Vše co je spojeno se solární energií se zdá být prokleté. V České republice se zfušovaná podpora solárních elektrárnen stala symbolem útoku na peněženky spotřebitelů elektřiny. Kdejaký politický pokémon z toho obviňuje Evropskou unii, přestože česká solární zlodějna je čistě českého původu a s podporou obnovitelných zdrojů energie má dost málo společného. A aby toho nebylo málo, stává se solární energetika také příčinou potenciálně velice výbušného obchodního sporu s Čínou.

6. června 2013 Evropská komise zavedla clo ve výši 11,8 % na dovoz solárních panelů z Číny. Tato výše cla je platná po dva měsíce a hrozí, že se clo zvýší až na 47,6 %. Číňané prodávají solární panely za dumpingové ceny, které se pohybují o 88 % níže než jsou ceny na evropském trhu. Taková cenová politika může poškodit existenci odvětví v Evropě, kde je zaměstnáno až 25 000 lidí, a evropští výrobci podali proti dumpingovým cenám stížnost ke Komisi. Zavedení cla je ze strany Komise přeběžné opatření, které jí dá dva měsíce na to, aby celou záležitost prošetřila. Tento krok je vnímán velice rozporuplně. Panují obavy, aby nedošlo k poškození obchodních vztahů s Čínou a odvetou nebylo omezení evropského exportu do Číny. Na druhou stranu není možné ponechat evropský trh zcela bez ochrany.

V současnosti je na světovém trhu solárních panelů nadbytek. Čína ovládá až 80 % výroby panelů,a samozřejmě si s přebytky neví rady. Prodávat pod cenou umožňuje činským výrobcům získat alespoň část nákladů a likvidovat konkurenci, což zajistí větší odbyt za lepší ceny v budoucnu. Evropští výrobci, jejich zaměstnaci, a posléze i odběratelé, kterým by Čína po ovládnutí odvětví mohla určovat ceny jsou samozřejmě na talíři.

Má ale smysl riskovat obchodní zájmy s Čínou kvůli něčemu takovému jako jsou solární panely? EU a Čína jsou na sobě ekonomicky hodně závislé. V roce 2012 EU vyvezla do Číny zboží v hodnotě 144 mld. € a z Číny dovezla 290 mld. €. V roce 2011 byly z Číny dovozeny solární panely a jejich komponenty v hodnotě 21 mld. €, což v celkovém objemu není zanedbatelné. Unie si zavedením cla na panely také testuje, kam až při ochraně svých zájmů může zajít a jak se k tomu postaví samotné členské státy.
Odpor proti zavedení tohoto opatření byl veden Německem, které má v Číně důležité kontrakty. Čína si už vybírá zboží, na které by uvalila clo jako odvetu a zatím to vypadá, že to může být evropské víno. Konečné slovo o zavednení cla bude mít Evropská rada, tedy šéfové vlád členských států. Pokud se po boku Německa postaví i Francie, která bude chtít ochránit export svého vína, bude to mít clo na čínské panely nahnuté.

Jenže ekonomický význam a trh s 500ti miliony lidí s vysokou kupní silou je síla, kterou se Evropa musí naučit náležitě využívat. V dnešním globalizovaném světě jsou jednotlivé členské státy jako ekonomické celky slabé. Evropská unie má sílu, která se může snadno vyrovnat jak Číně tak třeba USA, ale jen pokud bude jednotná. Členské státy si musí uvědomit, že jejich význam roste se silnou EU, a klesá s její nejednotností. Jestli chce EU hrát roli ambiciózní ekonomické síly, nesmí členské státy stáhnout ocas při prvním náznaku nevole jakékoli velmoci, ale musí tvrdě prosazovat své zájmy. EU na jejich prosazení má sílu. Jestli se členské státy nebojí tu sílu použít uvidíme i podle toho, jak tento obchodní spor dopadne.