Před několika dny vyvolal, k mé škodolibé radosti, nově inaugurovaný prezident svým prvním projevem v nejedné redakci bouřlivou reakci. Použiji-li metafory, která mi připadá obzvláště příhodná, střelil do kurníku. Řekl, že chce bojovat proti ostrůvkům negativní deviace, ke kterým vedle "kmotrů" a neonacistů zařadil i některá média, jež podle jeho názoru vymývají lidem mozky, podsouvají jim, co si mají myslet, manipulují jejich názory, nepíší pravdu, staví lacinou senzaci nad pravdivá fakta a dopouštějí se mnoha dalších neetických podpásovek, zahalených do pestrého hávu objektivity, fundovanosti, znalostí tématiky a vyšší spravedlnosti. "Píší o všem a nerozumí ničemu, mně připomínají Čapkovu definici literárního kritika jako člověka, který radí spisovateli, jak by on napsal knihu, kdyby to uměl," řekl Zeman o některých pisálcích, protože termín "novinář" se zdráhá použít a já bych jeho slova podepsal. Nemá smysl po sto páté rozebírat ani prezidentův projev a už vůbec ne dopis, kterým se některé české osobnosti, ať už skutečné nebo domnělé obratem ohradily, přesto se o nich krátce zmíním.

"Prezidentovo stanovisko považujeme v celém polistopadovém vývoji za bezprecedentní," uvádí se v textu listu, jehož adresáty byli čelní představitelé českého státu. Ty ostatně dopis mimo jiné vybízí, aby otevřeně vyjádřili svůj postoj a názor na prezidentovy věty. Autory vytýkací výzvy asi nejvíce popudilo, že podle jejich názoru prezident v nástupnickém projevu uplatnil princip kolektivní viny. "Paušálním odsouzením připomíná různá prohlášení předlistopadových politiků," stěžují si dále. Ponechme stranou, že libertas verbi, tedy svoboda slova platí i pro prezidenta, který ve své řeči, na které mu nepochybně velice záleželo, prostě upozornil na společenské jevy, které mu vadí a které poškozují morálku celého národa. A právě na morálku se signatáři dopisu odvolávají. Na tu morálku, kterou si některá média upravují k obrazu svému tak, aby jim dovolila manipulovat s pravdou a tím zvyšovat atraktivitu svých textů, potažmo prodejnost svých novin. Připomeňme, které paragrafy trestního zákoníku patří mezi svobodu slova omezující:

Neoprávněné nakládání s osobními údaji - z vlastní zkušenosti, která byla vše, jen ne příjemná mohu odpřisahnout, že toho se na mně dopustily nejedny noviny, nejedna televize, či rozhlasová stanice.

Šíření toxikomanie - opět z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, někteří novináři možná přímo nepobízejí ke konzumaci drog, sami se jí ale aktivně věnují.

Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení - přinejmenším na komentářových stránkách se občas s texty podbarvenými rasismem a xenofobií také setkáváme.

Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod - Kdyby toto slovo nebylo komunistickým režimem tak zprofanované, použil bych u celé řady rádobyobjektivních, zpravodajských článků přídavné jméno "štvavý". V živé paměti jistě všichni mají prezidentskou kampaň a způsob, jak o kterých kandidátech ta která média reportovala.

Šíření poplašné zprávy - tento paragraf snad mají ve všech redakcích doslova přikázáno porušovat. Dramata, která nezřídka vzniknou z triviálních událostí jsou prachsprostým strašením čtenářů, diváků a posluchačů.

Šíření pornografie - tady bych nerad byl nespravedlivý, pornografii snad zatím žádná média nešíří - alespoň vědomě, ačkoli se literární úroveň některých děl tomuto žánru dost přibližuje.

Pomluva - ani tímto paragrafem si většina českých novinářů klidné spaní rušit nenechá. Informace ze zdroje "vrabec na střeše", "jedna povídavá paní", případně "vždyťtovíkaždý" jsou zveřejňovány jako nezvratná fakta, bez ohledu na to, jaký dopad mají.

Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka - média zatím, někdy velice okatě, projevují sympatie k těm, které si zrovna oblíbí a ty ostatní tvrdě odkazuje do míst, která jim sama vybrala a která jsou vesměs umístěna na okraji společnosti.

Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia -
Podněcování útočné války -
Podněcování k trestnému činu - alespoň v těchto bodech se české sdělovací prostředky chovají převážně korektně.

Schvalování trestného činu - obhajobou a umožnění veřejného sdílení některých svých výplodů, lží, pomluv a manipulací se vedení redakcí ipso facto dopouští schvalování trestných činů...

Jistě. Výše uvedená argumentace a interpretace je diskutabilní. Stejně tak, jako práce řady novinářů, kteří nezřídka nemají zkušenosti, vzdělání, rozhled a především svědomí, odpovědnost a elementární slušnost. Je důležité občas připomenout, jak nesmírnou ale mají moc a jak ostudně jí zneužívají - lhostejno, zda píší nesmysly z hlouposti, nebo ze své vlastní vůle. Výsledkem je znechucený národ a zničené lidské osudy. V tomto s Milošem Zemanem bezvýhradně souhlasím - s tím je třeba bojovat a bránit svá práva na pravdu.