V českých médiích posledních 14 dní přímo vřela kauza hrozného utrpení nikoliv mladého Werthera, ale české kandidátky na eurokomisařku Věry Jourové. Média celou záležitost pojala značně nacionálně a za vřelé podpory některých kolegů europoslanců, kteří patrně jiné podstatné téma nemají, pátrala po politických nebo jiných „národně-obrozeneckých“ příčinách lehkého debaklu paní Jourové při grilování.

Bruselská realita byla však daleko prostší. Tak především paní Jourová nebyla ani nejlepší, ani nejhorší, ani nejvíc nenáviděná, ani ta s největším konfliktem zájmů, ani nejvíc utlačovaná kvůli zemi původu. A co českému uchu nezazní nejlépe, paní Jourová byla zkrátka mezi kandidáty na komisaře obyčejnou šedou myškou, která nikoho nezajímala.

Primát nejméně schopné kandidátky jí totiž s velkým náskokem vyfoukla Slovinka Alenka Bratušek. Kandidátem s největším konfliktem zájmu byl bez pochyby Španěl Miguel Arias Caňete. Medaili nejvíc nenáviděného kandidáta hravě získal britský konzervativec lord Hill, kterému musel přijet umést cestu po Berlaymontu sám britský ministerský předseda Cameron. Jestli bylo na někoho pohlíženo skrz prsty kvůli zemi původu, tak to byl Maďar Tibor Navracsics, který málem odskákal Orbánovy pokusy zavést režim mírného fašismu v mezích zákona.

Ale zpátky k Věře Jourové. Možná by mohla dostat cenu publika za největšího smolaře mezi kandidáty. Bývalá sociální demokratka byla navržena na místo komisařky frakcí liberálů ALDE. Úzce specializovaná odbornice na regionální politiku dostala portfolio, které připomíná dort pejska a kočičky nebo něco, co předseda Komise Juncker našel na chodbě vyhozené z kanceláří ostatních kandidátů. Uspět při grilování stejně dobře jako někteří jiní nováčkové neměla Věra Jourová šanci. Za Vytenisem Andriukaitisem byla vynikající politická kariéra a nedávné skvěle zvládnuté litevské předsednictví. Ani některé „staré kusy“ se nemohly měřit s Holanďanem Fransem Timmermansem s jeho aktivní znalostí pěti jazyků a politickou brilantností.

Paní Jourová měla pouhý týden na to, aby se seznámila se třemi agendami pokrývajícími čtyři parlamentní výbory. Ani jedna z těchto agend jí nic neříkala. Takže rozpačitý a většinově kritizovaný výkon při slyšení byl sice špatný, ale lepší ani být nemohl. A to byl celý problém. V příslušných výborech i naši lidé, kteří se slyšení účastnili, dělali, řekl bych, co mohli. Tím mám na mysli různé vysvětlování, omlouvání, zdůvodňování a konec konců i kladení laskavých otázek. Existuje jen jedna realita. Slabý výstup při slyšení Jourové a laskavost víc než tří desítek následných doplňujících otázek místo prostého „NO FOR PERSON“ anebo „NO FOR PORTFOLIO“. Nic víc, nic míň.

Co však bylo tristní, byl předvolební tyjátr některých kolegů europoslanců. Například pan Telička obviňoval v médiích české sociálně demokratické poslance z nečinnosti a socialistickou frakci Evropského parlamentu z politických her. Prostou skutečnost, že Jourová měla víc problémů napravo, než nalevo, decentně opominul.

Podle mého skromného názoru v podstatě úplně nejvíc pro jistotu, že Jourová projde, udělal kolega Miroslav Poche na začátku minulého týdne. Bezchybnou slovinštinou a přesně mířenou otázkou při grilování slovinské liberálky Bratušek zatloukl onen příslovečný poslední hřebík do její rakve. V té chvíli už bylo jasné, že kdyby chtěl kdokoliv frakci ALDE sáhnout na dalšího jejich kandidáta, skutečná politická kauza by na sebe nenechala dlouho čekat.

Zprávy o těch skutečných bitvách, ve kterých figurovali ropný baron Caňete, lord z Hillů nebo samotný předseda Juncker a jím navržená zmrzačená struktura Komise však česká média nepřinesla. Ono bystrému oku obecně neuniklo, že se česká média o grilování Komise i paní Jourové vyslovovala diametrálně odlišně než média zahraniční. Realita tedy k nám do českého lavoru opět nepronikla. Snad příště.