Na serveru Novinky.cz se dnes objevila zpráva o matce z Brněnska, které hrozí odnětí svobody na 16 měsíců za to, že svou dceru nechala dva roky zameškávat školní docházku. Žena má přitom údajně tři mladší děti, včetně jednoho novorozence, které dle svých slov nezvládá. Na celém případu je zajímavé to, že v něm nijak nefiguruje otec. Žádný ohled není brán ani na to, jaký výchovný efekt bude mít na děti to, že jim matku zavřou do vězení.

Nemám v úmyslu obhajovat matčin liknavý přístup k dceřině školní docházce. Můžeme však polemizovat o tom, zda je trest odnětí svobody za takový „přečin“ adekvátní, jaké sebou může tento trest nést vedlejší účinky, a v neposlední řadě se ptát, proč naše společnost nemá pro řešení podobných situací humánnější, efektivnější a v neposlední řadě i levnější nástroje.

O matce ani o jejích dětech se toho z článku mnoho nedozvíme. Z článku nepřímo vyplývá, že je matka na všechny čtyři děti sama, protože v něm není žádná zmínka o postavě otce. Ten evidentně za špatnou docházku dcery žádnou odpovědnost nenese, a ani za ní nebude nijak potrestán. Již tento fakt svědčí o značné nespravedlnosti, kdy veškeré břímě péče a výchovy o děti nese matka samotná. Kdo někdy zažil, jaké to je mít malé děti, zvláště pokud je na ně sám, zajisté nepochybuje, že výchova čtyř dětí bez cizí pomoci musí být na hraně fyzických i psychických možností obyčejného smrtelníka.

Nespravedlivost je ovšem i v tom, že stát matku trestá z neplnění povinností, které jí ve vztahu k dětem na jednu stranu nařizuje, ale na druhou stranu jí není nijak nápomocen v tom, aby jí k plnění těchto povinností vytvořil vhodné podmínky. Ne nadarmo se říká, že k výchově dítěte je potřeba celá vesnice. V tomto případě ovšem vesnice zcela selhává. Jestliže je pro stát natolik důležité, aby děti do školy chodily a získaly tak řádnou výchovu a vzdělání, že je ochoten kvůli tomu jejich matku zavřít do vězení (a děti pravděpodobně umístit do dětského domova), proč nedokáže stejnou míru zájmu projevit také v prevenci podobných případů a v poskytnutí včasné pomoci? Nebylo by levnější a efektivnější poskytnout matce asistenta, který by jí s docházkou nejstarší dcery pomáhal, nežli celou rodinu umisťovat do nápravných zařízení a ústavní péče?

V zemi, kde lidé protestují proti zvůli norských úřadů odebírajících děti z rodin kvůli pochybným přehmatům, se nikdo nepozastavuje nad tím, jaký dopad může mít na čtyři malé děti téměř rok a půl trvající odloučení od matky. Toto odloučení navíc může být mnohem delší, protože je málo pravděpodobné, že se ženě po propuštění z vazby podaří rychle dostat do situace, ve které by jí bylo umožněno si děti z ústavu vzít zpátky. Mnohým pravděpodobně může poskytnutí placené asistence připadat jako zbytečná vymoženost a plýtvání veřejnými prostředky. Považme však, zda by to nebylo výhodnější než posílání dětí do ústavní péče, kde se měsíční náklady na jedno dítě pohybují okolo 40 tisíc Kč, a kde děti velmi pravděpodobně utrpí mnohem větší psychickou újmu než je ta, kterou by jim mohlo způsobit záškoláctví.