Nedokáži objektivně posoudit, jak dobře se politici trefili do ostatních osobností na posty ministrů v poloúřednické Fischerově vládě, v případě ministra zemědělství se to ale příliš nepovedlo. Navzdory očekávání, že Jakub Šebesta bude klasickým „udržovacím“ ministrem bez větších ambicí něco zásadně měnit tím či oním směrem.
Opak je ale pravdou. Hned po svém příchodu na ministerský post představil ministr ambici zastavit veškeré investiční akce spojené s realizací takzvaných pozemkových úprav, což je zásadní strategické rozhodnutí.

Reálně se sice ukazuje, že absolutní ukončení prací na pozemkových úpravách není možné, neboť část peněz pro tyto účely vyčleněných je již blokována smlouvami (takzvaně „zazávazkována“), většina dotací na pozemkové úpravy ale dosud „volných“ na ministerstvu zemědělství je. Nejsou to zanedbatelné prostředky, v zásadě jde o necelých 800 milionů korun na období příštích čtyř let, takže zhruba o tři miliardy korun. Tyto peníze by přitom měly být zřejmě převedeny na podporu zemědělské produkce, především pak na podporu producentů mléka.

Co to v praxi znamená? Především rozpor s programovým prohlášením vlády, ve kterém se říká, že „jejím úkolem není realizace politického programu, ale kvalitní, nestranná a maximálně politicky neutrální správa země do předčasných parlamentních voleb. Členové vlády jsou si této reality vědomi a respektují, že mandát vlády je omezen většinovou vůlí Poslanecké sněmovny dospět v říjnu 2009 k parlamentním volbám, a ve zbylém čase již nepřijímat zásadní politická rozhodnutí. Vláda proto otevřeně prohlašuje, že nebude během svého působení otevírat politicky sporná a vyhraněná témata, respektive, že nebude Poslanecké sněmovně předkládat politicky či ideově vyhraněné legislativní návrhy,“ uvádí se v prohlášení. Jinými slovy, ministr zemědělství Jakub Šebesta překračuje návrhem omezit finanční prostředky na pozemkové úpravy svůj mandát. Realizace nebo nerealizace pozemkových úprav totiž samozřejmě „vyhraněným a politicky citlivým tématem“ je. Nejde v nich totiž o nic více či méně, než o identifikaci vlastnictví pozemků na venkově, o možnostech vlastníků ujmout se svých práv a v neposlední řadě o podmínku skutečného rozvoje venkova a protipovodňové prevence. Bez znalostí o tom, komu ten který pozemek skutečně patří, lze jen obtížně realizovat rozvojové plány obcí a protože součástí úprav je i budování lokálních protipovodňových opatření, zakládá pokus o zastavení nebo zpomalení pozemkových úprav také riziko nedostatečné ochrany lidí a majetku při případných povodních. To je v naprostém rozporu s tvrzením politiků, zejména z řad levice, která ministra do této pozice delegovala, podle nichž je rozvoj venkova jednou z jejích priorit.

Rozporů je ale více. Ministr Šebesta hned po svém nástupu konstatoval, že jeho ambicí je zlepšení komunikace s nevládními organizacemi zemědělců v ČR. Skutečnost je ale taková, že pár dní poté odmítl pozvání Asociace soukromého zemědělství (ASZ) na její valnou hromadu, tedy na každoroční vrcholovou akci tuzemských soukromých zemědělců. Samozřejmě, názory ASZ jsou spíše pravicové, tedy se účast ministra nominovaného ČSSD jaksi „nehodí“. Jenže pak je třeba hovořit o komunikaci a „komunikaci“. Nejdůležitější komunikací v současné době se přitom samozřejmě jeví aktivita na půdě EU v rámci českého předsednictví. Nedávné neformální setkání ministrů zemědělství v Brně považované za vrchol předsednictví v oblasti zemědělství dopadlo přitom docela dobře, zejména ale zásluhou předchozího vedení resortu s Petrem Gandalovičem. Na rozdíl od současného ministra totiž dobře ovládal cizí jazyky, což je na půdě EU základním předpokladem jakéhokoli úspěchu.

A tak jediným, psychologicky i populisticky dobrým tahem současného ministra zemědělství je znovuobnovení tuzemské finanční podpory projektu „Školní mléko“. Moc to nestojí a dobře to vypadá, nicméně jako signál starosti ministerstva o situaci na trhu s mlékem je to skutečně pozitivní. To, že bývalý ministr Gandalovič od domácí podpory mléka do škol v právě probíhajícím školním roce odstoupil, bylo nepochybně jednou z jeho spíše politických než ekonomických chyb.