Archiv článků: srpen 2013

31. 08.

K lesu čelem, k Ivanovi zády

Pavel Kopecký Přečteno 3456 krát Přidat komentář

Václav Klaus si vytvořil představu, jaké jsou jeho možnosti a postavení. V ODS, na pravici, v societě. Soudobě ho uctívají poslední zoufalci a významní ódéesáci jej přezdívají „Otec zakladatel – děda rozložitel“. Pročež musí vyčkat vyznění nadcházejících sněmovních voleb, aby sebeexhumace postoupila o pár dalších koňských délek.

Trpělivost ztratil Martin Bursík, který vsází na obzvláštní zmatečnost a špatnou paměť společnosti, a tak po politickém půstu sází nový LES. Hodlá zase vyrůst na lesní školce, jejíž patroni jsou vyšeptaní městští liberálové z okolí Václava Havla. Krom nich ještě třeba rázovitý písničkář, jogín nebo příležitostný herec ruských mužiků Pepa Nos, sympatizant Vladimíra Hučína. V letech minulých také pretendent na různé funkce za Balbínovu poetickou stranu, Moravany, ale i přísně antiliberální Volte Pravý Blok www.cibulka.net. Snad mezi (staro)nové bursíkovce nezavleče Cibulkův um „odhalování“ agentů KGB skrze rozkyv siderického kyvadla...

Když jsem takhle nesourodý spolek viděl napsaný na plachtě podpisového stánku, rozkýval jsem se málem též. Přišlo mi, že musí běžet o perziflážní kampaň, spuštěnou emailem o triádě Bursík-Dalík-Čunek, jež zakládá čistoskvoucí partaj.

Situace je však horší. Není to jen směšné, je to pravda. Ani bezkrevní lidovci neváhali s negací šance jít s Bursíkem do holportu. Vědí své. Topolánkův exministr je politická korouhvička. Kouzelná chaloupka na muří nožce, která byla, krom „prapolévky“ OF, natočená ponejprv k Občanskému hnutí (OH, druhotně zvané Svobodní demokraté). Následně ke KDU-ČSL a posléze ke Straně zelených. „Greenhornům“ naivně nadšeným, že po sektářsky „tmavozeleném“ Beránkovi nebo Patočkovi nalezli někoho, kdo má schopnost dovléci je se šesti procenty do Sněmovny a vlády. Tam skaut Bursík s aristokratem Schwarzenbergem (aktuálně v TOP 09) předváděli divy, když laťku politického pokrytectví zvýšili až k hranici zhruba 2 procent preferencí.

Po různých neúspěších nakonec Bursík z vedení SZ odstoupil, aby si vyprojektoval comeback. Nicméně to, co po boku s Kateřinou „Biomasou“ Jacques dokázal – faktickou rezignaci na program, vnitropartajní machinace nebo politiku „s Topolánkem až za hrob“ – spolustraníkům patrně stačilo. Zastínil ho podstatně méně mazaný Liška, jenž mu loňského listopadu definitivně sebral naději být zase brzy lídrem zelených.

Jedno se Martinu Bursíkovi nedá vzít, zůstal svůj. Odchod si pomstychtivě načasoval. Opuštění formace zdůvodnil údajným posunem Strany zelených doleva, do filokomunistických bažin, což jako kovaný antikomunista nemůže překousnout. Zvláštní, asi se předtím s čelními představiteli své partaje zblízka nesetkal… Na každý pád v době bojů o „americký radar“ přizvukoval Vondrovým klišé o bolševickém sentimentu za Sovětským svazem. Liberálně ekologická strana je zřejmě další recyklací sezóny: „K LESu čelem, k Ivanovi zády.“


Vyšlo v Britských listech

29. 08.

Tak pravil Václav Klaus

Pavel Kopecký Přečteno 3384 krát Přidat komentář

Tak pravil Václav Klaus: „ODS je moje dítě, které jsem vypiplal.“ Nesporně se opakuje, jde o banalitu a připomínat ji obecenstvu netřeba. Nebo ano? Ale jistě, jelikož přípravně agituje za svůj návrat do centra dění. Vlastně se již stalo. On se Institut Václava Klause časem omrzí i Václavu Klausovi. Popírá to sice, ovšem nudí se, hrozně se nudí. Měsíce se mu nedostává odpovídající pozornosti, má abstinenční příznaky a jeho přítel Miloš svůj prezidentský triumf vytěžil, až zastiňuje. Široko daleko je najmě po rozpuštění Sněmovny nejpádnějším aktérem.

