říkávala má babička. Také říkala, že lež má krátké nožičky, kdo lže, ten také krade, a že žádný strom neroste do nebe, a na každého jednou dojde... Podle této filosofie mé babičky se poslední dobou zamýšlím nad tím vším tak křížem krážem a přemýšlím, zda poctivost se v naší kotlině pomalu ale jistě nestává spíše (s)prostým slovem.

Za posledních pár měsíců jsem se opakovaně setkala s tím, že označení člověka poctivého bylo v kontextu míněno jako zároveň člověka, potažmo hloupého. A nutno dodat část z přítomné společnosti to tak i akceptovala, což je opravdu smutné, zdá se mi. Ztrátou obsahu poněkud začíná se vytrácet původní význam slova. Jinými slovy poctivost už často není poctivost, ale rovná se společenštěji přijatelnější označení pro hloupost, zřídka kdy představuje člověka poctivého, ve smyslu rovného k sobě i druhým. Má babička by se asi divila.

Já toto vše vnímám jako důležitý obraz našeho konání a směřování, zrcadlo naší morálky a etiky, naší společenské normy. Současný stav mi přijde jako za pět minut dvanáct těsně před tím, než normální začne býti být pokud možno nepoctivý, arogantní, vyčuraný, bezohledný, jedním slovem syčák bez skrupulí nebo hochštapler. Všichni ostatní budou hloupí, mimozní, na okraji společnosti, která je „in“.

Od poctivosti dostaneme se lehce k vědomí a svědomí. A já se ptám, měly naše babičky a dědové vyšší úroveň vědomí a svědomí, než máme my? Byli lepšími lidmi, nebo jsme my lepšími? Určitě zazní sluchu líbezná odpověď byla jiná doba. A ano, jistě, byla jiná doba, s tím nelze, než souhlasit. Ale co to vlastně je ta „doba“...

Jiná doba není to jen obecné alibi pro všechno možné?

Byla jsem před časem delší dobu ve Skandinávii a tam je stejná doba jako tady u nás, ale zjevně tam se ta poctivost, tedy ten obsah ještě nevytratil. Být poctivým člověkem je tam normální. Když udělá někdo něco na úkor druhých, člověk je zbaven možnosti podnikat, ne ze zákona podle výpisu z trestního rejstříku, ale z obecné reakce lidí kolem. Nastane situace, že s vámi přestanou obchodovat veškeří vaši obchodní partneři, okamžitě vám vypoví smlouvy, neb je to společensky nepřijatelné, přestanou se s vámi stýkat sousedé, ztratíte přátele, budete se muset odstěhovat nejméně do jiného města, protože vašim dětem budou nadávat spolužáci ve škole.

Jenom my jsme proti tomu všemu zřejmě nějakým záhadným způsobem imunní, lhostejní. Když kupříkladu tady u nás někdo něco nepoctivě získá, spousta lidí si řekne: „to je ale liška bystrouška, takhle se na to musí“. A kde se to tedy vzalo tady u nás. Dostali jsme nějakou neznámou infekci, nebo co to je? Kdy to přiletělo, kdy se tak stalo, kde nastal ten zlom.

Delší dobu nad tím přemýšlím a opravdu si nejsem jista, zda to začalo prvními politickými aférami, pokračovalo opoziční smlouvou, za našeho tichého „ovčího“ přihlížení všemožným nepravostem, a tedy akceptování, a nebo je to jen nějaké přechodné období... A jak z toho ven? Opravdu nevím. Třeba mi poradíte, jsem v tomto smyslu asi nějak nedostatečná. Myslím, že člověk může být všemožně nadaný, obdařen intelektem, ale když není poctivý, je mu to vše k ničemu a vlastně i nám všem.

Ale pojďme dál, však s poctivostí nejdál dojdeš!
A vedle toho všeho, není nad to, když si člověk může večer říci, slovy Švejka: „Jako znovuzrozenej se člověk cejtí, když jde večer ležet a může si říct, dneska jsem byl zase jednou poctivej“!