„Ze stejné látky jsme, z níž spřádají se sny, a život je jen ostrůvek, co ze všech stran je obklopený spánkem…“ Shakespeare – Bouře

„Probudil jsem se a v hlavě mi zněla líbezná melodie. To je úžasné! Co to je? Vstal jsem z postele a sedl jsem si k pianu, začal jsem na G, přešel na Fis moll7 a to už mě vedlo přes B na E moll a nakonec na E. Pokračovalo to logicky a melodie se mi líbila, byla nádherně „snová“ a nevěřil jsem, že bych to mohl složit já...“ Takto popsal Paul McCartney zrod skladby Yesterday.

Vznikla ve snu, podobně jako desítky dalších objevů, vynálezů, nebo uměleckých nápadů, ať to byl Kekuleho první model molekuly cyklického uhlovodíku benzenu, Loewiho nobelovský nápad týkající se existence a funkce chemických přenašečů nervového vzruchu (neurotransmiterů), zrod literárních postav Frankensteina či pana Jekylla a pana Hyda. Dokonce kuriózní sen o proděravěném kopí domorodců přivedl po dlouhém a do té doby marném úsilí Eliase Howeho k funkční podobě jehly do šicího stroje. Abraham Lincoln si do deníku zaznamenal sen o své smrti tři dny před tím, než ho John Wilkes Booth skutečně zastřelil. U rakve stála vojenská čestná stráž a okolo bylo množství lidí, kteří hleděli smutně na tělo, jehož tvář byla zakryta a někteří z nich plakali. „Kdo je mrtvý v Bílém domě,“ zeptal jsem se jednoho z vojáků. „Prezident,“ odpověděl, „byl zabit atentátníkem.“

Všechny tyto skutečnosti svědčí o tom, že obsah snu nějakým způsobem souvisí s bdělým životem, což se dnes vědecky potvrzuje. Časně zvečera máme sny, které jsou těsněji vázané na bezprostřední prožitky, k ránu se noříme do vzdálenější minulosti. Tato aktivita nám zabere kolem 20 % z celkového spánku, což počtáři odhadli na celých šest let v průběhu standardně dlouhého života. Všem, tedy i těm, kteří prohlašují, že se jim nikdy nic nezdálo. Zdálo, jen to zapomněli.

Snaha zjistit, o čem sny vypovídají, je patrně stará jak lidstvo, neboť zprávy o ní máme od dob prvních dochovaných písemných památek. Enkidu správně vyložil Gilgamešovy zbytečně úzkostné sny a posléze také svůj osudový, předpovídající mu smrt. Egyptští kněží zacházeli se sny již profesionálně. Člověk s problémy se uchýlil do chrámu, kde se prováděly „inkubace snů“ – za příslušný obnos tam přespal a ráno převyprávěl Pánu Tajných Věcí, co se mu zdálo a ten mu to vyložil. Ku pomoci měli první snář – papyrus později známý jako „Chester Beatty“. Tuto praxi převzali Řekové a rozšířili výklad snů i do oblasti medicíny. Ve vybraných chrámech byly svatyně „bohů těla“, kde pacienti přespávali třeba týdny, dokud se nedostavil ten správný sen. Moderní pohled na sny měl Herakleitos, který je označil za „náhradu smyslových vjemů“ a výpověď o světě vlastním (na rozdíl od světa společného, kterého se člověk zúčastňuje ve dne). Aristoteles také nepovažoval sny za nic nadpřirozeného a přirovnal je k odrazu předmětů ve vodě.

Artemidorus ve druhém století po Kristu sepsal snář nazvaný Oneirocriticon, jehož prvky převzalo mnoho podobných publikací ještě po mnoha staletích. Nahý seděti – ztráta majetku. Roucho purpurové oblékati – hrozba dlouhé nemoci. Toužiti po létání – špatné znamení. Létati, vznášeti se a zejména umět se zastavit – úspěch v podnikání.

Bible se sny jen hemží, od Jákobova žebříku, přes faraonovy tučné a hubené krávy, Nabuchodonozorovo vidění pokáceného stromu až po novozákonní varovný sen Josefův, po kterém Svatá rodina prchá do Egypta a po dalším snu ohlašujícím již bezpečí se vrací do Galileje. Za zmínku stojí i apokryfní příběh o snu Pilátovy manželky Prokuly, který měl správci Judeje zabránit v odsouzení Krista.

Středověké snáře navazovaly na staroegyptské, chaldejské a antické vzory. Nejoblíbenějším u nás byl Snář velmi pěkný, který byl sepsán pro potřeby krále Václava IV. Vavřincem z Březové. Zdá se, že Václav neměl rád zeleninu a že jeho snopravec mu v tomto nezdravém názoru vyšel vstříc. Zelí obyčejné jísti ve spaní zármutek znamenává, a zvláště nebylo-li dobře uvařeno, neb omaštěné. Ještě horší pověst u autora mají zdravý a užitečný česnek a cibule a přímo vražedná je ve snu snědená mrkev.

První seriózní zpracování tohoto spánkového děje pochází od Alfreda Mauryho, který sebral a prostudoval tisíce snů. Došel k závěru, že snový děj je určen podněty z okolí. Klasický a opakovaně citovaný je popis snu muže odsouzeného revolučním tribunálem a nakonec popraveného guilotinou, vyvolaný pádem závěsu na jeho krk. Freud Mauryho ve svém Výkladu snů (1900) hojně cituje a k externím podnětům přidává i stimuly vycházející z organismu (bolest, nucení na močení, hlad) jako významné formující, ale právě jen formující prvky.