Jejich poslední společný podnik, akce „Kulový blesk“ čili výměna bytu na Pražském hradě, vyšel optimálně. Pokračování příště... Kapkou v Bratislavě na Dunaji, kde se tyčí pevně opřený Zemanův žák Fico, a oněmi slévajícími se „pramínky“ v Čechách a v Moravě. Klaus má zase našlápnuto a čeká na svou chvíli.

Po konci jeho stranické autokracie již ódéeska nikdy neměla šťávu, a když se zaměřila na emancipaci od „Otce zakladatele“, zle dopadla. „Taťku Šmoulu“ neudobřilo ani dvojí prezidentství a její předáci měli prudce sestupnou úroveň. „Vrtošivému staříkovi“, tak zhrzeného Klause přezval David Rath, vychází, co vlastně zamýšlel Miloš Zeman, když za sebe v ČSSD nechal předsedat Vladimíra Špidlu… ODS byla vypiplána na neochvějném vůdcovském principu a bez něj se nikdy věci nehýbaly.

„Dědičně zatížená“ občanská demokracie to má ve změněných poměrech nahnuté na zledovatělém srázu. „Významní zbytkoví“ si veřejně trhají vlasový porost, jakže to s Klausem „prokoučovali“.

Moc bych za to nedal, že také prezident Zeman po svém triumfu na ostravském sjezdu vskrytu sní, kterak spolek svých uctívačů, SPOZ, povznese tak, jak kdysi povznesl sociální demokracii. „Trháním masa“ z okolních kusů ve stádu partají. Leč na její vlastní úkor.

V tom mu zjevně, ačkoliv opatrně, fandí jisté mediální kruhy, když neustále zdůrazňují štěpení v Lidovém domě. Nemohou postupovat zcela otevřeně, vždyť stěžejní zdroj tohoto pnutí běžně dehonestují coby „Gottwalda 2.0“. Nicméně sentiment za rokem 2010 vycítit lze. Zemana tehdy někteří prvně v kariéře poctili titulem „moudrý státník“, neboť jasně podvracel Paroubkovu partaj. Po špatně vyhraných volbách do Sněmovny zůstaly jeho „následovníku v samoděržaví“ oči pro pláč a zoufalá snaha odvést maximum přátel mezi „Lvy“.

Ani tentokrát by nemusela být hra „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ bez účinu. Rozdrobená levice by jistě poskytla lepší manévrovací prostor nevyzpytatelnému Zemanovi, ale též TOPce, jež to měla v českých sdělovacích prostředcích vždycky navýsost dobré. Žijeme v éře recyklací: odpadu, kádrů i krátkozrakých myšlenek.


Psáno pro Parlamentní listy

24. 08.

Každému, co jeho jest

Pavel Kopecký Přečteno 4174 krát Přidat komentář

Když se Sněmovna Parlamentu České republiky v úterý sama rozpustila, s dávkou ironie jsem podotkl „národe český, tvůj sen se vyplnil“. Rozpuštění dolní komory a následující předčasné volby se totiž vývojem proměnily v tužbu drtivé většiny, jejíž podstatná složka ještě rozhojnila svou úctu a vděk prezidentu Miloši Zemanovi. Byl rozhodujícím hybatelem, ač je nasnadě, že větší životnost jím navzdory jmenované „vlády odborníků“ by mu byla milejší.

Když si čtete internetové diskuze, zejména nejsou-li pod „zbytečným“ dohledem redakcí, cítíte hloubku úlevy a sebeprojekce do hlavy státu. Po málo srozumitelném, snobském a stále nevěrohodnějším Havlovi nebo „amnestijním“ narcisu Klausovi získávají lidé iluzi, že konečně vládne jejich, lidový prezident. Nadaný strejda od vedle, „dobrý otec dolních deseti milionů“, který dobře ví, co dělá.

K hrstce toužící po odkladu likvidace stávající sněmovny a spojitého vzestupu (levicí pevně ovládaného) senátu, náležela Občanská demokratická strana. Jejím „posledním Mohykánům“, včetně předsedkyně komory Miroslavy Němcové, se stalo nad slunce jasným, že půl kroku za „samorozkladem“ zákonodárného tělesa bude následovat rozklad ODS. Její bezmyšlenkovitá propaganda proto „burácela“ o konci parlamentarismu v „českých luzích a hájích“. Z nedostatku rozumu vzala za vděk také 21. srpnem ´68 a normalizací. Patrně předsmrtná křeč.

