Dokáže Babiš nakoupit slipy levněji? A bude to stačit?

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) vydal zprávu o hospodaření armády v letech 2008-12. Její závěry jsou pozoruhodně podobné ironické tezi Vladimíry Dvořákové v její knize Rozkládání státu: „A tak snad jediné co nakonec nezpochybníme z hlediska dlouhodobé vize rozvoje armády, ať již bude jakákoli, budou nakoupené pánské slipy á 700 Kč s reklamně motivačními prvky.“

Záměrný chaos
V Rozkládání státu Vladimíra Dvořáková upozornila na to, že „jestliže neexistuje dlouhodobá koncepce, vytváří se obrovský prostor pro realizaci všech možných zájmů a jakmile se ta či ona skupina dostane k moci, může tyto „zájmy“ realizovat“. Nebo-li: Někteří politici blokovali vytváření dlouhodobých koncepcí záměrně, aby tak vznikla nepřehledná situace jako ideální prostor pro korupci.

Armádní nákupy jsou podle Dvořákové jedním z nejjasnějších příkladů: Potřebujeme pandury? Potřebujeme stíhačky? Proč jsme prodali Migy? Potřebujeme tanky? Nikdo na to nedokáže jednoznačně odpovědět, protože nevíme, kam naše armáda směřuje, jakou ji chceme mít...

Mluvčí NKÚ Jaroslav Broža říká trochu úřednějším jazykem prakticky totéž co Dvořáková: „...ministerstvo nezpracovalo koncepční materiál, který by podrobněji stanovil výstavbu a rozvoj pozemních či specializovaných sil s konkrétním vymezením cílového stavu, materiálních potřeb a finančních a časových požadavků na jejich naplnění. To mělo za následek nesystémové nákupy."

Kategorii „nesystémové nákupy“ je přitom možno rozumět tak, že jde o nákupy, o nichž nevíme, zda je potřebujeme a které jsou navíc často podezřele drahé.

Je to zoufalý obraz: část politiků a úředníků záměrně a dlouhodobě uvádí státní správu do chaosu, aby oni sami a na ně napojené firmy měli z té situace prospěch. Ještě zoufalejší je, že už to veřejnost bere jako veřejné tajemství, jako něco, o čem nemá smysl pochybovat.

Jako firmu?
V této situaci je pochopitelně nesmírně svůdná představa, že se řízení státu ujme Andrej Babiš, který ho bude řídit „jako firmu“. A jasně to říká: miliardy státu utíkají podivnými a neefektivními nákupy, uděláme v tom pořádek, zřídíme centrální nákupní místo, ministerstva si nebudou moci dělat, co chtějí...

Zni to přesně jako to, co potřebujeme. Tak jednoduché to ale být nemusí. Nakupovat efektivně je každopádně dobrá věc. Ale bez té koncepce to nijak nezaručí, že nebudeme nadále kupovat věci zbytečné, byť levněji. Nebo, že budeme vědět, kam investovat opravdu potřebujeme. Což se samozřejmě ani zdaleka netýká jen armády.

Rozhodně nepodezřívám Andreje Babiše, že by nevěděl, že „firma“ má a musí mít nějakou rozvojovou koncepci, jeho úspěšné firmy ji pravděpodobně mají. Vytvořit takovou koncepci je ale každopádně něco jiného, než „jen“ efektivně nakupovat. A je to mnohem složitější.

Tam se pochopitelně může ten jasný a jednoduchý program zadrhnout. A mohlo by se také stát, že jedním z mála viditelných triumfů, které po novém způsobu řízení státu zůstanou, bude schopnost nakoupit armádní slipy s potiskem o stovku levněji.

Vyšlo na webu Literárních novin