Miloš Zeman doporučuje českým dětem, že začnou-li s cigaretami až po dosažení 27 let věku, kouření jim neublíží. A u doktora už jste byl, pane prezidente?

Šlo by to brát jako jednu z dalších Zemanových kuriozit. Většina mladých lidí, kterým prezidentovo doporučení směřovalo, ho snad chápe jen jako zábavnou figurku potácející se nad korunovačními klenoty. Jenže nad Zemanovým vyjádřením nelze jen tak mávnout rukou. Jeho zlehčování problému kouření může opravdu ohrožovat konkrétní lidské životy a zvyšovat výdaje státu na léčení kuřáků.

Fakta leží řadu let na stole. Popření zdravotních rizik kouření není v dnešní době ničím jiným, než otázkou inteligence – a schopnosti si existující data vyhledat. Pokud to Miloš Zeman neumí, je třeba mu pomoci:

V České republice ročně zemře podle odhadů na následky užívání tabákových výrobků přes 18 tisíc lidí. Rakovinou plic u nás ročně onemocní přes 4 500 mužů a 1 400 žen. Každý druhý kuřák umírá předčasně. V průměru kouření zkracuje lidský život o čtrnáct let. Kouření je v Česku příčinou cirka 86 procent nádorových onemocnění plic. U silných kuřáků, kteří si zapalují přes 20 cigaret denně déle než 20 let, podobně jako prezident Zeman, se zvyšuje riziko vzniku rakoviny plic 50krát.

Místo plácání se po zádech s lobbisty tabákového průmyslu by si měl jít pan prezident promluvit s pracovníky onkologických oddělení nebo s lidmi, kterým kouření předčasně vzalo rodiče nebo partnera.

Zlehčovat drtivá data není otázkou odvahy, ale hlouposti. Jde o plivnutí do tváře lékařům. Nehledě na fakt, že i Miloš Zeman popírá svůj zdravotní stav – lékařské konsilium mu doporučilo kouření (i užívání alkoholu) omezit ze zdravotních důvodů. Zlehčování negativních dopadů kouření na lidské zdraví je tak ze strany Miloše Zemana naprosto nemístné.

Problémem je však i pasivního kouření, které v Česku způsobuje několik tisíc úmrtí ročně. Například riziko vniku srdečního onemocnění je u pasivních kuřáků až o 30 procent vyšší. Česká republika je přitom jedinou zemí v Evropské unii, která neumí ochránit nekuřáky například v restauračních zařízeních.

V českém kontextu se proti regulaci kouření právě v kavárnách nebo hospodách nejčastěji používá argument omezování svobody podnikání, který opět vychází z primitivního vnímání liberalismu jak libovůle, který má Miloš Zeman společný s ideologií Václava Klause. Pochopitelně: jde o určitý zásah do svobody podnikání, ale takový krok je zcela proporční zájmu ochrany veřejného zdraví. Obdobně regulujeme prodej zbraní, tvrdých drog nebo bráníme řízení v opilosti. Nebo i zde by chtěl Zeman absolutní svobodu?

Podíváme-li se na existující bariery podnikání, přísnější regulace kouření jistě není ten hlavní kámen úrazu: až 78 procent lidí si přeje zákaz kouření v restauracích, přičemž by s ním souhlasilo i 41 procent kuřáků. Je proto na čase, aby i Česká republika začala brát problém kouření vážně. Podle výzkumu Univerzity Karlovy a agentury Ipsos mladí lidé začínají s kouřením právě v restauracích a barech, přičemž pokud by stát ochránil prostor pro nekuřáky, pak by podle slov respondentů nezačala čtvrtina kuřáků nikdy kouřit a v případě kuřáků příležitostných dokonce celá polovina.

Dalším ze svých šílených výroků prezident Zeman pokračuje ve své snaze stát se českým Borisem Jelcinem. V minulých týdnech Evropský parlament přijal novou tabákovou směrnici, která vyvolala agresivní reakce tabákového průmyslu i politiků. V celé Evropě si musí tabákové koncerny najímat na černou práci stovky lobbistů, v českém kuřáckém skanzenu stačí jen jeden – Prezident republiky.