Poté, co vláda „salámovou metodou“ navrtala do státního rozpočtu mnoho děr, které spolu s dopady ekonomické krize související s pandemií povedou rozpočet do astronomických deficitů v dalších letech, se zdá, že nastupuje další dějství rozpočtového dramatu. Jeho výsledkem může být, že během krátkého období několika let prohospodaříme desetiletí udržovaný úspěch naší země, tedy nízký státní dluh.

Zopakujme si nejprve čísla. V dnešním „krizovém“ roce vláda původně plánovala deficit 40 miliard (což bylo podhodnocení stavu, kam státní kasu přivedla), a „ve jménu krize“ si nechala schválit, bez jasného vysvětlení „proč a jak“, deficit více než 12x vyšší (500 miliard). Pokud by vláda lépe zvládla „druhou vlnu“, velká část deficitu by zůstala nevyčerpána (výsledek bych tipoval nejvýše na 350 miliard). I tak asi dojde na to, že náš dluh v porovnání s HDP vystoupá během několika let z dnešní úrovně kolem 30% nad metu 50% HDP.

Pro příští rok (opět bez vlivu „druhé vlny“), vláda naplánovala schodek 320 miliard, a to při „plánovaném“ oživení růstu ekonomiky. Jakkoliv ministryně financí tvrdí, že jde o „protikrizová“ opatření, data jasně ukazují, že většina výdajů, deficit navyšujících, protikrizovými opatřeními nejsou. Naopak, jasná většina výdajů nejsou „dočasné“. Jinými slovy, vláda přivedla rozpočet do stavu velmi vysokého „strukturálního (= trvalého) deficitu“, který bude zatěžovat rozpočty do doby, než proběhne „strukturální změna“. Tou je buďto podstatné snížení výdajů, a nebo zvýšení příjmů (= daní). Rozsah problému odhaduji na nikoliv méně než 150 miliard korun (a o tom, kde je vzít, jsem psal před pár týdny na blogu zde).

V této situaci přišel premiér s nápadem, jak připravit státní kasu o desítky miliard tím, že bez jakéhokoliv plánu na řešení důsledků, sníží masivně daně lidí. Rozpočtový dopad ministerstvo financí odhaduje na 85 miliard, což by přivedlo strukturální schodek rozpočtu zřejmě vysoko nad 4% HDP.

Ekonomicky jde o plán zcela chybný. Náš rozpočet na to prostě dnes nemá a navíc je velmi sporné, že v dobách tak extrémní nejistoty by to vedlo ke zvýšení spotřeby (lidé spíše zvyšují úspory) a tedy, že část peněz by se vrátila pomocí „růstu“. Navíc, velká část osobní spotřeby jde do zboží z dovozu, takže pokud by lidé opravdu část peněz proměnili ve vyšší nákupy, důsledkem by nebyl ani tak vyšší růst, ale spíše schodek zahraničního obchodu. A k němu ještě vyšší růst aktiv (hlavně cen nemovitostí), který by opět velké části lidí ublížil.

O výsledku tohoto plánu rozhodne svým hlasováním parlament. Bohužel, svým nezodpovědným (ale zřejmě dobře rozmyšleným), nesystémovým a populistickým krokem, spustil premiér tsunami návrhů, které se snaží jeho nápad „vylepšit“. Vycházejí zjevně z logiky, že lidé jsou málo informovaní nebo hloupí. Tedy že ocení pár stokorun měsíčně navíc nyní, i když za ně v dalších letech budou platit. Ne obrazně, nejen slzami a potem (a vztekem), ale nejméně tolika stokorunami či tisícovkami, kolik dostanou nyní (na úkor dluhu).

