Před více než týdnem jsem si povzdychl v rozhovoru pro Rádio Česko nad tím, že ODS a ČSSD vedou kampaň pro eurovolby cynicky na domácích tématech, zatímco by měly voličům představovat význam europarlamentu. Vysloužil jsem si za to komentář jednoho novináře, že by od tak zkušeného politika nečekal takovou naivitu. Vzpomněl jsem si na české přísloví “pro dobrotu na žebrotu” a rozhodl se přenechat roli zvyšování politické kultury na těch, kterým přísluší primárně, tedy na novinářích.

Přes údajnou politickou naivitu vede Strana zelených poctivou evropskou kampaň. Připravili jsme dvacetistránkový volební program “Zelená cesta z krize” i jeho stručnější formu. Oboje je k dispozici na http://euvolby.zeleni.cz/11-Nas_program. Program se dívá dále, než na pětileté volební období europarlamentu. Východiskem z krize je pro nás nová ekonomika opřená o úsporné a ekologické technologie, ve kterých vidíme na milion pracovních míst. Připravujeme Evropu na ropný zlom, voláme po obnovitelných zdrojích energie, energetických úsporách, snížení závislosti na Rusku. Chceme bezpečnější potraviny bez genetických modifikací, eko a bio, podporu místní ekonomiky, ochranu lidských práv na celém světě. A samozřejmě ochranu klimatu. Prostě klasický hodnotový systém zelených.

Realita českých eurovoleb je však jiná. Představitelé ČSSD a ODS přesvědčili prostřednictvím kampaně za stovky milionů korun voliče, že v těchto volbách se nerozhoduje o Evropě, ale jde o generálku na říjnové volby. V těch se rozhodne, zda bude v České republice vládnout ČSSD s komunisty, nebo nekomunistická vláda.

Jenže bez Strany zelených nebude velmi pravděpodobně možné většinovou nekomunistickou vládu sestavit. Stejně jako v roce 2006 bude tedy velmi pravděpodobně úspech, či neúspěch zelených rozhodující pro to, zda komunisté dvacet let po pádu totality budou vládnout, nebo ne. Toto je také důvodem neustále negativní kampaně ČSSD proti Straně zelených. Překážíme. Paroubek si dělal pomyšlení na to, že budeme přirozenou součástí levice a my pořád a pořád odmítáme ČSSD kvůli jejímu zvrácenému apetitu vtahovat komunisty k moci, ale i kvůli politické kultuře, kterou v současné době tato strana s Rathem a Paroubkem razí. Ostatně, skutečnost, že Paroubek pošle nejpopulárnějšího politika Sobotku, aby sdělil občanům, že dvacet let karantény pro komunisty stačilo a že již nejsou nebezpeční, je za hranicí vkusu. Tak takhle vypadá moderní sociální demokracie v podání jejích mladých kádrů?! Nemluvě o zadání průzkumu veřejného mínění (sic!), který bezpochyby až po volbách ukáže, že většině veřejnosti nevadí, budou-li komunisté v naši zemi spoluvládnout. “Vše pro lid,” zvolá Paroubek.

Strana zelených bojuje o to, zda překročí pětiprocentní hranici pro vstup do europarlamentu. Klasickým voličem zelených je středový volič, který hledá alternativu k zavedeným parlamentním stranám. Takových voličů není mnoho. A my jsme o jejich část navíc přišli. Ani ne tak tím, co čtveřice Bursík, Liška, Kocáb a Schwarzenberg na ministerstvech či při předsednictví EU udělali, jako spíše tím, že strana se dlouhé měsíce prezentovala především vnitrostranickým zápasem o své další směřování. Voliči do nás vkládali naděje, že jako noví politiku změníme. My jsme sice ozelenili vládu, přivedli Schwarzenberga a Švejnara, ale současně jsme s řadou věcí prostě nedokázali pohnout. Část voličů jsme tím zklamali. Přijímám to a vede mne to k zamyšlení, zda při případném neúspěchu v evropských volbách nadále povedu Stranu zelených. Ale na tyto úvahy je ještě brzy.

K tomu, aby Strana zelených překročila pět procent v eurovolbách, chybí hlasy, které nám odebírají účelově založená DSZ Zubovové, falešní Zelení Mejstříka a další malé středové strany. Paradoxně pár procent ubírá také hnutí Nezávislí, které působí názvem sympaticky, ale ve skutečnosti se v jednostránkovém programu tvrdě vymezuje proti Lisabonské smlouvě a proti Evropě. O Bobošíkové, která kandidovala proti Janu Švejnarovi za komunisty, ani nemluvě.

Z uvedeného vyplývá jediný možný závěr. Středový volič své hlasy rozmělní mezi několik stran, žádná z nich nepřekročí pětiprocentní hranici a hlasy si přerozdělí Paroubek, Filip a Topolánek.

Není ještě pozdě. Při vší úcte k politickým konkurentům proto vyzývám středové voliče, aby - chtějí-li alternativu k velkým zavedeným stranám - volili již v těchto eurovolbách Stranu zelených. Již nyní se totiž rozhoduje o tom, kdo bude vládnout v České republice po říjnu 2009, dvacet let poté…