Přes do posledka vyslovované pochybnosti se zkrácení volebního období jevilo s vysokou dávkou pravděpodobnosti. Však také sto čtyřicet hlasů nemálo přesáhlo nezbytné dvoutřetinové kvórum ve dvousethlavé instituci. Rozhodování zástupců opozičních stran, sociálnědemokratické a komunistické, nepřekvapilo, protože jejich hvězdná hodina přichází. Zajímavějším může být rozhodování „českým Richelieu“ Miroslavem Kaluskem tvrdě šéfované TOP 09. Výrazně pravicová strana ztratila na základě minulých poslaneckých hlasování naději na renezanci faktického, ač neformálního premiérství svého předáka v koaličním kabinetu. Ocitovat bych tudíž klidně mohl svůj názor z kraje aféry Petra Nečase, kdy jsem psal, že koaliční partner půjde občanským demokratům první na pohřeb. S pláčem o obraně demokracie, dodávám nyní. Mandátů přece získá ještě víc.

Čím blíže budou mít obyvatelé k rozhodovaní o struktuře sněmovny, tím logicky méně zapomenou na maléry ódéesky a z „kalouskovců“ učiní hegemony pravice. Urychlení věci možná přispěly i zákulisní záruky vedení topky, že dvou měsíců bez imunity nebude „zneužito“ orgány činnými v trestním řízení...

Hodně pochyb, kam se vývoj stočí, jestli si „kapři vypustí rybník“, šmahem odstraňoval také výše zmíněný Václav Klaus. Zdánlivě mimo politiku. Zemanovo „astrální dvojče“ nechalo před hlasováním uniknout zkušební údaje o svém plánu „řídit ze zadního sedadla“. Patronovat protievropskou partaj nacionalistky a bývalé europoslankyně Bobošíkové, jež produkuje apoteózní výroky jak z 90. let: „Jednoznačně říkáme, že buďto do chudoby a nesvobody, nebo s Klausem.“

Pokud by si stěžejní strůjce bezúspěšné ekonomické transformace doopravdy s tímto „pionýrským oddílem“ začal, plynuly by z toho aspoň dvě věci. Existence platformy pro všechny nespokojené pravičáky vystupňuje chmurné vyhlídky teď až „jednociferné“ Občanské demokratické strany. Smutek za asi čtyřnásobnábnými preferencemi by mohla klidně vystřídat tragédie mimosněmovního hloučku. Zhrzený „železný vůdce“ by se usmíval, potvrdil si vlastní výlučnost a poděkoval příteli i nástupci na Pražském hradě. Za inspiraci štěpením levice. Každému, co jeho jest.


Zveřejnil slovenský deník Pravda



21. 08.

Napoleoni a sedmá velmoc

Pavel Kopecký Přečteno 4744 krát Přidat komentář

Od včera večera je jisté, že cirkus voleb bude. Rozpuštěni, vypuštěni – zaplať pánbůh. Zázraky od předčasných voleb očekávat nesmíme. Jenže stav, co jsme zde minulá léta měli, se ve více aspektech vymykal předchozím negativním zkušenostem. Plačtivá, ukřivděná ubohost „pohrobků“ ODS, Němcové a Stanjury, před závěrečným hlasováním sněmovny to jen zpečetila.

Na předčasném rozpuštění dolní komory má nemalý podíl politika hlavy státu, i když se zdá vysoce pravděpodobné, že některé její kroky měly nebo mají složitější cíle… Výtěžek ohledně upevnění popularity u obyvatelstva přišel na každý pád, a tím se prezidentu otvírají další brány pro energický vývoz politiky z Hradu do podhradí. Důležitému segmentu populace zjevně přijde, že udělal moudře, když nedbal v podstatě dodnes pokračující protizemanovské kampaně médií středního proudu. Nabyl dojmu, že se mu nahoře dostalo zastání.

Malou milou tečkou za obratně napsanou sněmovní kapitolou je prezidentovo stvrzení početné sebelikvidace sněmovny a vyhlášení termínu voleb. Vlastně tak již učinil při zásadním rozhovoru pro Haló noviny. Tiskový orgán Komunistické strany Čech a Moravy, jenž se v Česku oficiálně „sluší“ obloukem obcházet s obočím pozdvihnutým nevolí či nevolností.

Nechtěl jsem věřit vlastním uším, když Česká televize citovala ostrakizovaný titul, do nějž přispívá z Rudého práva nechvalně proslulý Jaroslav Kojzar. „Chudák“ veřejnoprávní médium. Sdělovací prostředek financovaný všemi, který za „oněch časů“ dělal masivní neplacenou reklamu z bláta uplácané Unii svobody nebo citoval novotou vonící server Aktuálně.cz tak zhusta, až to přišlo nápadné…

Mistr reálpolitiky Zeman sotvaco koná bez rozmyslu a ani stran marginálního, ze stranické kasy dotovaného média nepostupoval jinak. První občan zabil více much jednou ranou, i když zdaleka nebyl prvním vrcholným politikem mimo KSČM, kdo Haló novinám poskytl interview (jmenujme Ivana Langera).

