„Čiň čertu dobře, peklem se Ti odmění“ – to je zřejmě v současném předmikulášském čase vhodný slogan k popisu dalšího dílu nekonečného tuzemského seriálu známého jako „papežštější než papež“, tentokrát v podání úředníků Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF).
O co konkrétně jde? Takzvaní mladí začínající zemědělci mají v jednom z Programů rozvoje venkova možnost získat od státu příspěvek na nákup zemědělské půdy, aby mohli buď na nějakých pozemcích začít hospodařit, případně aby rozšířili ve víře v úspěšnost svého zemědělského podnikání plochy zemědělské půdy, které od někoho přejímají. Což je v ČR, kde je drtivá většina půdy zemědělcům pronajata a kde je mladých lidí v zemědělství jako šafránu, velmi žádoucí jev a od nastupující generace zemědělců chvályhodný počin. I existence podpůrného programu od státu je dobrý počin, bohužel však ne jeho provedení.
V současné době je totiž situace taková, že stát (SZIF) žádosti o dotace schválil, dotace dokonce již vyplatil, jenže – teď je chce pro mladých zemědělcích zpět. Důvodem je problém, že na nakoupené půdě nemohou začínající zemědělci hospodařit, protože jde o pozemky privátních vlastníků ležící uvnitř velkých širých rodných lánů na zcelených pozemcích, k nimž nejsou vybudovány přístupové cesty. Ty tam nejsou proto, že v ČR nejsou ani 20 let po roce 1989 na téměř 90 procentech půdy provedeny takzvané komplexní pozemkové úpravy, které mají mimo jiné pozemky vlastníkům i hospodářům zpřístupnit. Za pozemkové úpravy je přitom odpovědný stát, který je také, bohužel ne v takové míře, jak by bylo celospolečensky zapotřebí, financuje. Noví začínající zemědělci tedy musí hospodařit jinde, na takzvaných náhradních pozemcích. To přitom pravidla pro čerpání a využití dotací na nákup půdy umožňují. Teoreticky žádný problém.
Jenže jsme v ČR. A tak si příslušní pracovníci SZIF usmysleli, že začínající zemědělci musí hospodařit právě a jenom na těch pozemcích, které s podporou státu koupili, ačkoli to v praxi není možné a každý to ví. A začínajícím zemědělcům již SZIF rozeslal dopisy, v nichž je upozorňuje na nedodržení podmínek dotací (což není pravda, jak již bylo řečeno, pravidla hospodaření na náhradních pozemcích umožňují) a na to, že dotace budou muset vrátit.
Lepší příklad házení klacků pod nohy téměř nejde najít. Místo, aby si stát každého nového zájemce o zemědělské hospodaření doslova hýčkal, hned na začátku ho naláká na vějičku a následně bodne zezadu do útrob. Investice do nákupu půdy jsou totiž zásadním signálem o zájem dlouhodobě se zemědělství věnovat, což je dnes opravdu vzácnost a stát by to měl podporovat. Ostatně stejná situace je v celé EU a mladé zemědělce v míře daleko vyšší než u nás podporují všechny země původní EU-15.
Uvedené komplikace při zahájení zemědělského podnikání nastupující generací zemědělců v ČR nejsou první a jsou tak veřejným potvrzením rozporů mezi slovy a činy, což je dnes v ČR téměř společenská norma pěstovaná zejména politiky. V tomto případě jde ale o zcela symbolický signál, kvůli kterému dokonce zvažuje Asociace soukromého zemědělství poprvé v polistopadové historii protestní veřejné akce (ty současné organizují zemědělské organizace zastupující takzvané právnické osoby, tedy zemědělské podniky vzniklé z dřívějších jednotných zemědělských družstev a státních statků). Kdyby v tomto případě skutečně vyšli soukromníci do ulic, osobně bych to považoval za první skutečně oprávněnou zemědělskou demonstraci, v níž nejde jen o výši dotací, ale skutečně o princip.
O řešení popisovaného problému se nicméně jedná v současné době na ministerstvu zemědělství. Je tedy ještě naděje, že se mladým zemědělcům do počátku jejich podnikání „vidle nehodí“… Doufejme.