Vážený pane Babiši,

S vaší nevymáchanou pokryteckou hubou se ptáte ve vámi privatizovaných novinách paní Němcové, co prý říká na zakladatele ODS Václava Klause a jeho kupónovou privatizaci (za jeho éry měla ODS nejlepší volební výsledky) , na Mirka Topolánka a Marka Dalíka (za jejich éry měla ODS druhé nejlepší výsledky) a na primátora Béma (za jeho éry měla ODS vůbec historicky nejlepší výsledky ve velkých statutárních městech a především v Praze). Prý s panem Janouškem ti dva „čerchmanti“ stačili „zničit naše krásné město“. Vaše drzost je tak velká, že na ni krátce zareaguji:


1. Slovo „privatizace“ byste si speciálně vy neměl dovolit vzít vůbec do pusy. Zprivatizoval jste s jednou úřednicí společnost Agrofert za sotva pětinu její skutečné ceny. Někdo tomu říká „obchodní či podnikatelská příležitost“, jiný zlodějina. Čeština je naštěstí krásný a bohatý jazyk…

2. Mirku Topolánkovi jste lezl do zadní části těla všude tam, kde se to jenom trošku dalo. Jestli to bylo z důvodů vašeho obdivu k němu, závisti či bázně ke společenské roli premiéra, nebo také čekání na další vhodnou „podnikatelskou“ příležitost nechci soudit a v zásadě je mi to jedno.

3. Vaše poznámka na adresu „zničené Prahy“ za éry mého primátorování je nejenom drzá, ale ještě navíc bezbřeze hloupá. Protože chápu, že člověk, který s Čechami nikdy moc společného neměl (kromě byznysu), nenarodil se zde, nestudoval zde, žil poněkud více „na východě“, tak také mnoho o „našem krásném hlavním městě“ neví. Tak dovolte malé poučení:

• Byl jsem nejdéle sloužícím primátorem Prahy (2002 – 2010) nejenom po roce 1989, ale když pominu „primátorskou legendu“ prvorepublikové Prahy Baxu, kterému se už asi nikdo nikdy nevyrovná, tak nepochybně jedním z nejdéle sloužících primátorů v moderní historii města. Ale o délku mandátu a služby městu vůbec nejde, jde především o výsledky.
• Prahu jsem zdědil po svém předchůdci Janu Kaslovi (když pominu krátkou letní a podzimní epizodu Igora Němce) s více než 30 miliardovým dluhem a obrovskými infrastrukturními výzvami: rozestavěným tunelem Mrázovka včetně otázky jak dál s Městským okruhem Prahy, s absolutně zanedbaným a politicky podceněným problémem chybějícího tranzitního, velkého Pražského okruhu, s vnitřně předluženým Dopravním podnikem HMP nastaveným investičně pouze a jenom na peníze z půjček, tedy budoucích dluhů, s organizační strukturou Magistrátu HMP rozesetého na více než třiceti místech Prahy a pracujícího v poněkud zastaralém „předrevolučním“ úředním rytmu. To vůbec nejpodstatnější ovšem bylo něco úplně jiného. Kdo v prosinci 2002 vstoupil do české metropole, našel měsíční krajinu, 35 000 vystěhovaných rodin bez střechy nad hlavou, rozbořené komunikace a nefungující dopravu. Prahou se totiž, pokud jste už na to zapomněl, či byl v té době zrovna třeba na Slovensku či v Moskvě, prohnala největší přírodní katastrofa v jejích tisíciletých dějinách – pětisetletá povodeň. Zničila vše, co jí přišlo pod ruku a způsobila škody ve výši téměř dalších 30 miliard korun. Tím se reálný dluh města zvýšil na dvojnásobek (téměř 60 miliard).
• Ten, o kom píšete, že zničil naše „krásné město“, stačil za jeden měsíc dát postiženým lidem střechu nad hlavou, za tři měsíce zbavil město bahna a obnovil městskou infrastrukturu, za 12 měsíců obnovil celé zničené městské části, za dalších 24 měsíců dokázal postavit nové, a to skutečně nové (např. Karlín se vrátil do nikoliv předpovodňového stavu, ale vyrostla z něho výstavní čtvrť Prahy, podobně lze hovořit o části Vysočan či Libně), za 36 měsíců dokázal postavit ve světě unikátní systém (doposud zcela chybějící) protipovodňové ochrany naší krásné metropole, která dnes slouží i vám a vašemu byznysu, a za dalších 24 měsíců dokázal stabilizovat investiční potenciál města včetně konsolidace neutěšené ekonomické situace Dopravního podniku HMP (ten propustil přes tisíc zaměstnanců a začal hospodařit s vyrovnaným rozpočtem). V mezidobí stačil zvládnout restrukturalizaci celého magistrátu, přestěhovat jej pod jednu střechu do moderního a pro občany pohodlného zázemí v centru města a dokázal nejenom zahájit, ale také financovat a v řadě případů také dokončit velké a klíčové městské infrastrukturní stavby – nové okruhy a tunely (ty správné tunely) pro auta, nové stanice metra, nové tramvajové tratě, nové parkové a oddychové zóny, nové kanalizace, nové silnice. V Praze nastal investiční boom a toto tvrzení vám potvrdí celý stavební a podnikatelský sektor. A to vše bez jediné koruny půjček či dluhů. Celá slavná vláda „rozpočtové zodpovědnosti“ Petra Nečase a Miroslava Kalouska se může jít zahrabat proti tomu, co se povedlo v Praze v letech 2002 až 2010. Praha se dostala na nejvyšší možné ratingy v hodnocení mezinárodních agentur a vyhrávala po světě všechny možné ceny (za čistotu (!), za nejlepší elektronické portály i rozvoj moderních elektronických služeb, za městskou hromadnou dopravu, atd.). A aby toho nabylo málo – třešničkou na dortu je, že do toho všeho česká metropole pod mým („zničujícím“) vedením hospodařila s vyrovnaným rozpočtem a ještě navíc byla schopna splatit celou jednu třetinu svého historického dluhu. Zdá se vám to ještě málo? Ukažte mi jediný veřejný subjekt v ČR, kterému se něco takového podařilo. Praha hospodařila lépe, než všechny vaše soukromé firmy dohromady.
• Že to najednou dnes nejde? To není můj problém, ale výsledek politické, manažerské a lidské hlouposti mých následovníků. A je úplně jedno, jestli se jmenují Svoboda nebo Hudeček.
• Že některé z projektů nebyly tak úspěšné či se při jejich realizaci staly chyby? Jistě. Nikdo není dokonalý a každý dělá chyby. Důležité ovšem je, zda-li ta klíčová rozhodnutí byla učiněna správně, zda-li město (nebo privátní firma) hospodaří zodpovědně, s vyrovnaným rozpočtem a bez dluhů, zda-li se město (nebo firma) investičně rozvíjí a dává lidem práci, anebo stagnuje. Za mého působení to bylo to první, dnes je to spíše to druhé…

Vážený pane Babiši, když si nevidíte do huby, tak raději mlčte. A je úplně jedno jestli jste bohatý nebo chudý, jestli vlastníte Mladou frontu Dnes a jiná média nebo ne, jestli máte takové či makové předvolební preference.

S pozdravem a bez přání volebního úspěchu, nechci totiž nejenom politickou moc komunistů, ale ani spolupracovníků komunistických tajných služeb a ani těch, kteří se tváří jako svatí, „třetí probuzení po Buddhovi a Ježíši Kristu“ a při tom jsou to pokrytci a šosáci, kteří si nevidí do huby.