„Těší mě, že Amerika a její spojenci na tomto summitu mají jednotný postoj k těm nejnaléhavějším mezinárodním otázkám,“ zhodnotil americký prezident Obama jednání sedmi nejsilnějších západních zemí G7 v bavorském zámku Elmau. Lídři Německa, Francie, Británie, Itálie, Kanady a Japonska na summitu s Obamou souhlasili, letošní jaro přesto ukázalo, že jednota má své trhliny. Ukázalo se to na postoji ke vzniku Asijské infrastrukturní a investiční banky (AIIB), založené Čínou.

Její zrod souvisí i s tím, že Čína, dnes již největší světová ekonomika podle HDP přepočteného paritou kupní síly, je v Mezinárodním měnovém fondu držena v nerovnoprávné roli – má menší hlasovací práva než země Beneluxu. Především Spojené státy odmítají tento stav změnit. Vznik AIIB tak demonstruje čínskou schopnost vytvářet alternativní mnohostranné instituce i díky obrovským dolarovým rezervám, které má k dispozici. Nemá proto problém vložit do banky s kapitálem 100 miliard dolarů jeho polovinu.

Bývalý americký ministr financí Lawrence Summers ke vzniku banky napsal, že duben 2015 si zapamatujeme jako okamžik, kdy Spojené státy ztratily roli ručitele globálního ekonomického systému. Evropa a Spojené státy ve vztahu k bance nenašly společnou řeč. I přes vyjádření amerického ministra financí Jacka Lewa o tom, že vytvoření banky znamená ohrožení kredibility a vlivu Spojených států, do ní jako zakladatelé vstoupili všichni čtyři evropští členové G7 a nádavkem dalších deset členských zemí Evropské unie, Česko (zatím?) chybí.

Vidina ekonomického profitu zvítězila nad ideologií a Británie přežila i americké obvinění, že se stále přizpůsobuje Číně. Britská vláda vzkázala, že rozhodnutí o vstupu Británie do AIIB bylo přijato s ohledem na zájmy země. I ve Spojených státech se již ozvaly vlivné hlasy, že oponovat vzniku AIIB je chyba, naopak že je to příležitost, jak více s Čínou spolupracovat ve prospěch globální ekonomiky.
Co z toho plyne pro G7? Nic více a nic méně, že je to sice stále exkluzivní západní klub, který se ale může radit o budoucnosti světa již jen v omezené míře. Pokud by to mělo být jinak, za stolem by asi neměla chybět právě Čína. A to nejen kvůli ekonomice.

Přesun geopolitického těžiště mimo transatlantický prostor je již faktem. Je nejvyšší čas zahájit s Čínou a s ostatními novými mocnostmi nelehký dialog o pravidlech, kterými se multipolární svět bude řídit nejen v ekonomice, ale i v oblasti demokracie a legitimity, státní suverenity, bezpečnosti, lidských práv i při vytváření mezinárodního řádu. Podaří se dohodnout a tím zajistit prosperitu a stabilitu?
Nebo nás čeká v případě „nedohody“ perspektiva uzavřené západní pevnosti, ve které budeme svědky postupného rozpadu mezinárodního systému? To je asi klíčová otázka současnosti a každý západní lídr, nejen ze zemí G7, o ní musí přemýšlet.

(Právo,12.6.)