Prof. Piťha se zastal symboliky státního svátku

27. 10. 2016 | 12:33
Přečteno 12565 krát
Milý příteli,
položil jsi mi otázku, jaké zaujmout stanovisko k současné situaci. Samozřejmě si tuto otázku kladu také. Je to na můj vkus trochu moc, ale v žádném případě nebudu dělat nějaké prohlášení nebo dokonce provolání. Tím bych vstoupil do toho, co se mi tak nelíbí. A taky – lidi mají rozumu dost, aby věděli, co mají dělat. Pro sebe jsem uvažoval následovně.

Že je v naší společnosti mnoho špatného, víme všichni. Narážíme na to každodenně. Teď řešíme trapnou otázku oslav 28. října. Prvé, co na sporu vidím, je, že se, jako u nás teď vždy, vůbec nejedná o 28. říjen, ale o jiné věci. Nejprve se pokusím situaci popsat, abych ji mohl věcně uchopit. Co opravdu víme? Nikdo ne dost, ale všichni tomu plně rozumí. Nikdo z aktérů nakonec nemluví pravdu. Je jedno, zda proto, že někteří mluví pravdivě, jako pan Brady, ale neznají celé pozadí sporu a netuší, jak jsou manipulováni a k čemu jsou využíváni. Jiní aktéři jednoduše lžou. Dnes se říká mlží. Média kombinují obojí. Prožíváme vášnivou, až nenávistnou kampaň. V ní se celá společnost jednak polarizuje, jednak upadá ještě hlouběji do chaotického stavu, ve kterém už dávno je.

O co jde v dané kampani? Spor není o pana Bradyho a jeho vyznamenání. Je urážlivě trapné, čemu je tento České republice věrný starý člověk s krutou minulostí vystaven. Každého slušného člověka to naplňuje nechutí, každého slušného Čecha hanbou. Alespoň já to tak pociťuji. Ve skutečnosti jde o Dalajlamu. Kdo je Dalajlama? Je to figura spíše politická, než náboženská a duchovní. V pražské přednášce se ztotožnil s marxismem v podobě Komunistického manifestu. Slyšel jsem několik jeho přednášek v rozmezí třiceti let. Nikdy mě nepřesvědčil o své duchovní opravdovosti. Náboženské formy a rétoriku ovšem ovládá dokonale.

I o tohoto muže jde jen prostředečně. Je totiž jasné, že jde o přípravu, resp. zahájení předvolební kampaně prezidentských voleb (hradní strana z toho už i druhou stranu osočila). Prezident v kampani brání bez skrupulí své stanovisko v ekonomické mezinárodní politice, která je očividně proruská a pročínská. Pan prezident, bohužel, svým pojetím prezidentského úřadu způsobil, že státní svátek je pravidelnou ostudou a vyvolává tak reakce, které jsou vedeny ne s rozmyslem, ale v emocích pragmatického egoismu. Nevím, čeho chce kdo dosáhnout, ani k čemu je zaměřeno čí ego. Nevím, za koho se kdo pokládá a vydává. Ale bez ohledu na populistickou rétoriku pozoruji, že nikdo z vystupujících aktérů této protihradní fronty nemá zájem o to, čím je pro nás obsah pojmu 28. říjen. V tom se chovají stejně jako hradní strana.

Ponechám stranou, že z hlediska mezinárodně-politického je tu viditelné otevření ČR směrem do Ruska a Číny. Chvilkový nezájem USA o tuto orientaci je dán předvolebními debatami o budoucím prezidentu. Jakmile se kdokoli z kandidátů octne v Bílém domě, rychle se k našemu odklonu na Východ vrátí.

Domnívám se proto, že je třeba se k tomuto svátku postavit s potřebnou občanskou zodpovědností a trvat na tom, že Vladislavský sál, Pražský hrad, prezident, parlament, ústava, státní vlajka atd. jsou tím, čím být mají. Na tom nic nemění, kdo právě na Hradě sedí, nebo jak se chová. Státní symboly jsou totiž tím, co garantuje, vytváří a uchovává identitu státu. Nectít a tím spíše zpochybňovat či zneuctít tyto symboly je také zřejmou urážkou všech, kdo pod těmito symboly a pro ně položili své životy.

Chceme-li tedy hájit symboly a ideá