Komunistům se odměnil za jejich vytrvalou pomoc, již méně nápadně poskytovali také jeho předchůdci v úřadu. Ostatně podpora levicové konkurenci Sobotkovy sociální demokracie u něj obecně nebývá zřídkavá. Unikátně zviditelnil samotný sdělovací prostředek a podprahově vyšel vstříc rostoucí sumě občanů, k nimž pozvolna pronikl nijak nový postřeh, že KSČM není KSČ a že „naše země nevzkvétá“. Byť spoustu let po přechodu k demokracii.

Znovu a zas šťouchl do svých „přátel“ ve světě mainstreamových sdělovacích prostředků. Vrátil se k útokům za „oposmluvního“ premiérství, vrátil se ke koordinovaným výpadům za prezidentské kampaně – vrátil se k „třetímu ostrovu negativní deviace“. Rozeslal údaje, koho se v médiích štítit a koho ne.

Permanentně vedenou vojnou s (mediálními) odpůrci se přirozeně nestal výlučným. Václav Klaus novináře rovnou prohlásil „největšími nepřáteli lidstva“, na paty jim arogantními výlevy vůči tisku šlapal Jiří Paroubek. Ze sousedního Německa, jemuž se kolikrát toužíme podobat, pocházejí úplné ságy, jak spletité konflikty vedli křesťanský demokrat Kohl nebo sociáldemokrat Schröder se „sedmou velmocí“. Což je pro zajímavost sousloví, jehož základ vznikl pravděpodobně „péčí“ kritiky rozzlobeného Napoleona Bonaparta. Bořiče tradic a vzoru celého hejna českých vrcholných politiků.


Článek zveřejnily Parlamentní listy

07. 08.

Vymyslet Ahmadínežáda

Pavel Kopecký Přečteno 1920 krát Přidat komentář

V hornatém Íránu uvedli v úřad nového prezidenta, Hasana Feridona alias Rúháního. Učeného pragmatika, který zabodoval již v prvním kole prezidentských voleb a vyvolal tím šňůru pamětihodných efektů.

Hodí se znovu připomenout „nejperlivější“ z nich. Údiv mnoha předsudečných novinářů a analytiků ze Západu neznal mezí. „Každý přece věděl“, že stůj co stůj nemůže vyhrát nějaký odrodilec od osmiletého Ahmadínežádova chvástání a konfrontace.

Mohl. Signály o „šíitské teokracii s lidskou tváří“ zatím letí po nové, zkušební frekvenci. Mají rozměr, jenž se může změnit zpátky ve vypjatý škleb. Zvlášť postřehneme-li mělkost jiného stereotypu, jenž tvrdí, že prezident je všude na světě hlavou státu.

Ovšem příslib konstruktivního dialogu zní z úst kdysi hlavního jaderného vyjednavače, jemuž na inauguraci přišli dřív nevítaní hosté, slibně. Již proto, že mezinárodní sankce uvrhly jeho zemi do izolace a místní ekonomiku „obtěžkaly“ nejméně třicetiprocentní inflací či rostoucí nezaměstnaností.

Kdo však zůstal konzistentní, je odstupující prezident. Do třetice nemohl kandidovat, tak alespoň do poslední chvíle chrlil oheň a síru na „sionistický projekt“. Tahle agresivní póza se zjevně přežila, přesto těžko nevidět, že bude scházet některým izraelským kruhům.

Bylo to patrné už dřív, ale zcela jasně od momentu, kdy se rozšířil „tvůrčím způsobem upravený“ Rúháního výrok na podporu Palestinců. Původně měl znít: „V našem regionu je na těle islámského světa mnoho let rána v podobě stínu okupace svaté země Palestiny a našeho drahého Jeruzaléma.“ Obratem na něj zareagoval premiér Izraele Benjamin Netanjahu, který snad od nepaměti straší nukleárním Teheránem. Přes sporný výklad daného prohlášení neváhal veřejně odhalit „pravou tvář“ „vlka v rouše beránčím“.

Může být, leč v první řadě neplánovaně odhalil to, co notoricky známe z 20. století. Kdyby snad nebezpečí minulo, museli bychom si ho – v zájmu svatých cílů – vymyslet.


Glosu zveřejnil deník E15

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy