V oblasti placení za odpady je mnoho nespravedlností. Technicky lze mnoho z nich jen težce odstranit aniž by se rozmnožily černé skládky. Třídit odpad by se ale mělo vyplatit. A na netřídění by neměli doplácet obce - tedy my všichni.

Města a obce si dlouhodobě stěžují, že náklady na odpady nestačí
pokrýt poplatky, jež od občanů a firem vybírají. Samosprávy tedy musí
enormně doplácet na náklady s odpady. Tyto prostředky pak pochopitelně
chybí obcím, když plánují realizovat jinou veřejnou potřebnost (opravu
chodníku, kanalizace či hřišť pro děti). Samosprávy pochopitelně
volají po zvýšení zákonných limitů poplatků.

Současná nejvyšší hranice 500 Kč postačovala pokrýt náklady na odpady
jen v roce 2002. Již v následujícím roce náklady vystoupaly na 652 Kč
a nyní se ocitají na hranici 900 Kč, tedy prakticky dvojnásobku toho,
co obce a města mohou od svých občanů získat. Nejvyšší nákladovou
položku představuje směsný (netříděný) odpad (nárůst v období 2002 –
2009 téměř o 100% na hodnotu 521 Kč). U tříděného odpadu činí náklad
jen 132 Kč, tedy čtyřikrát méně. Navíc s vytříděným odpadem můžete
plánovat jeho další využití, dnes známé moderní technologie umožňují
skutečné zhodnocení dobře tříděného odpadu a tedy i příjem z
odpadového hospodářství.

Potřeby obcí a měst již nebylo možno přezírat, když žádají urychlené
řešení. Situaci komplikuje fakt, že finanční úhradu za odpady upravují
tři zákony, každý s úplně jinou optikou. Za této situace skupina
poslanců navrhla zvýšit část poplatku. Nejedná se však o tupé zvýšení.
Poplatek 500 Kč se dnes skládá poněkud nepochopitelně ze dvou limitů:
250 Kč na tříděný odpad a 250 Kč za netříděný (směsný) odpad.
Navrhujeme zvýšit právě limit za netříděný odpad na 750 Kč, u
tříděného odpadu zůstává stávající limit 250 Kč. Chceme tedy motivovat
k třídění. Obce a města vědí, že třídit se vyplatí a zajímají se o
technologie, které umožňují účinné využití odpadu s výraznou finanční
návratností. Například Vyškov či Žďár nad Sázavou investovaly do
využívání vytříděného odpadu s garantovanou návratností a ziskovostí
pro jejich město a tím i pro občany. Vím, o čem mluvím, protože jsem
systém třídění odpadů zaváděl i v obci, kde jsem 8 let starostoval.

Čím více se tedy vytřídí odpadu, tím méně bude nákladů právě na
současně nejvyšší položku – směsného odpadu, kdy samozřejmě nejvíce
rostou náklady na skládkování, spalováni i svoz tohoto odpadu.
Motivovány tak budou obce realizovat projekty účinného využití odpadu
a jejich prostřednictvím občané, aby skutečně třídili, protože to
pozitivně poznají ve svých peněženkách. A nejen to. Poznají to i ve
svém okolí. Jde nám o to, aby i samosprávy převzaly odpovědnost za
fungující a finančně návratné odpadové hospodářství. Nicméně stejný
limit pro tříděný a netříděný odpad není ani motivační, ani
spravedlivý. Když obce zrealizují účinný systém nakládání s odpady,
zjistí, že budou moci naopak snižovat poplatky za odpad. Pozitivních
příkladů z našeho okolí je již celá řada. Pokud reagovat nebudou, lze
předpokládat, že se jich začnou ptát jejich občané, proč musí platit
takové poplatky na rozdíl od těch lepších obcí. Ale také občané musí
vědět, že stále více než jedna třetina z nich odpad vůbec netřídí a
toto číslo se již po několik let nesnižuje. Ve velké novele zákona o
odpadech je třeba hledat zákonné nástroje, jak je postihovat. Na
jejich pohodlnost doplácí ostatní a to také spravedlivé není.