Jak je důležité mít Jeba. A jak je těžké zvolit Bushe

16. 06. 2015 | 17:23
Přečteno 9653 krát
Není to úplně obvyklé začínat politický komentář vyprávěním řadu let staré historky, ale může to být v tomto případě užitečné. Pojďme to tedy zkusit.

Psal se rok 1998. Sdružení republikánských guvernérů se potkalo na svém výročním zasedání, jehož se účastnili hned dva guvernéři Bushové – podruhé zvolený Texasan George a čerstvě, premiérově zvolený Floriďan Jeb.

S ohledem na famózní úspěch George Bushe, který si druhý mandát texaského guvernéra vydobyl volebním ziskem 69 procent, se naplno rozproudily spekulace o jeho prezidentské kandidatuře v souboji o Bílý dům v roce 2000.

Na závěrečné tiskové konferenci se George Bush snažil palbě přímých novinářských dotazů vyhnout vyhýbavou odpovědí: Nenarodil jsem se a nebyl jsem vychován k tomu, abych se stal americkým prezidentem. Do čehož jeho mladší bratr Jeb polohlasně, avšak slyšitelně špitl: Ale já ano. Ty ano, dal mu za pravdu starší bratr, který se o dva roky později skutečně stal americkým prezidentem.

Bratr předskočil bratra

Sedmnáct let stará historka ústy přímých aktérů dokládá, že tím, kdo se měl stát potenciálním pokračovatelem politického odkazu rodiny Bushů a navázat na prezidentské období George H. W. Bushe na přelomu 80. a 90. let nebyl exprezident George W. Bush (v úřadě v letech 2000 až 2008), ale právě Jeb Bush, jenž svůj pokus o dobytí Bílého domu oznámil tento týden.

Každý rodině Bushů blízký dosvědčí, že tím, kdo „měl na to“, aby se stal prezidentem, byl mladší bratr Jeb. Do „narýsovaného scénáře“ však neplánovaně vstoupili voliči na Floridě a v Texasu. Ti první v roce 1994 o mrzkých zhruba 60 tisíc hlasů poslali Jeba Bushe na volební porážku v souboji o guvernérský post na Floridě, zatímco ti druzí ve stejný den téhož roku učinili George W. Bushe guvernérem Texasu. Kariéra mladšího z bratrů byla na čtyři roky zastavena (reparát v souboji o úřad floridského guvernéra Jeb složil v roce 1998), starší bratr získal náskok, který nebylo možné krátkodobě smazat.

O 16 let později je Amerika jiná

Ten, který „měl na to“ stát se prezidentem, tedy pokouší svou šanci až o 16 let později. Potíž, tu hlavní, má dvojí. Amerika stále ještě na předchozí Bushovo, rozuměj bratrovo, působení v Bílém domě vzpomíná velmi rozpačitě. A americká politika, včetně Republikánské strany, se za oněch 16 let velmi výrazně proměnila.

Republikáni jsou stranou, která se silně posunula doprava, voličské jádro účastnící se primárek, tedy výběru finálního kandidáta do voleb, odmítá z ideologických pozic vše, co pochází od federální vlády, staví se ostře proti legalizaci pobytu pro jedenáct milionů imigrantů žijících v USA a kompromis má za politickou zradu hodnou trestu.

Do toho vstupuje Jeb Bush, jenž navzdory velmi konzervativnímu vládnutí na Floridě není ideolog. Vládu – což potvrdil i v projevu, jímž svou kandidaturu oznámil – chápe jako jeden z nástrojů, který se má vypořádat s nespravedlnostmi ve společnosti. A staví se za podmíněnou legalizaci pobytu imigrantů, kteří do USA přišli v rozporu se zákonem.

Všechny tři výše zmíněné body jsou důvody, proč je pro americkou politiku dobře, že Jeb Bush ve volbách kandiduje.

A jsou i obdobně přesvědčivé důvody, proč je jeho kandidatura dobře pro Republikánskou stranu.

Jebův boj o hispánské hlasy

Bush má za ženu Mexičanku, mluví plynně španělsky a hned na oficiálním startu své kampaně dal důrazně najevo, že o hlasy hispánských Američanů hodlá tvrdě zabojovat.

Naklonit si je víc na svou stranu je jediná možnost, jak se republikán může za dva roky nastěhovat do Bílého domu.

Mitt Romney, republikánský kandidát z posledních voleb, získal 59 procent hlasů bělošských Američanů. Na vítězství mu to stejně nestačilo, jelikož mezi hispánci urval pouhých 27 procent.

Má-li kterýkoli republikán porazit Hillary Clintonovou, bude potřebovat zopakovat výsledek George Bushe z roku 2004, kdy získal 44 procent hispánských hlasů. Opačná varianta, tedy „vyluxovat“ aspoň dvě třetiny hlasů bělošské populace v USA, není moc reálná. Zvlášť s ohledem na to, že podíl bílých mezi hlasujícími volby od voleb klesá (v roce 2000 činil jejich podíl 81 procent, posledně už jen 72 procent).

Republikáni mají mezi tuctem svých dosud oficiálně oznámených kandidátů dva, kteří jsou schopni o nutný podíl hispánských hlasů zabojovat: Jeb Bush je jeden z nich, senátor Marco Rubio, potomek kubánských přistěhovalců, je druhý.

Půjdu tam, kam Romney ne

Bush dal ve svém prvním oficiálním projevu kampaně najevo, že v jejím rámci hodlá mluvit s lidmi, s nimiž se republikánští politici nemají poslední dobou moc ve zvyku bavit. Nejen s etnickými menšinami, ale i chudými a mladými.

Bush dal na srozuměnou, že chce být „anti-Romneym“ letošní kampaně. Poslední republikánský uchazeč se před třemi lety „proslavil“ v kampani zaškobrtnutím, které ho zcela jistě stálo lepší volební výsledek. Na uzavřeném setkání s donátory své kampaně se otřel o 47 procent Američanů, kteří – dle jeho výroku – budou vždycky volit Obamu, neboť jsou „závislí na federální vládě, cítí se jako oběti, věří, že je povinností vlády se o ně postarat, zajistit jim zdravotní péči, jídlo, bydlení, cokoli…“

U Bushe si můžete být jisti, že nic podobného z úst nevypustí. Protože tomu nevěří. Nemá v nátuře povýšit se nad druhé. Byl doma, mámou i tátou, vychován v jiném duchu. Věří, že pomáhat slabším je to, co je samozřejmé, vládu nevyjímaje.

Měla pravdu maminka?

S tímto přesvědčením i vzkazem teď vyráží pro voličské hlasy, nejprve jen republikánské. Právě toto přesvědčení mu však může stát v cestě za úspěchem v primárkách. Bush dal najevo, že nehodlá své názory pro potřeby úspěchu v nich přizpůsobovat a měnit.

Pokud navzdory tomu nástrahy primárek překoná, bude mu v cestě do Bílého domu stát stejně silný protivník – stín jeho bratra a jeho osmileté vlády. George Bush se šest let po odchodu z prezidentské funkce těší podpoře 51 procent Američanů, což je dramatické zlepšení oproti stavu v posledních měsících jeho vlády (tehdy ho podporovalo 34 procent lidi). Zda to bude stačit, je ale nejisté.

Třeba měla skutečně pravdu Jebova maminka, bývalá první dáma USA Barbara Bushová, když v čase dlouho před kandidaturou druhého syna s upřímností sobě vlastní utrousila: Amerika má víc než dvě rodiny, které by se měly střídat v Bílém domě.

Neslyšel Jeb, ani Hillary Clintonová…

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy