Nemoc rozvojové pomoci

17. 11. 2011 | 00:48
Přečteno 4364 krát
Martin Mareček před nedávnem vypustil do éteru svůj nový dokument Pod sluncem tma, ve kterém popisuje na příkladu jednoho českého projektu v Zambii svízele rozvojové spolupráce či chcete-li rozvojové pomoci. Film pojmenovává něco hodně důležitého - jak se náš svět a svět těch, jimž si myslíme, že pomáháme, někdy propastně liší. Má tedy rozvojová pomoc (či chcete-li rozvojová spolupráce) smysl?


Esej o daru
Problém vidím právě v onom slovu pomoc. Už Marcel Mauss ve své eseji o daru mluví o tom, že v tradičních společnostech fungovalo darování a obdarovávání jako prostředek k udržování a posilování sociálních vztahů. Pochopil-li jsem ho správně, aby bylo darování prospěšné (a úspěšné), musí od základu stavět na principu reciprocity, tj. něco za něco. Dávám druhému, protože mi na něm záleží a pokud za svůj dar přijmu jiný dar, vztah se posiluje, utrvrzuje a staví na partnerství a fair play. Ve chvíli, kdy je to postavené tak, že jeden převážně (a dlouhodobě) dává a druhý (dlouhodobě) přijímá bez možnosti to tomu prvnímu vrátit, vzniká závislost. Jinými slovy, pokud stavíme rozvojovou spolupráci (dlouhodobou) na principech humanitární pomoci (adresné s cílem krátkodobě zajistit přežití, první pomoc), děláme totéž – a tak to v praxi podle mne nezřídka bývá. Věřím, že Maussovy myšlenky platí do značné míry i pro naší i naší společnost – a koneckonců i pro mezilidské vztahy.

Pokud příjíždíme do např. do Afriky s cílem pomoci místním, aby žili „lépe“, „civilizovaněji“, „udržitelněji“ tj. v našem pohledu např. odebírali elektřinu ekologicky ze solárních panelů, aby mohli svým dětem posvítit na učení a sobě na práci, nebo vodu z vodovodu, aby si nemuseli draze kupovat balenou a pak se topit v horách plastů, je to možná bohulibý, leč podle mě prvoplánový přístup. Narážím zde na přîběh instalace solárních panelů v městečku Masuku v Zambii, o kterém vypráví právě Marečkův dokument. Tento přístup staví na tom, že si myslíme, že rozumíme místním problémům a že k jejich řešení můžeme přispět naší iniciativou. Vycházíme přitom ale z našeho kontextu, našich podmínek, našeho kulturního prostoru. Děti z venkovské střední školy v Masuku v Zambii se učí fyziku, biologii podle zastaralých britských učebnic, které tam kdysi přivezli kolonizátoři. Biflují se vzorečky a teorie v angličtině, pro většinu z nich navíc cizím jazyce, neboť pocházejí často z různých kmenů. Jen zlomek studentů tyto znalosti uplatní v dalším studiu ve městě. Většina z nich si do praktické každodennosti afrického venkova mnoho užitečného zřejmě neodnese (...) Pomůže jim tedy, když si na studium budou po setmění moci posvítit díky energii ze solárních panelů ? Ke studiu možná ano. Porozumět místnímu kontextu, kultuře a strukturám ale trvá měsíce, ne-li roky. A i tak je to s jakoukoli “rozvojovou intevencí“ na pováženou.

