„Jsou jen dva typy informací, které mají cenu. Originální informace, kterých je málo, a ty, které jsou upřímné a pravdivé.“

Z cyklu rozhovorů s českými ženami nejen v politice pro uskupení Česká prezidentka... (5/50, 2014).

Medailonek poslankyně
Doc. RNDr. Anna Putnová, Ph.D., MBA je v dolní sněmovně od r. 2010. V současnosti předsedkyně Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. V letech 2008 až 2012 děkanka Fakulty podnikatelské na Vysokém učení technickém v Brně. Členka týmu Regionální inovační strategie Brno (od r. 2007). Členka správní rady a zřizovatelka Nadačního fondu Zdravé dětství (2011). Členka výboru Společnosti pro etiku v ekonomii (od r. 1995). V letech 2002-2004 působila v „Týmu expertů“ Ekonomické komise OSN pro podnikání žen. Od roku 2000 do 2009 byla jednatelkou a společnicí ve firmě Akademie 21. Bývalá členka ARARE (mezinárodní skupiny proti rasismu, 1996-1999). Zakládající členka Asociace podnikatelek a manažerek. Absolvovala obor biologie na UJEP, studijní pobyt na VŠZ a studium MBA na Nottingham Business School.

MK: Co podle Vás chybí české politice? Například podle senátorky Evy Sykové chybí v politice vědecký přístup a náhled, s nímž si politici mohou zachovat schopnost měnit pod tlakem nových informací názory. Podle ekonomky Ilony Švihlíkové zase chybí schopnost dialogu, bohužel nejen mezi pravicí a levicí, ale i zvlášť v levicových a pravicových kruzích.

Putnová A.: Měla jsem možnost se osobně přesvědčit, že máme zdevastovanou politickou kulturu. Ta se možná nějak nadechla v devadesátých letech, ale poté co se koncem devadesátých let přijala opoziční smlouva, zase velmi rychle erodovala. Bylo by sice lacinné svádět všechno na opoziční smlouvu, ale přece jen musíme vzít do úvahy, že jsme země, která budovala svou demokratickou tradici krátce, pak byl tento vývoj na 40 let přerušen, znovu nadešlo období, kdy jsme měli možnost začít znovu — a začátek byl velmi brzy zhacen tím, že začaly v politice převládat silné zájmové skupiny prezentované politickými stranami a jejich dohodami.

Začala bych tím, že je potřeba začít stavět politickou kulturu znovu, a to ve zcela konkrétních věcech. Například se musíme naučit pěstovat si opozici. Opozice je velmi důležitá, protože kultivuje politické prostředí. S tím se v uplynulých letech nepočítalo. Opozice byla dobrá na to, aby se potírala. Ale bez toho, aby byla kultivovaná opozice, nemůže být kultivovaná koalice a vzájemný respekt.

MK: Dovolte mi zahrát si na ďáblovu advokátku… Nebylo tehdy ale také důležité a příznačné, že ČSSD oslovila Čtyřkoalici s nabídkou koaliční vlády a ta v zásadě bez jakéhokoli dalšího jednání kategoricky prohlásila, že s ČSSD jednat nebudou a do koalice nepůjdou, takže těch možností řešení volebního výsledku bylo hned méně? V zásadě první krok, který rozhodl o nějakém budoucím nestandardním řešení, který pak spěl k budoucí opoziční smlouvě, bylo toto nesmlouvavé „ne“ Čtyřkoalice levicové straně...

Putnová A.: Velká koalice sama o sobě nemusí být ještě cesta do pekel. Způsob pozdějšího vládnutí ovšem znamenal, že se kryla opozice s koalicí. Já jsem nebyla nadšená z toho řešení, ale především se mi nelíbila reálná politika a to, co vyplývalo z praktických kroků. Velká koalice může být řešením, v některých zemích, například v Německu, to může fungovat docela dobře. Ale podmínkou je, aby ty reálné kroky neznamenaly, že se budou krýt pletichy a nečestné jednání v rámci skryté dohody. A to se u nás stalo…

MK: Jaký je Váš konkrétní závazek pro toto volební období, jak má vypadat příkladná opoziční činnost?

Putnová A.: Vidím teď sama na vlastní kůži, že je v něčem jednodušší být v opozici, kritizovat a nesouhlasit. Očekává se, že tohle je právě její role. Ale opozici by měla být zároveň stranou, která přináší kvalifikované argumenty, proč nesouhlasit, protože jedině tak může vzniknout konstruktivní diskuze a lze druhou stranu o něčem přesvědčit. Pokud ale panuje představa, že nesouhlasíme jen proto, že jsme opozice, a naopak naše návrhy budou zavrhovány jen proto, že jde o opoziční návrh, je to špatně. Stejně tak je špatně, aby koalice, byť má v současné době tak silný mandát, opozici nenaslouchala.

MK: Jaká je zatím Vaše zkušenost, daří se Vám něco prosadit?

Putnová A.: Mezi kolegy ze školského výboru se nyní podařilo prosadit zákon, týkající se dětských skupin. Kolegové nakonec po počátečním nesouhlasu uznali naše argumenty.

MK: Pohovořme teď o Vašich hlavních tématech, kterým se věnujete, tj. výzkumu a vzdělávání, etickému podnikání, zdravému životní stylu dětí (ale jistě i celé populace). Ráda bych se pozastavila u Vašeho důrazu na to, že máme jako republika především podporovat excelenci ve výzkumu. Vy jste nedávno vyjádřila rozpaky nad tím, že se zřejmě mění dříve nastolený směr podpory excelentní vědy. Řekněte své hlavní argumenty, proč podporovat hlavně špičkovou vědu oproti širší základně.

Putnová A.: Domnívala jsem se, že panuje většinová shoda na tom, že Česká republika chce podporovat excelenci. Je jasné, že velikost země nám neumožňuje, abychom se zaskvěli úplně ve všech oblastech vědy, abychom pronikali i do sfér, ve kterých nemáme tradiční výsledky. Z tohoto důvodu mají centra excelence svou logiku. V programovém prohlášení vlády se objevila jedna zcela nenápadná věta, která posunuje a rozmělňuje charakter podpory excelence. Pokud bychom ustoupili od podpory excelence, tak se obávám, že se opět dostaneme do situace, kdy budeme mít průměrné výsledky od průměrných institucí. To specifické, co dělá excelentní výzkum špičkovým, v nich nedodržíme. Já jsem pro to, abychom si řekli, které oblasti výzkumu chceme preferovat. Jsem přesvědčená, že to je nutně špičkový výzkum. Pokud chceme podobně jako sportovci nasadit ta nejlepší mužstva do soutěže, která je na světové úrovni, a nechceme se ucházet jen o jakousi místní ligu, musíme postupovat touto cestou. V opačném případě se nemůžeme ve světě prosadit.

MK: Ve vzdělání kladete hodně důraz právě na vyspělost základního stupně školství, na samotnou základnu. Nevím, jestli ve svých úvahách počítáte už třeba s mateřskými školkami…

Putnová A.: Přicházím z akademického prostředí a mohu srovnávat. Měla jsem před sebou jako na dlani řadu ročníků čerstvých maturantů a mohu za 20 let své praxe zhodnotit měnící se úroveň jejich připravenosti. A stejnou zkušenost, kterou zažíváme na vysokých školách, poznávají kantoři na středních školách. Chci tím říct, že dobré základní vzdělání předurčuje to ostatní. Všechny ostatní diskuse a snaha zlepšit školství stojí na vodě. Respektive postupovali bychom odshora, protože bez tohoto stupně jim bude chybět základ. Dobré základní školství je vstupenkou do života, prevencí před sociálním vyloučením a je podmínkou pro rozvoj dalších vzdělávacích stupňů. Proto od začátku apeluji na to, abychom si stanovili základní školství jako prioritu, kterou se musí začít, pokud chceme někam dospět. Mateřské školky přispívají nepochybně ke zlepšení schopnosti komunikovat s jinými dětmi. To je oblast, kterou samozřejmě řešíme také. V mateřských školkách se jedná spíš o výchovu, je to jen předškolní stupeň. Ale ten základní balík znalostí, se kterým potom dítě přichází do života, to si děti odnáší ze základního školství.

MK: S tímto tématem úzce spojujete další své téma: zdravý životní styl.

Putnová A.:  Během svého působení ve školském výboru v uplynulém období jsem stále narážela na oblast, která byla spojena s konkurenceschopností. Chceme-li být v budoucnosti konkurenceschopní, je k tomu velmi důležité, abychom měli zdravou populaci. Jakou konkurenceschopnost chceme vytvářet, když k tomu nebudeme mít úplně to základní? Už Tyrš, zakladatel Sokola, říkával „ve zdravém těle zdravý duch“. Myslím si, že bychom si na to měli vzpomenout. Mimochodem 2 hodiny tělocviku, které máme doposud, se zachovaly už od konce devatenáctého století. A teď si představme, jak se od konce 19. století proměnil životní styl, jak se změnily návyky, kolik pohybu asi měly děti v 19. století a kolik pohybu mají dnes.

Můj zájem o zdravý životní styl posílil ve školském výboru, kdy jsem zjišťovala, že je potřeba, abychom podpořili aktivní pohyb u dětí. Navrhla jsem proto, abychom doplnili v základním školství jednu hodinu tělocviku navíc. Potřebujeme také, aby děti měli kázeň. Ta se upevňuje i tím, že děti mají dostatek pohybu, přemíru energie ventilují sportem a potom už tolik nezlobí ani ve škole.

Na prvním místě je postarat se, aby zde vyrůstaly zdravé a fyzicky zdatné děti, odtud můžeme pomýšlet na další požadavky. Jde to samozřejmě ruku v ruce. Velmi pohybově zanedbané dítě je dále znevýhodňováno, protože nejde jen o výkonnostní parametry, ale o celkovou koordinaci, která má vliv na další vývoj dítěte.

MK: Umím si představit, že námitka proti Vašemu návrhu bude vycházet z obavy, na úkor kterého důležitého předmětu se má navýšit nová dotace pro pohyb, vezmeme-li do úvahy, že se vědění rychle kupí a vrství a na základní školství a do čím dál nižších ročníků se přesouvá větší objem nároků na žáky. S jakou odezvou se setkáváte?

Putnová A.: Jakkoli to bude náročné organizačně i finančně, tak momentálně k tomu má škola nejlepší zázemí. Škola má sportoviště, má kvalifikované pedagogy, škola má všechny předpoklady pro to, aby děti mohla vést k aktivnějšímu pohybu. Návrh jsem tudíž koncipovala tak, aby se přidala 1hodina nad rámec současného rozvrhu a celkového počtu hodin. Uvědomme si, že škola disponuje vším potřebným. Využijme toho.

MK: Vaším dalším zajímavým a dlouhodobým tématem je etické podnikání. Proč je pro Vás tak důležité?

Putnová A.: Když jsem přišla na Fakultu podnikatelskou (v Brně), to bylo na začátku devadesátých let, etické podnikání už se vyučovalo na celém světě. V praktické rovině je obchodní etika stará jako obchod sám, ale nový rozměr jí dala globalizace. Vyvstala totiž nová otázka, jak se máme chovat v kulturách, které se od naší společnosti odlišují kulturně, nábožensky? Máme přijmout jejich normy, anebo naopak máme být my těmi, kteří budou za hranicemi svého státu implantovat náš pohled na svět? Jak se máme chovat a jak máme minimalizovat lidská selhání v celosvětovém měřítku. Vzpomeňme na případ Enronu, Parmalatu a všechny ostatní velké kauzy, které zahýbaly světem. Jak se máme chovat ve společnosti, která dnes vykazuje nebo požaduje ve všem ekonomické zdůvodnění jakýchkoli návrhů? Na jednu stranu je to logické. Musíte samozřejmě zdůvodnit, co chcete prosadit v rámci své firmy, v rámci svého oddělení. Ekonomická stránka je nesmírně důležitá. Je jistě důležité se ptát, kdo to zaplatí, nicméně zdá se mi zvláštní, že dnes si už neumíme představit, že bychom něco prosazovali pouze z principu a nemuseli to ekonomicky zdůvodňovat. Uvedu jeden příklad za všechny. Největší prostor při potlačování domácího násilí dostalo vyčíslení, jaké dodatečné náklady domácí násilí představuje. Přitom to jsou jen kvalifikované odhady. Nikdo by za ta čísla nedal ruku do ohně.

Na tomto příkladu chci ukázat, že ekonomizace postoupila tak daleko, že pokud nepřistoupíte na určité vyčíslení problému, jímž se zabýváte, ať už jsou čísla reálná anebo jenom rámcový odhad, těžko se dostanete k tomu, abyste o něm mohli mluvit víc veřejně. Současně globalizovaná ekonomika přináší potřebu preventivních i kontrolních nástrojů pro prosazování podnikatelké etiky jako jsou etický kodex či audit. To jsou také hlavní důvody pro to, aby se na ekonomických fakultách vyučoval samostatný předmět etika podnikání.

MK: Etický rozměr je možné hledat také v přístupu firem ke svým zaměstnancům, ve vytváření určitých typů pracovních míst. Je patrná (ne)připoutanost firem k určité zemi, jejich mnohdy nesnesitelně lehké odcházení za co nejnižší levnou pracovní silou, jakmile se k tomu naskytne příležitost. Pomalu a jistě se automatizující svět práce povede podle všeho nevyhnutelně k dramatickému úbytku pracovních příležitostí v ekonomice, ať už budou uchazeči o práci kvalifikovaní nebo ne. Zároveň populace stárne, dožívá se vyššího věku. Někteří ekonomové tvrdí, že růst produktivity práce se dnes už ani nepromítá do zvýšení mezd. Pokud je navíc česká ekonomika do velké míry závislá na spotřebě domácností, jaké má tento začarovaný kruh smysluplné a etické řešení, aby se nám tady v poměrně dohledné době úplně nerozpadla střední vrstva?

Putnová A.: Skutečně stojíme před zásadní restrukturalizací na trhu práce. Budeme se muset smířit s tím, že některé tradiční profese v oblasti služeb nahradí robotická práce. Současně s prodlužováním věku odchodu do důchodu je třeba nově nastavit věkové parametry, aby lidé 50+ nebyli považováni za neperspektivní. Tyto a další oblasti nové situace s sebou přinášejí i etické výzvy, které čekají na řešení.

MK: Podíváte-li se na průnik svých zásadních témat a toho, co chce prosazovat nová koaliční vláda, vidíte někde příležitost vybočit čistě jen z opoziční role a v něčem dokonce konstruktivně podpořit vládní návrhy?

Putnová A.: Dnes prošel ve sněmovně v 1. čtení zákon o dětských skupinkách. Získali jsme pro svůj návrh i kolegyně a kolegy i z koaličních lavic.

MK: Dosud jsme nevybředli z ekonomické krize, Vaše předešlá koaliční vláda a její recepty čelily silné kritice ze strany opozice i části české společnosti. Je v oblasti hospodářské politiky možná nějaká shoda se současnou koalicí?

Putnová A.: Myslím si, že shoda je možná například v oblasti rozvoje středního školství a učňovství. V těchto jednotlivých věcech určitě najdeme společné řešení.

MK: Jaké výrazné české ženské osobnosti sledujete?

