K soudu směřuje pozoruhodná, po šesti letech vyšetřování (byla podána žaloba státním zástupcem), deset let stará kauza, spojená se jménem „politického podnikatele“ (jeho vlastní termín) Romana Janouška. Zjednodušeně řečeno jde o to, že jeho laboratoř na rozbory krve, si údajně účtovala chybně své výkony, vykazovala jiné testy, než reálně provedla, a zdravotní systém (tedy zdravotní pojišťovny) díky tomu přišly o značné peníze, přibližně o 239 milionů korun. Obviněné osoby se tedy měly dopustit trestných činů podvodu a neoprávněného podnikaní (též podílnictví, ze kterého je obviněn právě Janoušek).

Chce se říci, že kauze se jeví jako jednoduchá, ovšem je zcela nejasné, jak to dopadne. Ale není od věci si k tomu položit pár otázek:

1. Bylo (a je) běžné, že nově vzniklá firma získá licenci na provádění vysoce odborných činností a k tomu smlouvu se zdravotními pojišťovnami, které zajistí příjem stovek milionů?
To první by možné mělo být, pokud firma disponuje velmi kvalitním personálem, to druhé je „pozoruhodné“, neb získat smlouvu na řádově nižší částky v oblasti zdravotních služeb je dle zkušeností řady lékařů, kteří si chtěli založit svou ordinaci, více než nesnadné....Dle názoru policie, jen pan Janoušek, jehož skutečný podíl na práci laboratoře asi nebyl velký (soudím dle jeho CV), inkasoval v letech 2009 až 2011 plat přes 60 milionů. Mimo to, hodnota nové firmy byla údajně při prodeji přes 300 milionů. Po prodeji se firma přejmenovala, zkrachovala a minulý rok zanikla.

2. Dle dobového tisku přitom firma „měla minimum zaměstnanců“ a existovalo podezření, že rozbory dělá někdo jiný (tudíž asi neměla vysoký kapitál). Konkretizující otázkou nyní je, jak mají tedy zdravotní pojišťovny nastaveny ceny za své výkony? Když v podstatě stačí založit firmu, chvíli pracovat, a stovky milionů jsou (pro majitele) na světě (a bezesporu ani ostatní nepřišli zkrátka, proto policie hovoří o obohacení více než 100 miliony).

3. Pozoruhodný není jen přístup zdravotních pojišťoven „na začátku“, ale i „na konci“ této kauzy. Jen jedna jediná se v současné době soudně domáhá náhrady škody (v minimálním rozsahu) a další se spokojily s vyrovnáním v sumě odpovídající malé části škody, tak jak ji policie vyčíslila.

4. V šetření policie uvázli spolu s Janouškem (obviněný za to, že získal mzdu z činnosti, kterou má policie za nelegální) i další lidé. Mimo jiné, dle přiloženého článku (již v té době) šéf kliniky přední nemocnice, jehož firma byla dodavatelem (tedy asi zpracovatelem) rozborů pro firmu pana Janouška. Doufám tedy, že dotyčný neměl problém s tím, zvládnout jak vedení kliniky, tak své podnikání, a že nedošlo k u nás ne zcela neobvyklé situaci, kdy práci pro soukromé firmy, přes firmy zaměstnanců státních firem, provádí státní školy či laboratoře.


Mimo vše ostatní, co případ přinese a bez ohledu na verdikt soudu, nám hlavně dluží ti, co podnikání firmy Chambon umožnili, odpověď na otázky, zda takovýto snadný vstup do státem (přes pojišťovny) regulovaného odvětví byl snadný pro všechny. A zda bylo obvyklé, že nově vzniklé firmy dostávaly úhrady na tak vysoké částky. Důležité je i vysvětlit, dle čeho byly nastaveny ceny, které vedly k vskutku tučnému zisku firmy, kde vystupoval i pan Janoušek. Dohledat konkrétní rozhodnutí konkrétních lidí u každého případu by nemělo býti složité, stejně tak jako posoudit, zda šlo o "běžná" a "zdůvodněná" rozhodnutí.

Ale nejdůležitější je zabezpečit, že tento zjevně velkorysý přístup k penězům ze zdravotního pojišťění, dnes není možný. Nejen díky pandemii má dnes zdravotní systém práce „nad hlavu“. Je proto více jak nutné, aby peníze, které v něm jsou, směřovaly tam, kde se skutečná, odpovědná a důležitá práce „koná“. A nikoliv do kapes „politických podnikatelů“.