Freud prohlásil sen za královskou cestu do nevědomí a manifestní obsah snu (tedy zachycený a převyprávěný děj snového příběhu) je jen fasádou, za níž se skrývá skutečné poselství. A to se bez výjimky týká potlačených přání vesměs sexuálního a agresivního charakteru. Podnět vyvolávající sen může pocházet jak z tělesných pocitů, zevních stimulů či vzpomínkových útržků, ale skrytý obsah snu se vždy vrací ke shora uvedené problematice, která v by bdělém stavu byla příliš zraňující. Ale ani ve snu nemůže vystupovat otevřeně a je proto zahalena v symbolech, například vlak vjíždějící do tunelu symbolizuje soulož. Freudovy symboly byly povětšině sexuální, takže kritici oprávněně namítali, že cokoli ve snu má větší délku než šířku, je pro něj symbol penisu, zatímco vše, co má otvor či dutinu reprezentuje vaginu.(Odkaz na video)

Carl Gustav Jung, Freudův oddaný žák a nakonec odpadlík, viděl ve snu „základní poselství naší odvrácené strany“, tedy zprávu vyslanou nevědomím do našeho vědomí, které její obsah a smysl zatím nechce přijmout. Může mít kompenzační charakter, nebo také prospektivní hodnotu. „Sny mohou být neúprosné pravdy, filosofické sentence, iluze, divoké fantazie, vzpomínky, plány, anticipace, ba i telepatické vize, iracionální zážitky a bůh ví co ještě.“ Proto Jung doporučuje při jejich výkladu velkou opatrnost. Úspěšná analýza snů v psychoterapii není otázkou té či oné techniky – žádná není zcela vhodná. Důležité je najít rovnováhu mezi analytikem a analyzandem. Sen o vlaku mizícím v zatáčce vykládá v jedné kasuistice ve smyslu „ujíždí mu vlak“, nikoli v sexuální oblasti, ale v podnikání, což si dotyčný v bdělém stavu absolutně odmítal připustit. Vývoj dal za pravdu informaci z nevědomí a Jungově interpretaci.

Další psychoterapeutické směry přinášejí do výkladu své určité specifické prvky, zajímavý je postup gestaltistů, kteří nejprve chtějí slyšet sen v Ich-formě a v přítomném čase (tedy nikoliv „zdálo se mi, že…“, ale „jsem ve vlaku, který jede…“). Dalším krokem je vypíchnutí významných prvků (např. sedadla ve vlaku, lokomotiva, krajina za oknem) a posléze ztotožnění se s některými z nich (jsem lokomotiva, mám pocit, že jsem rychlý, už trochu přehřátý…). Pak jednotlivé objekty nebo osoby vedou dialogy (třeba krajina hovoří s lokomotivou, sedadlo s hlavní osobou…), což odhaluje jednotlivé aspekty osobnosti a problematiky snícího, někdy překvapivé (sedadlo řekne, že ho snící štve, protože…= co tedy snícího štve, protože…?).

Seriózní výzkum prokazuje, že značná část lidí, jak ze západních, tak z východních kulturních prostředí připisuje snům určitý význam, že je považuje za informace neméně významné, než informace získané v bdělém stavu. Tento laický pohled se zčásti kryje i s názory odbornými, protože sny velmi často signalizují nastupující zhoršení stavu u pacientů s psychickými poruchami (deprese, úzkostné poruchy, schizofrenie, epilepsie, posttraumatická porucha), ale také u somaticky nemocných. Obecně platí, že osoby trpící nepříjemnými sny a nočními můrami (tato druhá obtíž ke standardním snům nepatří, její výskyt spadá do jiné spánkové fáze než REM, v němž probíhají sny) mají více tělesných obtíží a nemocí. Významný opakující se sen s určitými prvky může předcházet somatické nemoci; chytrý doktor se tomu neposmívá.

VĚNUJTE POZORNOST SVÉMU SNU:

• Zopakujte si svůj sen podle návodu uvedeného o pár řádků výše, tedy v Ich-formě a v přítomném čase;
• Přestože autorem/autorkou scénáře jste Vy, rozhodněte, komu ze spisovatelů/spisovatelek byste téma svěřili, aby je zpracoval;
• Kdo by podle Vašeho snu nejlépe namaloval obraz?
• Která ze základních šesti emocí nejlépe odpovídá Vašim celkovým pocitům ze snu (překvapení, štěstí, hněv, smutek, strach, odpor)?
• Která barva by nejlépe odpovídala Vašemu snu?
• Který jednoduchý tvar by odpovídal (jako logo) Vašemu snu?
• Jak by vypadala „socha Vašeho snu“ a kam byste ji umístili?
• Přepište scénář snu tak, aby se Vám co nejvíce líbil a přeříkejte si jeho děj stejným způsobem, jak jste udělali s originálem;
• Najděte rozdíly mezi originálem a ideálním přepisem;
• Co je třeba udělat (nekroťte fantazii), aby sen dostal ideální podobu?
• Čemu ve Vašem životě se to podobá?

Až se Vám to bude zdát příliš dlouhé, náročné a zbytečné, tak si uvědomte, že jednou za čas byste měli pro sebe taky něco udělat!

Tohle je jen pro inspiraci.

Asi jsem byl v minulém životě mořskou vydrou.



Dalího obraz inspirovaný Mauryho snem vyvolaným bzučením včely.