Pomáhat nebo se učit?
Myslíme-li to s „pomocí“ vážně, měli bychom spíše příjít s nabídkou spolupráce /služby a vyžadovat za ní na oplátku něco zpět - stavět na podpoře nezávislosti příjemců a vzájemném prospěchu, ne na pomoci. Tak jak to funguje v obyčejném a férovém obchodu. Tak ale dnešní globální "rozvojovka" podle mých informací příliš nefunguje. Dokud budeme v kontextu rozvoje myslet „pomoc“ (i když tomu můžeme říkat třeba spolupráce), bude vždy určitým způsobem nefér. Budeme vyvářet závislost a posilovat již z koloniálních dob přetrvávající stereotypy, že mzungu, gringo, gádžo nebo jak chcete přichází proto, aby vyřešil naše problémy, postaral se o nás, protože umí všechno líp. Je přece „bílý“ a tak si to často již celé generace pamatují. Mezinárodní doborovolníci, s nimiž pracuji, jsou často šokováni tím, jak k nim místní obyvatelé přistupují. Mnozí je vnímají jako odborníky, experty, kteří příjíždějí vyřešit jejich problémy, jako to dělávali misionáři. Oni ale přijíždějí (nebo se je alespoň snažíme připravovat a vést k tomu, aby tak činili) s cílem porozumět, pochopit, nabourat své vlastní stereotypy, ale také stereotypy místních, učit se a prostřednictvím svého pobytu a práce pro místní organizace získat nový pohled na to jak to ve světě (a v rozvojovce) chodí. Dobrovolnictví by mělo být o tom, učit se vidět svět kriticky a na základě svých vlastních postřehů a zkušeností se pak snažit toto kritické myšlení šířit dál nejlépe vlastními činy. Proto například v programu GLEN, kterým jsem prošel, klademe důraz na ponávratové aktivity dobrovolníků – psaní článků, blogů, pořádání přednášek a výstav ve školách, na univerzitách atd. Dobrovolnictví je chápáno jako součást vzdělávacího procesu, který by měl vést k tomu, aby lidé v Evropě a „rozvinutých“ zemích o těch „rozvojových“ přemýšleli jinak. Ne jako o problému, ale jako o příležitosti.

Dobrovolníci mají ve své kritice rozvojové spolupráce mnohdy pravdu. Tak jak je globálně nastavena, chápána, propagována a v důsledku realizována (např. velkými nadnárodními institucemi ale i mnohými neziskovkami a firmami) často selhává. Nemyslím si ale, že by byla celá k ničemu. Existuje celá řada rozvojových projektů v ČR i zahraničí, které se snaží stavět na reciprocitě. Např. chráněné dílny, v nichž lidé ze znevýhodněných podmínek vyrábějí produkty, které se pak prodávají a výrobcům přinášejí férovou odměnu, vrácení daru – zisk. Existují také nevládní iniciativy a soukromé podnikatelské projekty, které namísto „pomáhání“ hledají „služby“, které jsou pro Evropany přitažlivé a zajímavé – umění, tanec, hudba, životní filosofie, řemesla, tradiční zemědělství, medicína, plodiny atd. Jsou toho mraky, co se od rozvojových zemí můžeme učit, co od jejích obyvatel můžeme odebírat na oplátku za naše investice a know-how. Ne pomoc, ale spolupráce, reciprocita, férový obchod. Dnešní rozvojová „pomoc“ ale často ještě stále jede ve starém „koloniálním“ a evolucionistickém módu, kde bílý jezdí učit a „civilizovat“ ty „druhé“ a nedává jim prostor pocítit (spolu)zodpovědnost a především mít možnost vracet!

Co s tím?
Pro mně osobně je nejlepší rozvojová spolupráce to, když si namísto dotované rýže z Billy či chemikáliemi napuštěných dotovaných rajčat ze španělských skleníků koupím ve svém oblíbeném arabském krámku u pana Ebedoua na Dejvické pytel pakistánské rýže Basmati, etiopskou kávu, objednám si on-line fair trade mýdlo vyrobené v Palestině, koupím svojí holce korále vyrobené v chráněné dílně dětmi ze slumu v Keni nebo obraz namalovaný malířem z Tanzánie. Je třeba "investovat" (tj. vyžadovat něco nazpět), ne jen dávat. Neposílat tisíce jen tak "na charitu", ale raději například podpořit místního podnikatele, který potřebuje půjčku, kterou Vám pak vrátí i s úroky a ještě si u toho rozjede byznys (u nás se tomu věnuje třeba www.myelen.com). Je smutné, že v našem českém kotlíku nejsme dostatečně vedeni k tomu přemýšlet o globálních souvislostech a podle toho jednat. Česká média nehledí pod povrch, selhávají a pojem kritické myšlení je na spoustě škol stále vnímán jako sprosté slovo. A je bohužel tolik jednodušších způsobů, jak získat dobrý pocit. Třeba tím, že namísto hlubšího zájmu o iniciativy usilující o to stavět rozvojovku více na reciprocitě a přemýšlet o ní kriticky raději na Vánoce odešleme DMS „na pomoc těm chudým afričánkům s nafouknutými bříšky“ a pak se svou dobrotivostí pochlubíme příbuzným. Opravdu to nejde jinak?


Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Inci napsal(a):

Bylo by dost zajímavé , kdyby se nějaká organizace také zabývala tím , kde vlastně končí každá koruna vynaložená na charitu , kdyby se někdo konečně zabýval efektivitou celého procesu .

Když sleduju , jak se s velkou slávou vypravuje na letišti letadlo do místa nějakého neštěstí , je mi často dost zle ....
Letadlo bývá po střechu naložené balenou vodou , a letí obyčejně na druhou stranu zeměkoule ....

... to je úplně šílený , konečný příjemce humanitárního daru dostane jen naprosté minimum z původní částky ...

Humanitární organizace a její dopravce spotřebují drtivou většinu vybraných prostředků jen na svou réžii ... konečný příjemce dostane jen balenou vodu ...

... za ty samé prostředky se obvykle dá najmout ze zemí z okolí neštěstí několikanásobně víc letadel s levnější vodou než je ta z tisíc let starých zdrojů uprostřed Evropy ...

Dávat dnes peníze na charitu je jen prázdné gesto , drtivá většina se rozkrade dřív než ke konečnému příjemci doputuje jedinej halíř ...
17. 11. 2011 | 04:27

Divobyj napsal(a):

Lukáš Policar

Pane autore,máte naprostou pravdu.Vždy musí být NĚCO za NĚCO.
Nemám v tuto chvíli samozřejmě na mysli různé katastrofy-požáry,zemětřesení,války,povodně atp.Když někomu shoří dům,je mu třeba prostě pomoct a basta.
Mám na mysli tu elementární pomoc,která jde do tragicky chudých a přelidněných oblastí.
Takže konkrétně-MY vám nakrmíme vaše děti,které by jinak zemřeli hlady a vy se necháte dobrovolně STERILIZOVAT! Jedině takovýto obchod má logiku,a skutečně řeší nastalé problémy.Navíc je výhodný pro obě strany.
17. 11. 2011 | 07:23

Prak napsal(a):

Inci - taky má ten pocit že u humanitární pomoci je lepší než makat ve šroubárně - nahrabeš si, žádná zodpovědnost nebo jen taková jakou připustí vlastní svědomí a ještě se můžeš kochat jak ti chudáci líbají ruce a můžeš hrát na vrcholného humanistu a kandidovat třeba na prezidenta nebo senátora.
.
To že většina nasbíraných prostředků skončí v nesprávných rukou se všeobecně ví. A to že místo pomoci je mnohdy třeba říci těm lidem ať začnou makat je také známé. Jinak je to učí jen parazitovat - viz naši cigáni
Humanitární pomoc má smysl po tsunami, zemětřesení apod. Přivést deky a stany, pomoct lékařsky a psi na vyhledání zavalených
17. 11. 2011 | 08:20

Béda napsal(a):

Firmy si z rozvojových zemí udělaly laboratoř na testování léků, zemřelo 1730 Indů
Velké farmaceutické firmy si z rozvojových zemí udělaly laboratoře, kde mohou testovat nové léky bez regulačních opatření, jaká jsou ve vyspělých státech. V posledních pěti letech prováděly testy na statisících lidí především v Indii, kde využily oběti z katastrofy v Bhópálu. Tisíce lidí přitom zahynuly. Masové testy se ale provádějí i v Číně, v Brazílii a dokonce i v Polsku, uvedl list Independent v sérii reportáží.
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/250793-firmy-si-z-rozvojovych-zemi-udelaly-laborator-na-testovani-leku-zemrelo-1730-indu.html
17. 11. 2011 | 08:40

Čochtan napsal(a):

7 miliard lidí je patnáctkrát víc než optimální počet. Nejlepší rozvojová pomoc Africe je:
1. vrátit všechny černochy, kteří žijí v Evropě a Americe, zpět do Afriky. Jenom v Birminghamu pracuje (dobře vydělává) víc černochů - doktorů ze Zambie, než v celé Zambii. O obyvatele této země se starají bílí doktoři - nadšenci z Médecins Sans Frontières. Opět placení námi.
2. přestat vozit dotované (námi zaplacené) potraviny do Afriky. V Evropě stoupají ceny potravin, ale do Afriky vozíme a platíme tisíce tun.
3. Jednat s Afrikou podle hesla: Nechtěli jste kolonie, vyhodili jste (a zabili) bílé farmáře, tak se starejte sami. A když pochcípáte, no co, 7 miliard je příliš.
17. 11. 2011 | 09:23

Maximus napsal(a):

Pane autore,
Afrika je pořád ještě nádherný kontinent s bohatou přírodou schopný uživit své obyvatele. Např. toto se nedá tak úplně říci třeba o Evropě a vidíte, nikdo nám nic neposílá. Zkrátka a dobře je třeba jim přestat posílat
pochutiny a jídlo do krmelců! Každé etnikum a každý jedinec se musí umět postarat o sebe a svojí rodinu či bližné. To je zákon přírody už po tisíciletí. Zatím tamní obyvatelstvo se velmi rozmnožilo (což jim jde skvěle) a např. ve střední části Afriky pokácelo vzácné stromy baobaby, které rostou celá staletí a které zde vytvářely potřebnou ekologickou rovnováhu. Nebo v JAR Afričané co převzali vládu nad "svou" zemí a vyhnali zlé bílé, svůj stát ekonomicky poslali "down" a tato zem je plná násilí a všeho špatného a strádá. Je dokázáno, že geny lidí se formují a předávají po generace celá tisíciletí a u původních, ale i dnešních obyvatel Afriky bohužel práce nebyla ta prvotní činnost, která by je formovala. Oni za svůj stav nemohou, je to genetická neschopnost se vymanit ze stávajícího stavu. Výjimky samozřejmě existují,
ale jsou to opravdu jen výjimky. Naučit černocha ve své zemi pracovat a žít jako žije běloch nebo třeba Japonec je stejně těžké, jako naučit Cikána řešit parciální diferenciální rovnice v termodynamice či provádět výpočty v oboru pravděpodobnosti v kvantové mechanice. Fakt Vy
rozvojoví pomocníci byste se měli jít sami projít večer třeba do hl.města Angoly nebo JAR.... a byl by od Vás konečně pokoj!
-.-
17. 11. 2011 | 10:11

Béda napsal(a):

Maximus,

i Lybie je Afrika. Týká se to i Lybie? Zdá se, že pravidla svobodné ruky trhu pro tuto zemi přestala platit a muselo být přistoupen k diktátu silou.
17. 11. 2011 | 10:14

Maximus napsal(a):

Bédo,
až začneš psát správně Libye, tak můžeme spolu diskutovat.
Já sice nejsem taky zrovna génius v češtině, ale když tady v tisku už několik měsíců čtu snad tisíckrát Libye, tak ty vole nenapíši Lybie! Libye je podle vzoru zmyje!
17. 11. 2011 | 10:43

český maloměšťák napsal(a):

Pomoc s vybudováním zahraničních prodejních kanálů /fair kanálů !!!/ je určitě chválihodná.
Ale nikdy není na škodu pomoc při vybudování vlastního vnitřního trhu - stimulovaného vnitřní poptávkou.
A tam je to vždy o výrobní základně.
A ta se bez energií, investic do výrob, bez vzdělání, infrastruktury...neobejde.

Protože může nastat to, co nastalo via Čína.
Pomoc se obrátí proti donátorům.

Zatím to ale vypadá tak, že pomoc jde především několika málo rodinám a zbytek těch, kterým se takto "pomáhá" bude jen platit dluhy - vyplývající z té "pomoci". Často taktu kšeftu pro nadnárodní korporace a banky.

Ale řešení je v mikroekonomice. O tom žádná.
17. 11. 2011 | 11:16

Béda napsal(a):

Maximus,

hezký formalistický "argument". Co tahkhle zkusit obsahový?
17. 11. 2011 | 11:19

Baba napsal(a):

Podzim je hodové období. Člověk z města si hody moc neužije. Ne že by neměl čas nebo prostředky, ale postrádá takové to nadšení místních všech generací, že tyhle hody jsou naše. Charakteristickým znakem metropole je, že nedohlédnete z jednoho kraje na druhý, co vede místní k takové důležitosti a veselí, nechápe, chápe jen, že aby mohl tenhle druh slavnostnosti sdílet, musel by v místě pobývat delší dobu.
17. 11. 2011 | 12:45

alna napsal(a):

před nedávnem mě zaujal článek, kde se psalo, že oběti nedávného zemětřesení v Turecku PROTESTOVALY (!!!) proti pozdní humanitární pomoci. To mluví za vše
17. 11. 2011 | 13:07

Pamela Bárnsová napsal(a):

a že se v našich elektrátnách topí palmovými ořechy dováženými z Afriky, neb na to je dotace na biomasu. A že se tam kvůli tomu zakládají další plantáže, kde se to bude ve velkém pěstovat. Ale jídlo se jim bude muset vozit v rámci humanitární pomoci, hlavně vepřové konzervy, ať si tamní muslimové zvykají
17. 11. 2011 | 14:16

Maximus napsal(a):

Béda
To je problém, páč váš příspěvek s mým vůbec nesouvisí. Prostě jste lapidárně řečeno trochu mimo. Tím nechci tvrdit, že píšete kraviny, naopak bych řekl, že často s Vámi souhlasím, ale tady reagujete divně. Vy Lybijčane|!
17. 11. 2011 | 14:31

Baba napsal(a):

Odpovězte co nejrychleji. Můj návod je nejsprávnější.
17. 11. 2011 | 15:08

Divobyj napsal(a):

Autor

Člověče,proč sem tedy ten svůj článek dáváte,když nechcete diskutovat? Vy jste snad nějaké nedotknutelné PEHE,nebo podobná "celebrita"?
Víte vy vůbec,kam jste to svoje dílo prsknul? Tady se vaše názory podrobují kritice!
Takže.buď budete laskavě odpovídat,nebo-.....!!!
17. 11. 2011 | 20:34

Šalbot napsal(a):

Bonsoir Monsieur Policar,

tak jste se zabydlel na dobrovolnické linii ? Ale co tak najednou ? Deja Vu ? To má svět štěstí, že jste se chytil party spasitelů. Monsieur Policar, už jste mě neodpověděl na posledním blogu a ani to neočekávám nyní. Hrozně jste se změnil a mě to velice mrzí. U nás v Bordeaux ale máte stále dveře otevřené. Chtěl bych z Vás udělat opět normálně svobodně myslící bytost a to proto, že jste studoval ve Francii a máte zdravé zkušenosti. To, že jste se nato chytil party zoufalců mě fakt štve. Za charitativní zdi se se svou neosobní a neindividuální slabosti neschováte. Dal jste si před sebe štít z charitativního Les bijoux . Máte humanitní vzdělání, tak si vytvořte ve Francii svou vlastní síť klientů a tím budete mnohem užitečnější. A navíc budete svůj a indi. Ve světových oblastech, kde se nenáchází ropa, zlato, plyn, či jiná obchodní komodita budou stále umírat děti a jejích rodiče hlady. Je to přece záměrně vytvořený doubleworld. Víte Vy Monsieur Policar, kolik se za takové charitativní akce schová obchodů se zbraněmi a kolik se s takovými charitativními počiny sveze špinavých peněz ? Dělal jsem zpravodaje dost dlouho nato, abych Vám to mohl napsat.
Monsieur Policar, prosím Vás, zapomeňte na falešnou očistu duše, zapomeňte na lidi, jenž Vás stáhnou do propasti zmaru. Chce to realitu a nadhled, věřte mi !!
s úctou a díky
Šalbot
26. 11. 2011 | 23:33

Autor napsal(a):

Vážený pane Šalbote, vážení diskutéři,
předně se omlouvám, že na diskusi nereaguji. Dávalo mi vždy dost práce mezi tou spoustou urážek a poučování najít rozumné argumenty, na které by stálo za to reagovat - tak jsem to přestal dělat .. a vlastně i psát. Zejména mě mrzí co píšete vy, pane Šalbote. Mrzí mě, že mě svými slovy škatulkujete a soudíte podle jednoho článku. Je mi z toho smutno. Třeba se spolu někdy ve Francii nebo v Čechách potkáme a věřím, že to bude zajímavá diskuse. Třeba nad tím, jak rozvíjet podnikatelské dovednosti naší evropské mládeže, která je na tom u vás ve Francii, zdá se, čím dál hůře ... Za spasitele se nepovažuji. Ale ideály a sny mám. A to co umím nikomu necpu. Jen nabízím .. a zájem evidentně stoupá http://www.podnikavaskola.cz/

Amicalement,

Lukáš
02. 06. 2013 | 12:39

Zuzana napsal(a):

Zajímavý článek s velkým kusem pravdy, i když zřejmě povětšinou nedopadl na úrodnou půdu. Domnívám, že už mnohé organizace tento problém řeší správnou cestou. Ono je třeba se na jiné kultury dívat jako na jiné a ne nižší, kterým je třeba pomoc výš. Některé státy Afriky v minulosti také byli na lepší ekonomické a vzdělanostní úrovni lépe než slavní bílý Evropané a zase v budoucnosti budou.

Názor, že v neziskovkách se jen topí peníze je všeobecně uznávaný, je to obávám se levnější a snažší si říct: "Nic jim nedám. Stejně by se to nedostalo potřebným." Špatné svědomí je zažehnáno a ještě jsme si tak hezky zanotovali, každý nám na to rád přikývne - má totiž stejný problém.
11. 06. 2013 | 23:07

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy