V České republice vymýšlíme (ne)placení třicetikorunového příspěvku u lékaře, hledáme možné statisícové úspory na ministerstvech, máme symbolický prezidentský fond na splácení státního dluhu, resp. jistin dluhopisů. Hnutí peněz jednoho muže, ANO, si zase založilo svůj think-tank, v jehož správní radě zasedne mimo jiné egyptolog M. Bárta, který léta studoval kolapsy velkých říší a vyvozuje z nich závěr o České republice, že náš stát skomírá především díky mandatorním výdajům (jak to ladí krásně pravicově).
Na západ od nás se vedou debaty hlubší povahy. Kterak inovovat monetární systém, resp. sociální vynález peněz – a tím vyřešit vícero současných civilizačních problémů?

Můžeme si dovolit nechat tvorbu peněz, tohoto (v ideálním případě) maziva hospodářských koles a současně indikátoru zdravé rovnováhy poptávky a nabídky v ekonomice, téměř výhradně na soukromých, na zisk orientovaných bankovních subjektech, od nichž si stát sice draze půjčuje, ale zároveň jejich majitelům a klientům slouží jako instance poslední záchrany? Nemůže naopak stát – skrze nezávislou centrální banku – sám inkasovat nové příjmy z tzv. ražného (seniorage)? Nebo se máme doslova a do písmene inspirovat pozdní Hayekovou teorií o zrušení posledního státního monopolu – měnové tvorby – a nechat i toto na neviditelné ruce trhu?

Jestliže totiž nové peníze vznikají nyní pouze v drtivé většině jako dluh ex nihilo vůči soukromým subjektům a růst ekonomiky a splácení starých dluhů lze podpořit jen novým kolem zadlužování (ať už na straně jednotlivců, firem či států), je logické, že všechny dluhy nelze v žádném případě nikdy splatit. A naopak, nové dluhy jsou jen a jen žádoucí. Takže jak z toho ven? Česká politická debata a naši zákonodárci/zákonodárkyně mají co dohánět...

VELKÁ BRITÁNIE – VÝHODY Z TVORBY NOVÝCH PENĚZ PATŘÍ STÁTU
Hlavní ekonomický komentátor Financial Times Martin Wolf vystoupil 9. září 2014 v Institutu certifikovaných účetních na setkání, které mělo jen lehce provokativní název „Rostou peníze na stromě?“, s příspěvkem, v němž se zamýšlí nad možnými způsoby provedení reformy monetárního systému, ale věnuje se i kritickým výhradám vůči reformním návrhům... Nabízí svou odpověď na obavu z hyperinflace apod. A zajímavá je také jeho poznámka, že dané téma rozhodně nedělí podporovatele a kritiky jednoduše podél osy dělící pravici a levici... Doporučuji.

Pozornost si zaslouží také následující panelová diskuze, jíž se zúčastnili - kromě M. Wolfa – Alderman Alisonová (Gowman Partner, DLA Piper), Frosti Sigurjónsson (‎islandský poslanec), Ben Dyson (zakladatel hnutí Positive Money) a Michael Izza (ICAEW). V diskuzi zaznělo, že vlády v západním světě ručí za vklady klientů bank v plné výši, což je naprosto klíčová věc, která svádí banky k rizikovějšímu chování, a musí se to změnit.

http://www.positivemoney.org/2014/10/martin-wolf-financial-times-stop-banks-creating-money-video/?mc_cid=bbb672de8e&mc_eid=11019dff34

KALIFORNIE – NOVÉ PROMÝŠLENÍ PENĚZ
Neměla by vám ujít ani kniha Bernarda Lietara a Jacqui Dunneové z roku 2013 Rethinking Money: How New Currencies Turn Scarcity into Prosperity (Nové promýšlení peněz: jak nové měny obrací nedostatek v prosperitu). Autoři se snaží vyvrátit rozšířené přesvědčení, že za finanční krizí máme hledat nedostatek peněz. Zkoumají na konkrétních příkladech nejrůznější způsoby, jak některé oblasti světa vyřešily opakující se fiskální krize a vybředly ze sociálních a ekologických potíží, jak tyto regiony podpořily svůj vzdělávací systém, zkrášlily města, podpořily místní ekonomiku. Argumentují, že změny nastaly nikoli díky konvenčnímu zdanění nebo vládním programům, ale díky tomu, že tamější lidé nově promysleli pojem peněz. V současnosti existuje na světě již přes 4000 doplňkových měn a platebních systémů (oproti údaji 2000 z roku 2001). A je v zájmu nás všech být monetárně gramotný – vědět, co peníze jsou a jak vznikají/mohou vznikat a jak způsob vzniku peněz přímo i nepřímo ovlivňuje podobu společnosti, lidských vztahů v ní a horizont její budoucnosti (krátkozrakost např.). Rozhodně nestačí být jen a pouze finančně gramotní, tj. umět nakládat s penězi, které již (nějak) existují. Kniha boří mýty kolem složitého a „posledního tabu“. Monokultury téhož typu měny totiž způsobují celosvětově mnoho škody.

Zde rozhovor s autory knihy.

ŠVÝCARSKO – REFERENDUM
Připomínám, že ve Švýcarsku již od června běží podpisová akce občanské Vollgeld Initiative, která chce docílit toho, že bude vypsané celostátní referendum, ve kterém by se rozhodovalo o převedení práva emise všech peněz (hlavně pak „elektronických“) výhradně na švýcarskou centrální banku. O toto právo by tedy přišly komerční banky. Pro vypsání referenda je potřeba získat 100 000 podpisů, zatím se jich shromáždilo bezmála 21 000.

http://www.vollgeld-initiative.ch/3-minuten-info/


ISLAND – KRYPTOMĚNA
A konečně, od března 2014 začala na Islandu fungovat nezávislá vnitřní kryptoměna (primárně jako běžné platidlo, ne investiční nástroj). Mezi 330 000 obyvatel bylo každému rozdáno – zdarma (!) – po 31,8 AUR. Nyní je v oběhu asi 35% všech auroracoinů. Ještě před svým spuštěním se stala dočasně třetí největší kryptoměnou na světě. Podle jejího anonymního autora, skrývajícího se pod pseudonymem Baldur Friggjar Odinsson, je auroracoin reakcí na masivní devalvaci oficiální islandské koruny, která byla vinou kvantitativního uvolňování řízeného centrální bankou během posledních padesáti let znehodnocena o více než 99,99% vůči zlatu. V důsledku bankovní krize byla uvalena přísná omezení na nákupy zahraničních měn, a tak Islanďané nemají možnost používat bitcoiny. Auroracoin byla zařazena mezi volně směnitelné kryptoměny na burzách Cryptsy, Swiss Coin Exchange a Mintpal.

http://auroracoin.org/
http://en.wikipedia.org/wiki/Auroracoin