14. února se na Ministerstvu zahraničních věcí v Černínském paláci konala konference „Český národní zájem“. Zaznělo na ní hned několik zajímavých výroků.

Mě coby přímého účastníka zaujal například ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, když v až úsměvně hlasité při s prezidentem Hospodářské komory Vladimírem Dlouhým jen tak mimochodem utrousil jednu na první pohled spíš odborářskou, ale zároveň vlastně velice racionální poznámku: že usnadňování příchodu málo erudovaných pracovních sil (ať už z Ukrajiny nebo odjinud) určitě není cestou, jak pomoci české ekonomice v delším období utéci prokletí montoven. (Mimochodem: v zahraniční literatuře se pro náš „problém montovny“ často používá exotičtější sousloví maquiladora syndrome.)

V druhém panelu promluvil ministr financí Andrej Babiš. Jako obvykle se během své zhruba čtvrthodinky stihl dotknout spousty témat a více či méně korektním způsobem použít celou haldu různých čísel. Mě zaujal konkrétně poznámkou, že investiční pobídky (IP) by bylo nejlepší zrušit, protože jde o utrácení veřejných peněz ve prospěch vzniku firem, které pak při dnešním stavu českého trhu práce stejně nemají koho zaměstnat.
V diskuzi jsem mu pak položil dotaz, jestli by nebylo rozumnější mechanismus IP (který používá řada zemí) zachovat, ale proměnit ho tak, aby přestal podporovat vznik firem, které jsou založeny hlavně na levné práci (tj. jsou labor-intensive), a aby šlo spíše o podporu robotizace, tedy firem, které budou potřebovat pracovníků málo a s jistým vzděláním.

Pan ministr kupodivu ze svého předchozího tvrdého prohlášení vycouval a souhlasil, že princip IP je dobrý, to jen my v Česku ho špatně aplikujeme. A že posun IP mnou naznačeným směrem by byl jistě v pořádku. Tak jen doufejme, že tato racionální proměna českých IP se nám co nejdřív vrazí „z huby do rukou“, jak praví klasik.