Za zdražováním cen tepla nestojí nedostatek uhlí, ale cenová válka mezi skupinami ČEZ a Czech Coal a snaha o prosazení prolomení limitů těžby. Kvůli trvající neodpovědné politice státu se z nás všech stávají rukojmí spekulantů z řad těžařských gigantů.

Czech Coal tlačí na růst cen uhlí a žádá ceny až o polovinu vyšší, než je dnešní průměr kolem 30 korun za gigajoul výhřevnosti. Zároveň dlouhodobě prosazuje rozšíření uhelných dolů v Podkrušnohoří. Argument, který se znovu objevil v minulých dnech, tedy že nejjednodušším řešením situace je prolomení limitů těžby uhlí, je čistě účelový a jde na ruku právě těžařské lobby.

Jednoduchá řešení z pravidla nebývají ta správná. V tomto případě však jde o řešení, které je v přímém rozporu se zájmy všech občanů a životního prostředí.

Mýtus o nedostatku uhlí

Nedostatek uhlí je mýtus, kterým český stát očividně netrápí. Jak jinak si lze totiž vysvětlit, že ČEZ vyváží do zahraničí elektřinu, na jejíž výrobu spotřebuje neefektivně 8,2 milionů tun uhlí ročně? Podle odhadů odborníků nabízí státem vlastněný důl Bílina dostatek uhlí až do roku 2030, a to při postupném snižování těžby. Stejně tak může zajistit uhlí teplárnám důl Vršany. Dostatek uhlí tedy je. Problém leží ve způsobu jeho užívání a ochotě politiků postavit se silné těžařské lobby.

Všechny tři strany vládní koalice se ve svém programovém prohlášení zavázaly, že limity těžby budou zachovány. Je na čase, aby veřejnosti ukázaly, jakou cenu mají jejich sliby doopravdy.

Výroba tepla je druhým největším zdrojem skleníkových plynů v Česku. Spalování nekvalitního uhlí v kamnech dusí desítky malých obcí a poškozuje zdraví statisíců lidí. Lépe na tom není ani zemní plyn, který vytváří nechtěnou závislost na dovozu z Ruska. Ne prolomení limitů, ale snižování těžby a závislosti na uhlí je cesta, kterou by se měla Česká republika co nejrychleji vydat.

Moderní budovy místo těžkopádné těžby

Reálná řešení přitom leží na stole. Výsledky Pačesovy komise ukázaly, že lze snížit naši závislost na spalování uhlí. Řešení kombinuje zvyšování energetické efektivity domů a budov zateplováním a dalšími opatřeními s růstem zeleného tepla z biomasových kotlů, solárních kolektorů nebo geotermálního tepla. Kvalitní izolace domů srazí spotřebu fosilních paliv na vytápění a zbytek pohodlně pokryjí zelené zdroje. Obnovitelné zdroje u nás mohou do poloviny století pokrýt více než polovinu současné spotřeby tepla a ohřevu vody.

Tuto reformu přitom lze podpořit investicemi až ve výši 16 miliard korun ročně, a to z prodeje emisních povolenek a ze zisků společnosti ČEZ. Stát právě z těchto zdrojů může pohodně zajistit pokračování úspěšného programu na zateplování domů – Zelené úsporám.

Již dnes však místopředseda dozorčí rady ČEZ Eduard Janota tvrdí, že kvůli dostavbě jaderné elektrárny Temelín již nebudou zdroje ze zisku ČEZu tak vysoké jako v minulosti. Je zjevné, že naše vláda vůči energetickým gigantům stále tahá za kratší konec provazu. Veřejnost by se měla ptát, proč tomu asi tak je?


(Psáno pro Reflex, vyšlo 17.3. 2011)