Katastrofa, kterou naši zemi potkala v posledních dvou měsících, má z mého pohledu 3 důvody:

1. Nedostatek kvalitních dat
2. Nedostatek kvalitních modelů, které by po vložení dobrých dat umožnily kvalitní rozhodování
3. Nízká úroveň znalostí těch, co rozhodují

V případě první vlny byl nedostatek dat docela logický, model (= tabulku v excelu) nepřišel od státních institucí, ale naštěstí ho přinesl „ten kdo přišel“ a rozhodnutí (z dnešního pohledu mnohem přísnější, než bylo třeba) nebylo produktem kompetence, dat a analýz, ale zděšení. Byla to stále lepší možnost, než opačný extrém, na který jsme nebyli vůbec připraveni ani ve společnosti, ani v tolik potřebných nemocnicích.

Mezi první a druhou vlnou jsme se „měli posunout dál“. Pokud nějaké modely vznikly, tak selhaly, což ilustruje vyjádření hlavního vládního experta přes čísla (pana Duška), který koncem srpna prohlásil, že virus ztrácí sílu (a ten, co přišel v březnu, holt nepřišel). Osobnost a kompetence premiéra se nezměnila, jen tentokrát nebyl vyděšený, ale naopak, chtěl lidem i sobě dopřát „normálnost“ (a tím katastrofu spolu způsobil).

Nejhorší ale je, že žalostně chyběla čísla. Patřili jsme k nejméně testujícím zemí v Evropě a navíc, mimo velká města nebyly kapacity skoro žádné, což spolu s výroky mnoha „odborníků“, že se riziko výrazně přehání, vedlo k situaci, kdy ve společnosti bylo zřejmě podstatně více nakažených (=nakažlivých), než kolik pochytily statistiky (padly i odhady, že rozdíl byl násobný). V okamžiku, kdy nejsou dostupná kvalitní čísla, samozřejmě nepomohou ani kvalitní modely - pokud by existovaly, a ani kompetentní rozhodování - pokud by ho měl kdo učinit. Zbývalo se tedy spoléhat na štěstí, ale ani to jsem neměli.

Výraz „katastrofa“ není opravdu nadnesený. Jen něco přes dva měsíce trvající akcelerace nákazy, nás stály více než 5000 mrtvých (skoro 2x tolik, kolik bylo obětí teroristického útoku 11. září), přetížení nemocnic, riziko zanedbání jiné zdravotní péče, všudypřítomný stres a obrovské ekonomické škody.

V mezinárodním srovnání (worldometers.org) jsme se „probojovali“ na 6. pozici v tabulce zemí, dle podílu nakažených lidí (a jsme druzí po Belgii, pokud bereme jen země s aspoň 10 miliony obyvatel). V nejtragičtějším srovnání zemí dle podílu lidí, co díky COVID-19 přišli o život, nám patří celosvětově 23. místo. A stoupáme výš.

Měli bychom mít tedy silné důvody, tuto katastrofu znovu neopakovat a připravit se na to, co se může stát, než blížící se využití vakcín nákazu potlačí.

Bohužel, to co se právě dnes v naší zemi děje, tomu vůbec neodpovídá. Soustředit se na diskusi, kdy otevřeme před vánoci obchody v situaci, kdy máme kolem 8 000 případů za den (což je násobně více než podíl nakažených lidí třeba v USA, kde označují naše média situaci za katastrofální), a denně umírá trojciferný počet lidí, je ukázkou hluboké nekompetence některých lidí, kteří o naší zemi rozhodují.

Horší ovšem je podle mne situace s dostupnými čísly. Již dlouhodobá data potvrzují, že přes podstatné zlepšení ve schopnosti testovat v minulých měsících, v tom silně zaostáváme. Každá ze zemí, která má vyšší podíl nakažených občanů, testuje výrazně více. Belgie má třeba skoro 2x tolik testů na počet obyvatel, Bahrain 4x. Riziko, že počet nakažených podhodnocujeme a ve společnosti je mnoho neidentifikovaných roznašečů nákazy, trvá.

Co je ještě horší je to, že s příchodem příznivějších čísel o počtu nakažených tento týden, výrazně poklesl počet testů. Zatímco minulý týden mezi úterým a pátkem neklesl počet testů pod 40 tisíc, středeční hodnota byla 31 tisíc a úterní 37 tisíc. Přes víkend poklesl počet testů proti minulému týdnu skoro o třetinu. Nejde tedy o to, že nemáme kapacity, ale zdá se, že „systém“ lidi na testy neposílá.

To je podle mne alarmující. A ukazuje to mimo jiné, že nakažené dostatečně netrasujeme. Pokud se totiž počet relevantních kontaktů pohybuje (dle různých odhadů) kolem 7, tak „pouhých“ 8 000 nakažených by průměrně mělo mít přes 54 tisíc kontaktů, které by měly být testovány (opakovaně, pokud by se jim měla zkrátit karanténa). I kdyby z nějakého důvodu byli potenciálně nakažení (od průměrného identifikovaného člověka s pozitivním) jen 4, stále by to z důvodů „trasování“ vyžadovalo více testů, než děláme.

Testují se ale také další lidé kvůli zjištění, zda jsou „pozitivní“ a samozřejmě i ti, kteří mají příznaky či podezření nákazy bez toho, aby byli s pozitivně testovaným člověkem v kontaktu (neb šíření je komunitní). A navíc existuje další nemalá skupina lidí, která z různých důvodů pravidelným testováním prochází (sportovci, lidé cestující), a tedy počty testů navyšuje. Jinými slovy, dle dat to vypadá, že testujeme jen malý podíl lidí, kteří byli v kontaktu s člověkem pozitivně testovaným. Tedy riziko, že kolem nás je hodně neidentifikovaných roznašečů nákazy je reálné. Úřady přitom nepřišly s žádným vysvětlením toho, co stojí za poklesem testů (řádově o pětinu).

Problém zřejmě vysokého počtu „neidentifikovaných“ nosičů viru, jistě nevymizel. Dokládá to zpráva, kterou v pátek asi jen málo kdo zaznamenal: „(zpožděně startující) testování v domovech pro seniory a dalších lůžkových zařízeních sociálních služeb prozatím prokázalo nákazu COVID-19 asi u pětiny jejich klientů“. Vytipovaných zařízení je 1500“. Z toho vychází tisíce lidí, kteří jsou nakažení a mohou nemoc dále šířit (nemluvě o tom, že díky přehlížení situace v těchto zařízeních, musí pokračovat pro mnoho lidí tragická situace zakázaného kontaktu se svými blízkými).

Není vůbec pochyb o tom, že nákaza ustupuje. Po takto silných opatřeních k tomu muselo dojít. Zároveň situace z USA naznačuje, že druhá vlna nemusí být vlnou poslední, a proto není jedno, jak jsme na další měsíce připravíme a jak zvládneme období, kdy bude možné omezení začít mírnit. Minule jsme ho nezvládli vůbec dobře.

Nejen z tohoto pohledu si nestojíme vůbec dobře. Logikou tří na začátku zmíněných kritérií máme proti srpnu snad jen jednu velkou „výhodu“. Tou je právě tragická zkušenost posledních týdnů, které snad oslabilo věrohodnost těch, co riziko bagatelizují (i když chování některých ministrů tomu úplně neodpovídá). Ale umíme si představit, jak rychle se věci mohou „pokazit“. Možná také bude platit, že pan premiér bude dávat méně na svůj „zdravý rozum“, který pomohl katastrofu v srpnu spustit (a snad ho v této roli nezastoupí jiní členové jeho kabinetu). Ale pokud nebudeme mít vysoce kvalitní data o tom, kolik nakažených u nás je a jak se dynamika mění, bude stále hrozit riziko, že nezvládneme ani „doklidnění“ této vlny ani možnou vlnu další.

Rozvolnění nás samozřejmě čeká, a to není nikdy prosté rizika. Ale zvládnout ho aspoň dobře bez znalosti dostatečně kvalitních dat nejde (dokumentuje to i obava, která provází znovuotevření škol, neb údajně se děti podezřelé z nákazy netestují, jen se ponechávají v karanténě, ale pokud je jich dost, což nevíme, může jejich zvýšený pohyb vytvořit další ohniska). Proto dříve než budou ministři nahlas přemýšlet o vánočních nákupech, měli by dát do pořádku testování a zajistit plnou funkčnost trasování.

A mimo to, měli by intenzivně pracovat na věci, o které se u nás mlčí. Pokud dojde ke schválení vakcíny, dostane naše země přes společné nákupy EU miliony dávek pro naše občany. Ty ale nepomohou, pokud budou ležet ve skladech. Logistická operace opakovaného očkování stovek tisíců lidí, v co nejkratším čase, je něco, co u nás bezesporu také nepůjde snadno.