Sociální demokracie možná překoná bezprostřední krizi, ale vyhlídky na jednotu jsou chabé.

Michal Hašek a Jeroným Tejc se právě vzdali vedoucích funkcí v sociální demokracii – Hašek postu místopředsedy, Tejc skončí jako předseda poslaneckého klubu. Způsob, jakým rezignaci na tiskové konferenci oznámili však nesvědčí o tom, že by sociální demokraté měli šanci na překonání krize a obnovení vnitrostranické jednoty.

Michal Hašek a Jeroným Tejc hovořili o tom, že byli vystaveni neuvěřitelnému mediálnímu tlaku, že předseda Sobotka a lidé kolem něj používali normalizační slovník, že sice chtějí, aby strana byla jednotná a vyjednala novou silnou vládu, ale odmítají, aby místopředsedy mohli být pouze lidé se stejným názorem jako pan předseda... I o tom, že je logické, že předseda měl vyvodit zodpovědnost za historicky nejslabší volební výsledek ČSSD.

A Hašek zopakoval, že na setkání levicových politiků s levicovým prezidentem v Lánech nadále nevidí nic špatného.

Jednoduchá a jasná strategie: Setkání v Lánech se pomíjí jako banalita a marginálie, cosi samozřejmého a nekonfliktního. Na tom základě se pak jako pučista ukazuje Bohuslav Sobotka: odmítá odpovědnost za výsledek voleb, odmítá usnesení předsednictva strany, které ho vyzvalo k rezignaci, odmítá lidi, kteří ho kritizují, chce stranu zcela podřídit pouze svému názoru, vést ji autokraticky... Hašek s Tejcem s tím nesouhlasí, ale v této chvíli přinášejí oběť na oltář strany a republiky: rezignují, aby situaci zklidnili a umožnili vznik vlády a znovusjednocení strany.

Je to líbivé a možná to po čase bude i fungovat. Až se zapomene na to, jaké byly okolnosti povolební stranické krize, co byla ona „schůzka v Lánech“. Jenže ta schůzka skutečně byla. A nebyla to marginálie. S prezidentem se ihned po volbách sešla část vedení ČSSD bez vědomí předsedy. Skupinku vedl hlavní předsedův rival a popisu schůzky jako přátelského, v podstatě pouze zdvořilostního setkání levicových politiků nevěří nikdo, včetně jejích účastníků. Michal Hašek si evidentně připravoval půdu pro převzetí moci ve straně.

Bohuslav Sobotka odmítl tomuto tlaku ustoupit. To jistě neznamená, že volební výsledek nebyl špatný a že předseda za něj nemá odpovědnost. Jsou to ale dvě různé věci: příprava „převratu“ a vnitrostranická povolební diskuse.

Hašek s Tejcem doprovodili svoje prohlášení i otevřenou hrozbou: umožní tedy Sobotkovi vést vyjednávání o vládě a odpovědnost tak padá čistě na něj. Odpovědnost za to, že v těch vyjednáváních ČSSD obhájí svůj program a povede silnou stabilní vládu. Jinými slovy: Máš, co jsi chtěl a počítej s tím, že při prvním problematickém kroku se ti připomeneme. A podruhé to už neustojíš, předsedo.

Zdá se, že sociální demokracie sice zažehná bezprostřední krizi, ale ke stabilitě bude i tak mít daleko. Její důvěryhodnost pro potenciální koaliční partnery není vysoká. Jakož není vysoká důvěryhodnost hnutí ANO 2011 pro mnoho sociálních demokratů.

Naděje na sestavení stabilní akceschopné a užitečné vlády asi stejná, jako naděje na to, že obecně čeští politici se stanou akceschopnými a užitečnými.

Vyšlo na webu Literárních novin