Ti skvělí a krásní evropanští lidé z Evropské rady budou opět vybírat toho nejkrásnějšího a nejskvělejšího Evropana. Měl by se totiž stát novým předsedou Evropské komise, jež jako demokraticky neodpovědná instituce coby jediná navrhuje pro nás všechny platné zákony a vydává bez diskuse s námi nařízení, čím máme a nemáme např. svítit. Spojuje moc výkonnou se zákonodárnou, a proto plně odpovídá klasické Montesquieuově definici despotismu, nyní zřejmě vrcholu správného evropanství.

Vybírat se zatím má mezi třemi superevropany, jež navhl tzv. Evropský parlament: Martinem Schulzem, Guy Verhofstadtem a Jeanem-Claudem Junckerem. Všichni tři vybudovali své zářné politické kariéry na dost obstarožní zásadě stále těsnější unie ("ever closer union"), jež způsobila všude patrné odtržení mezi občany evropských demokracií a vládnoucím Bruselem.

Jejich vrcholné myšlenkové výkony jsou tyto: U německého socialisty Martina Schulze : Je "možné a nutné" mít Spojené státy evropské, tedy celoevropský stát. U belgického liberála Guy Verhosftadta: Britský eurokritický premiér Cameron je podle něj "bláznivý muž, který vyhrožuje, že se vyhodí do povětří." A nakonec 18 let sloužící lucemburský premiér, lidovec Jean-Claude Juncker, kterého má v Bruselu nepochybně v zájmu nás všech prosazovat i český premiér Bohuslav Sobotka. Podle správně evropansky uvažujícího Junckera se mají důležitá eurounijní rozhodnutí uskutečňovat "v temných tajných místnostech" a "když je to vážné, musíte lhát" ("When it becomes serious, you have to lie.").

A pak že Evropská unie není největším vnitřním ohrožením demokracie a svobody v Evropě po studené válce...