Putnová A.: Měla jsem možnost setkat se za svůj život s řadou zajímavých vzorů a žen, které za sebou mají silné příběhy… Mně se vždycky líbila třeba dokumentaristka Olga Sommerová. Téma žen dokázala zobrazit velmi citlivě, na rozdíl od různých nekritických zastánkyň žen. A potom musím říct, že jsem se seznámila se spoustou úspěšných a schopných žen, které nejsou mediálně známé.

MK: Která osobnost ze současných političek by podle Vás mohla kandidovat do prezidentského úřadu?

Putnová A.: Předně nemusí nutně přijít jen z poslanecké sněmovny… Jsou tu takové ženy, samozřejmě. Ale neřeknu vám jména. Já si myslím, že ony si o to řeknou samy.

MK: Promarní se tím ovšem příležitost, aby i voličky/voliči mohly/i o jménech přemýšlet.

Putnová A.: Ne, nechci je jmenovat.

MK: Škoda…. Jste patrně jediná politička, která sama od sebe aktivně nabízí mentorský program pro zájemkyně. Začala jste s ním už v roce 2010. Jak takový program vypadá a jak jste s ním spokojená?

Putnová A.: V podnikatelských kruzích je mentoring běžná záležitost, já jsem se na něm také podílela, podnikatelky mají už dlouho svůj velmi úspěšný projekt, který je dotovaný a má svou podporu. Po všech stránkách je to podporovaná aktivita. A tak jsem si říkala, že když to jde v podnikání, že to půjde i v politice, takže jsem ho nabídla. Ozvaly se mi postupně 4 mladé ženy. Nemohu říct, že bychom měly nějaký konkrétní plán, co budou dělat do budoucna, ale měly možnost velmi blízce nahlédnout do problematiky politiky. Já jsem jim řekla, že bude záležet hodně na nich. Pokud zjistí, politika není jejich cesta, tak je to stejně dobré rozhodnutí, jako když si řeknou: ano, to bych chtěla dělat. Koncem minulého roku, jsem se také setkala se skupinkou mladých žen. Tam jsem také svůj program nabídla. Navíc to, co si můžeme vzájemně nabídnout je, že si budeme říkat pravdu. Jsou jen dva typy informací, které mají cenu. Jednak to jsou informace, kterých je málo, a dále ty, které jsou upřímné a pravdivé.

MK: Je zajímavé, že jste neměly — jak říkáte — jízdní řád… Kolik hodin s Vámi zhruba dotyčné zájemkyně v rámci Vašeho mentorského programu strávily? Od čeho se odvíjela jeho náplň? Pomáhaly Vám například vypracovávat nějaké rešerše, podkladové materiály…?

Putnová A.: Ano, začalo to tím, že jsem jim zadávala různé malé úkoly. Zvlášť jedna z nich se ukázala jako velmi šikovná. Vždy přišla připravená a zdálo se, že všemu rozumí a že ji to velmi zajímá, říkala si o další a další úkoly. Tak jsem si pro ni nakonec vymyslela, že mi zpracuje podklady o dani z finančních transakcí. To byl hodně těžký úkol, myslela jsem si, že tohle už možná nezvládne. Ale i tak jsem jí řekla, jen ať se do toho pustí a zkusí to rozpracovat, kam až bude moct, já si to případně dokončím. Ale bylo to výborné. Moc jsem jí to pochválila.
A spolupracujeme dodnes. Takže tato žena do politiky patří.

MK: Číslo čtyři může budit dojem, že to je málo, ale myslím si, že ve skutečnosti jde o velký úspěch.

Putnová A.: Podívejte se, kdyby to udělala každá poslankyně a senátorka a znásobilo se to 2 či 3 ženami, uvažujícími o politické dráze, tak se výsledky a rozdíl dostaví velmi záhy.

MK: Svůj mentorský program děláte na velmi individuální úrovni. Každé
podle všeho opravdu věnujete hodně času.