Takže, na stole, dle analýzy serveru Seznam Zprávy, je toto menu možností, jak potopit naše veřejné finance a připravit našim občanům horké chvilky do budoucna:

1. TOP09 a STAN se svými návrhy nepřišli, takže ti jediní zřejmě uvažují o tom, co naše občany bude čekat v dalších letech
2. Lidovci se drží v kontextu ostatních při zemi, neřeší daně, ale zvyšují slevy na dani, s odhadnutým účtem pro rozpočet necelých 20 miliard (to odpovídá roční investiční dotaci pro města a obce)
3. Jen o něco horší je pro státní kasu návrh vládnoucí ČSSD – s cenovkou 25 miliard
4. Následují Piráti, kteří plánují schodek rozpočtu zvýšit o rovných 50 miliard (což je zhruba tolik, co stát dá do Fondu dopravní infrastruktury)
5. Premiérův návrh (ANO) prohlubuje schodek rozpočtu o 85 miliard
6. A plán ODS jde ještě dál na 90 miliard (což je jen přibližně o čtvrtinu méně, než je celkový příjem rozpočtu ze zdanění zisku firem)
7. Nejasný je návrh SPD, ale odhad dopadu překračuje 100 miliard korun.

Již deseti miliardové částky představují obrovský strukturální zásah do rozpočtu. Je šokující, že se poslanci, kteří jinak často řeší i miliardové položky, zřejmě „v rauši“ z postupu premiéra, a obavy, že budou vnímáni jako někdo, kdo toho „nedělá dost pro lidi“, do tohoto souboje pustili. A to na místo toho, aby smetli návrh pod stůl (a to i v případě, kdyby šlo o dočasné změny, neb ty, jak víme, se velmi obtížně ruší).

Je přitom zcela jasné, že jde nejen o ekonomicky zcela špatný nápad, ale ani politicky nic dobrého, zejména opozici, nepřinese. Není pochyb o tom, že marketingová mašinerie hnutí ANO jakýkoliv výsledek „prodá“ jako svou “péči o voliče”. Kdo o tom pochybuje, zjevně posledních několik let nežije v této zemi.

Co je ale ještě horší, pro potenciální uchazeče o pobyt ve Strakově akademii, je to že tento návrh postaví budoucí vládu do pozice, kdy její ekonomické vládnutí bude pouze o tom, jak snižovat výdaje a zvyšovat daně. Dokonce i postupné odbourání vzniklého strukturálního deficitu, bude každý rok politicky, ale i ekonomicky, velmi bolet. Nepůjde o nic jiného, než každý rok snížit výdaje či zvýšit daně v řádu 50 miliard korun. Přitom je z čísel jasné, že to takto půjde po většinu, nebo spíše během celého příští volební období.

Byl by zázrak, kdyby po vládnutí v podmínkách, které by schválení nedomyšleného snížení daní o skoro 100 miliard, takovýto kabinet nečekala (v lepším případě) cesta do opozičních lavic a nástup ještě větších ekonomických populistů, kteří slíbí konec „škrtů“ a tím ekonomiku státu přivedou znovu na šikmou plochu. O alternativě, že sama následující vláda nebude stav rozpočtu „opravovat“ (a bude držet vysoký strukturální schodek) a dostane se do sporu s našimi i unijními fiskálními pravidly. Bude také závislá na neutuchající dostupnosti levných státních půjček. O tom nechci raději ani uvažovat. Neboť tato cesta by vedla k poškození naší ekonomiky třeba nižším ratingem, horší dostupností půjček a neustálou přítomností hrozby dluhové krize.

Jistě, že každá vláda, tedy i ta příští, by měla mít možnost zanechat (pokud možno dobře promyšlený) „otisk“ do ekonomické politiky naší země. Pokud toto příští vláda chce učinit (a mohlo by to být ku prospěchu věci), musí poslanci tento návrh odmítnout, neb jen tím, aspoň nějaký ekonomický prostor pro rozhodování o finanční politice státu zbude.

Doufám, že poslanci při projednávání těchto návrhů buďto seberou zbytky ekonomického rozumu a odpovědnosti, a odmítnou všechny, tedy často i své nedomyšlené návrhy, a nebo je aspoň k tomu samému přivede politická prozíravost. Pokud ne, dostanou tím naši zemi do zřejmě nejhorší (a navíc vleklé) ekonomické krize, kterou od pádu komunismu zažila.