvěrů v rámci programu) neztratí více než 20% jistiny.
Vzhledem k tomu, že situace firmy je jen málo nadějná, směřuje tento scénář k jejímu konci (i když s mírným odkladem). A ten bude zahrnovat mnoha set milionovou platbu státu bance za nesplacení úvěru.
Mimochodem, právě konstrukce státní pomoci formou poskytnutí „neúplné zárůky“ (a omezení na celkové plnění na porfolio), dává smysl, neb činí banky spoluodpovědné za poskytnuté úvěry. Bohužel, možnost využití úvěru na „nahrazení“ úvěru existujícího (státem neručeného), kterou zřejmě program umožňuje, tuto logiku poněkud degraduje. Z pomoci firmám se tak může, do značné míry, stát pomoc bankám se snížením ztrát z úvěrů poskytnutých dříve firmám, které již dnes mezi „živé“ nepatří“. I to někdy dává smysl, nevím jen zda nyní a u nás. Doufám, že to tvůrci programu vědí a vzniklé náklady pro daňové poplatníky budou umět obhájit..
Především, existuje mnoha indicií, že firma Smartwings není zrovna finančně silná. Její obchodní model zřejmě stojí na pronajímání letadel (na leasing), což ve „zlaté době“ zdánlivě nekonečného růstu trhu, umožnilo operovat s velmi nízkým kapitálem. Velká část (pokud ne celý) kapitálu byla umazána smolnými nákupy letadel Boeing 737 Max (které byly na více než rok uzeměny), a nejsou známy informace o tom, zda a jak firma Boeing Smartwings miliardové ztráty vykompenzuje (sleva na další nákupy, které mají Smartwings objednané, asi problém dnes nevyřeší).
Měsíce téměž totální odstávky musely znamenat další stovky miliard ztrát díky vysokým nákladům, a výpadku prakticky všech příjmů.
Proč to je důležité? Program COVID pracuje (a je to tak správné) s tím, že úvěrující banka se sama rozhodne, který dlužním „stojí za riziko“. Stát totiž kryje jen 80% garance (a zřejmě i mnohem nižší podíl celkových ztrát na všech úvěrech), proto jsou banky velmi opatrné v tom, komu úvěr poskytnou.
Firma v odvětví, které je fatálně krizí zasaženo, a která zřejmě přišla o veškerý kapitál a rezervy (bohužel, údaje firma veřejně neposkytuje), je zcela jasný kandidát na to, aby úvěr nedostala. Ono 20% ztráty z úvěru 2 miliard dělá 400 milionů, a to je hodně peněz.
Jsou tedy jen 3 možnosti (v závislosti na skutečném zdraví firmy Smartwings):
Pro stát ideální je ta, kdy zmíněná ekonomická úvaha je zcela špatná, Smartwings jsou kapitálově dost silné nato, aby jim některá banka úvěr dala a pomohla firmu oživit. V kombinaci s podstatnou restrukturalizací se firma postupně bude stavět na nohy a v ideálním případě úvěr bance časem splatí. Tato možnost předpokladá, že kapitál firmy výrazně posílí její akcionáři, což schopnost získat úvěr notně posílí (posílí ho o tolik, aby firma byla z pohledu banky „úvěrovatelná“).
Druhá možnost vychází z toho, že poněkud černý pohled na zdraví firmy odpovídá realitě. O úvěru proto (bez zásadní kapitálové injekce nad možnosti akcionářů) nemůže být řeč, neb firma nebude sto půjčku splatit. Vláda bude mít „horký brambor“, se kterým se měsíce klopotně potýká (zda má Smartwings pravdu, neb tak dlouhá nejistota fakt „není fér“), zpět na talíři.
Třetí možnost kombinuje obě uvedené. Finanční situace ja špatná a firma je tak neúvěrovatelná, přesto však úvěr dostane. A bude to racionální. Tedy ne pro stát, ale pro banku. Mohlo by k tomu dojít (zdá se, že COVID plus to pro mne překvapivě umožní) tak, že banka, která firmě půjčuje již dnes „na vlastní riziko“, nahradí tyto své úvěry úvěrem se státní zárukou. Pokud tím Smarwings získá třeba delší zdroj (odklad problému) nebo „něco málo paněz navíc“, dává to pro ni smysl (i když ne velký, o jeden úvěr přijde, jiný získá). Vítězem v této hře je úvěrující banka – na místo rizika celého úvěru u firmy s minimem kapitálu a málo optimistickými vyhlídkami na splacení, bude držet úvěr, na kterém (v závislosti na dalším vývoji jejich úvěrů v rámci programu) neztratí více než 20% jistiny.
Vzhledem k tomu, že situace firmy je jen málo nadějná, směřuje tento scénář k jejímu konci (i když s mírným odkladem). A ten bude zahrnovat mnoha set milionovou platbu státu bance za nesplacení úvěru.
Mimochodem, právě konstrukce státní pomoci formou poskytnutí „neúplné zárůky“ (a omezení na celkové plnění na porfolio), dává smysl, neb činí banky spoluodpovědné za poskytnuté úvěry. Bohužel, možnost využití úvěru na „nahrazení“ úvěru existujícího (státem neručeného), kterou zřejmě program umožňuje, tuto logiku poněkud degraduje. Z pomoci firmám se tak může, do značné míry, stát pomoc bankám se snížením ztrát z úvěrů poskytnutých dříve firmám, které již dnes mezi „živé“ nepatří“. I to někdy dává smysl, nevím jen zda nyní a u nás. Doufám, že to tvůrci programu vědí a vzniklé náklady pro daňové poplatníky budou umět obhájit..