Putnová A.: To ani jinak nejde, to je podstata mentoringu. Předáváte ženám osobní zkušenost. A já ani navíc nemám kapacitu. Důležité je, že to těm zájemkyním usnadní rozhodování.

MK: Můžeme se Vám nějaká nová zájemkyně přihlásit i v současné době?

Putnová A.: Ano, může, protože to nejtalentovanější děvče, které si tím mentoringem prošlo, už získalo zajímavou práci, která má politický charakter, a bude pokračovat nepochybně dál. Takže ano, momentálně je to možné.

MK: V posledních letech se objevují různé návrhy, jak posílit demokracii, jak zvýšit participaci občanů, od rozpočtování v obcích, návrhů matematika Janečka na změnu volebního zákona, jsou i různé jiné varianty. Jaká případná zlepšení máte v rukávu Vy?

Putnová A.: Já rozhodně podporuji programy, které jsou postaveny na rozvoji občanské společnosti. Nemyslím si, že bychom měli nutně uvažovat o změně volebního zákona,
ale vždycky mě těší, když se lidé zajímají o to, co se děje v jejich okolí a umějí se k tomu vyjádřit. To, že některé radnice svou komunální politiku prosazují docela brutálním způsobem a staví občany do role druhořadých přispěvatelů, když přijdou na veřejné zasedání, myslím svědčí právě o pokleslé politické kultuře. Obdivuji všechna sdružení a všechny lidi, které to neodradí
a přijdou příště znovu, protože tímto způsobem je podle mého nutné pokračovat. Jedno takové přísloví říká, že kdo se nestará o politiku, o toho se stará politika. To jsme tady měli 40 let. Nechtěla bych, aby se o nás politika starala, ale abychom se starali my o politiku.

MK: V Polsku, v Evropské unii, v Kostarice mají lidovou zákonodárnou iniciativu. Byla byste pro něco takového i v České republice, viděla byste nějaký přínos toho, že by si občané sami mohli přímo sepsat svůj zákon - nejen jako v současné době jen podepisovat obecné petice -, o kterém by sněmovna musela v nějaké lhůtě hlasovat?

Putnová A.: Petice existují, využívají se a mají v našem systému své místo. Pokud jde o iniciativu, tímto směrem bych já nešla, protože pokud mají občané pocit, že nějaký jejich názor je hodně silný a je argumentačně podepřený, tak za nimi nepochybně stojí skupiny, které jsou schopny ho prosadit, ať už prostřednictvím neziskových organizací, prostřednictvím určitých profesních uskupení, mám na mysli lobistické skupiny v tom dobrém slova smyslu, skupiny, které mají prostřednictvím svých poslanců možnost to prosadit. Myslím si, že to se to tady děje docela často, ta možnost tu je. Pokud je tedy názor ve společnosti opravdu silný, tak se nakonec prosadí.

MK: Výraznou občanskou iniciativou v loňském roce, před volbami, je Rekonstrukce státu, v zásadě řekněme první systematičtější pokus o lobování na podporu uceleného souboru požadavků. Jak hodnotíte tuto iniciativu s odstupem času?

Putnová A.: Patřila jsem k signatářům petice Rekonstrukce státu, ale současně jsem od začátku upozorňovala na to, že není jenom možné říkat, že chceme podpořit některé širší prvky demokracie, že bude záležet na zpracování a kvalitě zákona, abychom se k tomu také mohli obsahově vyjádřit. Teď se to ukazuje na služebním zákonu, který je tlačený z různých důvodů, nicméně ta kvalita, která přichází do sněmovny, je na takové úrovni, že se musíme ptát, jestli vůbec budeme nebo nebudeme podporovat tento zákon, aniž bychom zpochybňovali, že služební zákon potřebujeme. Nemůžeme jenom pro to, abychom vyhověli nějakému požadavku Evropské unie, případně panu prezidentovi nebo jiným skupinám, přijmout zákon, pro který nebudou připravené podmínky.

MK: Děkuji Vám za rozhovor.