Je paradoxem, že v nejvyšších patrech české politiky stále figurují lidé, kteří v kauze Mostecké uhelné nedokázali hájit zájmy státu a zavřeli oči nad protizákonnými finančními machinacemi. Pokud se podaří ušlé miliardy získat zpět, měly by se vrátit na Mostecko a podpořit jeho budoucnost bez dolů.

Krádež za bílého dne v Mostecké uhelné společnosti (MUS) potvrdila švýcarská prokuratura svým rozsudkem nad šesti majiteli a manažery MUS ve věci odkupu státního podílu v této firmě. Švýcarská justice poslala bývalé manažery Mostecké uhelné za mříže za podvod a praní špinavých peněz, Antonína Koláčka i za porušení povinnosti při správě cizího majetku.

Nemělo by se zapomínat, že podvod by se nestal, kdyby si byl stát schopen ohlídat svůj majetek. Klíčový pro celou kauzu je rok 1999, kdy zemi kormidloval premiér Miloš Zeman. Vláda tehdy prodala svou část akcií MUS manažerům této společnosti, kteří však podle švýcarské prokuratury za akcie zaplatili právě penězi kupované společnosti. Zemanův legendární autobus Zemák by měl odvést do vězení nejen obviněné manažery, ale své světlomety by měl zamířit také na tehdejší zástupce státu a úředníky, kteří fatálně selhali.

Například ministryně spravedlnosti v demisi ve vládě Jiřího Rusnoka Marie Benešové, která od roku 1999 šest let šéfovala Nejvyššímu státnímu zastupitelství, je na místě se ptát, zda měli její podřízení informace od policie o „problematickém“ obchodu a pokud ano, proč se radši dívali jinam.

Kauza je o to tíživější, že byla promarněna příležitost na obnovu Mostecka. Pakliže by totiž privatizace MUS proběhla legálně a stát použil získané miliardy na posílení restrukturalizace regionu fatálně závislého na těžbě uhlí, pak bychom dnes nemuseli do nekonečna řešit tlak na prolomení územních ekologických limitů, které chrání obce a města před povrchovými doly.

Nejasné vládní plány a benevolence vlády k vykutáleným manažerům tak daly prostor k zachování měsíční krajiny a jejím negativním dopadům na zdraví tamních obyvatel. V každém případě je ostudou, že selhání Zemanovy vlády musela až po dlouhých čtrnácti letech vyřešit nezávislá švýcarská prokuratura.

V případu Mostecké uhelné však neselhal pouze současný prezident, ale i stejně tak i bývalý šéf Vrchního státního zastupitelství v Praze Vlastimil Rampula a faktický leader na pravici Miroslav Kalousek. Bývalého ministra financí se dnes může zastávat Karel Schwarzenberg, ale i kdyby každý člen Topky napsal 100 x „Karel“, Kalouskovo pochybení to nesmyje.

Spolu s Rampulou, o jehož věrohodnosti se nemusíme zmiňovat, protože neexistuje, promeškal Kalousek příležitost, kdy se mohla Česká republika připojit k trestnímu stíhání. Zkomplikoval tak cestu k odškodnému v řádu miliard korun. Česká justice se musí inspirovat švýcarským příkladem, abychom byli schopni vyšetřit podobně závažné trestné činy. K tomu jí pomohou dobře nastavené protikorupční zákony, které zelení navrhují.

V případě, že Česko získá zpět ušlé miliardy ze zabaveného majetku, měly by se politické strany před volbami zavázat, že splatí svůj dluh Mosteckému regionu a budou prostředky investovat do potřebných impulsů, které pomohou dát kraji sbohem povrchovým dolům. Postupný růst čistých zdrojů a energetické modernizace budov může jen v Ústeckém kraji vytvořit několik tisíc nových pracovních míst, nahradit 35 procent dnešní spotřeby elektřiny a dodat obnovitelné teplo do 140 000 domácností.

Česko potřebuje vyčistit vzduch nejen v politice, ale také reálně v postižených regionech. Pak se bude lépe dýchat skutečně všem.