V roce 1776 vyšla kniha Bohatství národů od Adama Smithe, ve které najdeme podobenství o neviditelné ruce trhu. Tato práce položila základy ekonomické vědy i přemýšlení o společnosti a ekonomice, jež ovlivňuje veřejnou debatu i politiku dodnes.

Posuzujeme-li tedy tento myšlenkový odkaz, nemůžeme se zabývat jen logickou konzistencí či přesvědčivostí argumentů, nebo možností empiricky přezkoumat vyplývající závěry. Škála otázek je mnohem širší, neboť se jedná o dílo, které nejen společnost popisuje, ale zároveň mělo i vliv na její vývoj.

Při nedávne snaze lépe se seznámit s myšlením tohoto představitele skotského osvícenství, se mi velmi záhy vybavila recenze na knihu Kdo vaří ekonomům? od Katrine Marçal. Smith píše o tom, že (placená) práce služebnictva (podobně jako kultura nebo divadlo) nemá přínos pro ekonomický rozvoj či růst produktivity, na rozdíl od průmyslu, řemesel nebo zemědělství. Marçal potom kritizuje to, že Smith (a navazující ekonomická tradice) nezohledňuje oblast péče, obvykle neplacené práce a její ekonomický přínos. Upozorňuje na to, že Smith žil většinu života s matkou, která mu mimo jiné vařila.

Mnoho lidí pravděpodobně překvapí, že je tematizováno zázemí myslitele, či jeho kuchyně a je to dáváno do souvislosti s jeho dílem. Kdo však nejspíš nebude mezi překvapenými, jsou lidé, kteří se zajímají o život a dílo hudebního skladatele Leoše Janáčka. Již v roce 1959 totiž byly vydány paměti hospodyně v rodině skladatele Marie Stejskalové, jež jí byla oporou, U Janáčků (aktuálně vydané po čtvrté jako Mářiny paměti), sepsané na základě jejího vyprávění. V roce 2020 pak vyšla také Mářina kuchařka, jež vychází z dochovaných receptů hospodyně. A tato kniha vedle ilustrací brněnské výtvarnice obsahuje i pro muzikology cenné poznámky hospodyně k životu a dílu skladatele, které se společně s recepty dochovaly.

To, že jsou lidé zabývající se hudbou všímavější k oblasti péče, než analytici snažící se pochopit ekonomické a společenské procesy, možná tolik překvapivé není. Je ale na místě otázka, jestli logická vysvětlení, kalkulující s člověkem racionálně zvažujícím svůj zisk, nejsou někdy spíše než snahou pochopit složité otázky společnosti a ekonomiky bezpečným a vlastně i pohodlným útočištěm rozumu (logiky) v jinak mnohoznačném světě. To však rozhodně není případ Smithe, který byl pronikavý myslitel.

Mnohem méně je známá práce Smithe, která se zabývá otázkami mravnosti. Redukce fungování společnosti na ekonomické procesy je až dílem jeho následovníků. Pasáže Smithe o postavení dělníků mi přišly poměrně vnímavé k jejich situaci a psal o tom, že v rámci vyjednávání o mzdách (a tedy podílu na vytvořeném zisku) mají mnohem horší pozici než vlastníci. Možnost zlepšení viděl v ekonomickém růstu, který bude spojen s růstem výroby a poptávky po dělnických pozicích a tedy též tlakem na mzdy.

V době, kdy psal Smith svoji slavnou knihu, se ještě nezačaly formovat odborové organizace. V 19. století pak byl spojen nárůst průmyslové výroby s migrací obyvatel z venkova do měst. A je otázkou, do jaké míry zlepšení situace pracujících spojovat vedle ekonomického růstu více právě s vlivem odborového hnutí a později i celkové rozšíření střední vrstvy s existencí sociální politiky (např. důchodového a zdravotního pojištění). A i dnes, když dochází k přesunu výroby do míst, kde jsou nižší náklady na pracovní sílu, je otázka, do jaké míry se nárůst ekonomických čísel bez adekvátní sociální či pracovní legislativy promítne do životní úrovně místních obyvatel.

Vrátím-li se v závěru krátké úvahy opět k hudebnímu skladateli, ani Janáčkovi nebyla cizí sociální otázka. Byl svědkem toho, jak v říjnu roku 1905 byl pořádkovými silami zabit při manifestaci za zřízení české univerzity v Brně mladý truhlářský dělník, František Pavlík. Pod dojmem této události, která jej zasáhla, napsal jako vyjádření solidarity s lidmi, kteří bojují za svá práva, klavírní sonátu "Z ulice 1. X. 1905". Je pak samozřejmě obecnější otázkou, do jaké míry nám nejen rozum (a tvrdá data), ale i naše zkušenost či emoce zprostředkovávají adekvátní porozumění světu.