Stanislav Křeček sepsal kritiku činnosti Agentury pro sociální začleňování v Duchcově (Agentura, která nepomůže, LN 25. 9.). Uvítal bych, kdyby napříště věnoval studiu naší práce více času, neboť z článku je patrné, že o ní ví pramálo, stejně jako o situaci v Duchcově.

Rozsáhle cituje ze situační analýzy a vysmívá se, že návrhy na řešení se tísní na několika posledních stránkách. To jsou však pouhá doporučení výzkumníků. Na analýzu jsme, tak jako v každém jiném městě, kde pracujeme, navázali návrhem strategického plánu s podrobně rozpracovanými desítkami opatření, vč. projektových záměrů a rozpočtů. Deset nejzásadnějších (kupříkladu výstavbu a provoz nízkoprahového klubu, rozšíření mateřské školy, zřízení sociální firmy, posílení sociálních služeb atd.) jsme rozsáhle představili na jednání zastupitelstva. To jeden návrh po druhém odmítlo, a to i přesto, že jsme ke všem opatřením představili i návrh financování zejména ze strukturálních fondů se stoprocentním krytím rozpočtu. Byli jsme - tak jako v každém jiném městě - připraveni začít psát projekty. Toto rozhodnutí vedení města a zastupitelstva považuji stále za mimořádně nezodpovědné a krátkozraké, neboť mohlo - tak jako jiným městům - pomoci situaci skutečně řešit.

Místo toho se vedení města pustilo do války s vlastní terénní pracovnicí, kterou veřejně dehonestovalo a z úřadu vyhodilo. A po veřejném napadání ukončila činnost v Duchcově také nezisková organizace Květina, která byla pro chudé lidi ve městě a jejich děti oporou a zároveň profesionálním poskytovatelem sociálních služeb.

Cesta k diskriminaci

O privatizaci bytů pan Křeček napsal, že nakonec neproběhla, ale ona proběhla. A ukázala, jak jsme se v prognózách mýlili my i vedení města. Většinu bytů totiž získal místní podnikatel pan Spurný, který domy v jižním Duchcově postupně při zapojení nájemníků opravuje a většinu původních obyvatel v nich nechává bydlet.

To však nic nemění na faktu, že samotná privatizace byla rizikem, neboť pokud by domy skoupili původní zájemci, kteří se chudých lidí chtěli zbavit zvýšením nájmu (jak ostatně veřejně proklamovali a jak jim to dovolovala pravidla privatizace), dopady na nájemníky i soužití ve městě by byly dramatické. A pro eliminaci těchto rizik jsme vedení města vypracovali a na zastupitelstvu představili plán -část bytového fondu prodat a část si ponechat v režimu sociálního a krizového bydlení a sanovat jej ze zisků z privatizace. Ani tento však nebyl přijat.

A také zůstává faktem, že privatizace by v původním návrhu (s 50procentním navýšením nájemného) vedla nepřímo k diskriminaci chudých, zejména romských rodin, protože jsme prokázali, že by většina z nich na placení nájemného nadále neměla dost prostředků. Souviselo to s tím, že do privatizace byly vybrány právě objekty, ve kterých v drtivé většině žijí tyto chudé domácnosti.

Situace soužití v Duchcově není neřešitelná ani nepatří mezi komplikované. Bylo možné ji řešit ověřenými postupy, které se osvědčily v jiných, často náročnějších podmínkách; kupříkladu v nedaleké Kadani, Obrnicích či Jirkově. Nebylo nutné ji vyhrotit, a pomoci tak k popularitě Dělnické straně, která zde má jednu ze svých nejsilnějších buněk s podporou téměř devíti procent voličů, což vyšvihlo jejího radikálního předsedu Svobodu do vedení celé strany.

Komentář vyšel 1. října 2014 v Lidových novinách jako reakce na předchozí komentář Stanislava Křečka (LN, 25.9.).