Děti bez mentálního postižení se budou moci opět vzdělávat ve školách pro děti s mentálním postižením, dříve takzvaných praktických školách. Tedy pokud projde novela klíčové vyhlášky (27/2016), kterou ministerstvo školství připravilo a vložilo do připomínkového řízení.

Současně zredukuje počty asistentů v běžných školách na maximálně jednoho ve třídě, zatímco ve speciálních školách jich bude nadále moci být více. Do segmentu speciálního školství se začnou více než dříve dostávat děti, které tam být nemají a měly by se vzdělávat v hlavním vzdělávacím proudu. Změna ohrozí také zájmy těžce postižených dětí, které ve speciálních školách potřebují plnou pozornost specialistů, a zároveň specifický přístup ve specifickém prostředí.

Prakticky jde především o děti se specifickými poruchami učení a chování, kterých je aktuálně podle statistik České školní inspekce v základních školách více než 57 tisíc. Nyní se vzdělávají převážně v běžných školách, do kterých bezpochyby většina z nich patří. Ve speciálních třídách jsou asi 3 % z nich. Dětí s touto diagnózou bude zřejmě stále přibývat, meziročně totiž narostl jejich počet o deset tisíc! I to by nás mělo varovat. Tato diagnóza je v českém pojetí extrémně široká kategorie, a jak ukazují statistiky, pedagogicko-psychologické poradny ji dětem připisují stále častěji s těžko uvěřitelným tempem nárůstu.

Jde přitom o děti, za jejichž objektivními potížemi ve vzdělávání stojí velmi rozličné důvody – často horší sociální a ekonomické zázemí, ale také například násilí v rodině, zanedbaná péče v raném dětském věku a dysfunkce v rodině. Poruchy soustředění a náročné chování dětí jsou symptomem jejich neošetřených problémů a nereflektovaných potřeb, a nelze je (ani jejich rodiny) za to trestat vytlačováním na okraj.

Takto to zůstat nemůže. To, jak česká vzdělávací soustava zvládne situaci dětí, které si dnes z poraden tuto diagnózu odnášejí, bude spolurozhodovat o vývoji českého školství i celé společnosti. Pokud se psychologové v poradnách a učitelé ve školách naučí těmto dětem rozumět, přiměřeně reagovat na jejich potřeby, pomáhat jim fungovat v kolektivu mezi vrstevníky a napravovat zátěže, kterými trpí, stanoví tím důležitý precedent ve školství: odlišné potřeby ohrožených dětí neignorovat, ale přijímat a pracovat s nimi. Těžit z toho budou všechny děti, české školství se totiž naučí pracovat s individualitou a podporovat ji, a nikoliv ji utlačovat, jak to systematicky dělalo 40 komunistických let a v mnoha školách se toho nemůže zbavit doteď.

Výhodu z toho bude mít celá společnost, do které budou děti s diagnózami „poruch“ dospívat buď připravené na život, anebo budou naopak definitivně frustrované, odsouzené k přežívání na okraji společnosti, zřejmě bez šance pracovat a být produktivní součástí společnosti, s rizikem k sociálně patologickému jednání, opakujícímu vzorce z rodin a situací z dětství a mládí, které nikdo nepomáhal řešit.

Školy a učitelé na to v žádném případě nemohou být sami. Ale jsou jedním z nejdůležitějších článků ve vývoji dítěte. Ministerstvo proto musí udělat všechno, aby je v jejich situaci metodicky podpořilo, pomohlo jim se na vzdělávání těchto dětí připravit a pak jim bylo nablízku pro poradenství v obtížných situacích. A musí také rozvinout skutečnou spolupráci s resorty sociálních věcí a zdravotnictví, jejichž sociální, ale také psychosociální a psychiatrické služby musí se školami začít úzce spolupracovat.

Teď ale ministerstvo dělá novelou vyhlášky přesný opak, přestože ho i Česká školní inspekce ve své tematické zprávě upozornila, že české školy reagují na potřeby těchto dětí v drtivé většině případů neúčinným trestáním, nikoliv podporou.

Ministerstvo tím ukazuje, že si neví, anebo nechce dlouhodobě vědět rady s dětmi na okraji. Nemá vůli rozvinout v českém školství programy, které na jejich situaci budou skutečně reagovat, a pouze je mechanicky odstrkuje do bývalých praktických škol a neřeší, že je izolace a segregace dále poškodí. Těmto školám se to navíc náramně hodí, neboť jim dětí ubývá a přestávají být udržitelné.

Pokud vyhláška projde proměnou, zmizí z ní mj. deklarace přednosti vzdělávání ve spádové škole i pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, jež by měla být vždy první logickou volbou. A také zmizí ustanovení, podle kterého lze ve speciálních školách vzdělávat jen děti s jedním druhem postižení, zredukují se počty asistentů v běžných školách a prodlouží se lhůty na opakovaný přezkum, zda se má konkrétní žák nadále vzdělávat ve speciální třídě, nebo zda by se mohl produktivně vzdělávat ve škole hlavního vzdělávacího proudu.

Přestože jde „jen“ o vyhlášku, dopady jejích změn budou dalekosáhlé a zásadně rozhodnou o směřování českého školství.¨

Text publikoval ihned.cz dne 5.12.2018.