Daleko, za několikerými horami, řekami a za oceánem vládl kdysi v USA prezident Nixon, který neměl rád LSD. Byl to rázný vládce, s ničím se moc nepáral, ani s morálkou a na to nakonec dojel. Ve svém úsilí udělat ze světa to nejlepší místo k republikánskému životu byl zastaven blbinkou, které se dodnes říká Aféra Watergate.

Jeden z prezidentových mužů, John Dean, udivil Senát, před kterým vypovídal, svou úžasnou pamětí. Nejenže si pamatoval, co kdo na inkriminované schůzce v zásadě řekl, ale navíc celou řadu detailů. Pak se nějakou náhodou profláklo, že v Bílém domě bylo celé studio s nahrávacím zařízením a jakkoliv se Nixonovi moc nechtělo, nakonec musel nahrávky vydat.

Na nich se vyjevilo, že Deanova výpověď se ve všech zásadních věcech i v detailech lišila od toho, co bylo na autentické nahrávce... V různých publikacích a dokumentech týkajících se paměti – kde je toto uváděno jako příklad její nepřesnosti – už jsem se nedočetl, zda to bylo pouhé selhání, nebo zda Dean je patologický lhář. Z jeho pozdějších osudů a také z toho, že vyšetřovatelé FBI ho nazvali the "master manipulator of the cover-up", bych soudil spíš na druhou variantu. Friedrich Nietzsche k tomu dodává: Udělal jsem to, říká paměť. Nemohl jsem to udělat, říká mi hrdost a trvá na svém tak dlouho, až paměť nakonec ustoupí.

Až na patologické odchylky (a tuhle patologii psychopatičtí lháři ani Miloš Zeman nevykazují) je lidská paměť nepřesná, podléhá zubu času a četným omylům. Paměť je jako špatný žák. Když selhává, vymýšlí si. To napsal Stefan Garzyňski a má pravdu. Mnohde si ani nevymýšlí, jen doplňuje mezery.

Bylo by chybou domnívat se, že lidský mozek pracuje jako něco mezi kamerou, magnetofonem a počítačem. Tak to vůbec není. Mozek NEZAZNAMENÁVÁ, jak vypadá svět, mozek přijímá nejrůznější neurochemické signály a vytváří si obraz světa. Obraz na sítnici vůbec nevypadá jako fotografie toho, co je před očima, to celé se navíc kóduje a posílá do mozkové kůry, která všechno sestaví na základě kombinace vjemu a zkušenosti.

Tady se sejde citát z díla Karla Čapka: Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho lev.

Paměťová stopa se vytváří v noci během toho nejhlubšího spánku, kdy jsme se dlouho domnívali, že mozek je v totálním bezvědomí. Není a pracuje. Z jednotlivých modulů v mozkové kůře putují rozložené prvky napřed do hipokampu – jakési paměťové banky, tam k nim malé švadlenky přišijou „visačky“ s označením času a místa a pak jedou zpátky do kůry, kde se přehrávají až sedminásobnou rychlostí (to musí být srandovní) opakovaně a pak ještě jednotlivá místa, v nichž je paměťová stopa rozložena mezi sebou komunikují.

Já si jednu uloženou vzpomínku představuju jako kombinovaný nákup, jehož jedna část je v lednici, druhá ve špajzu, brambory jsem dal do sklepa a noviny leží na skříňce v předsíni. Když mi špajz a sklep vykradou, obojí sice doplním při příštím nákupu, ale už to není tatáž mouky, ani tytéž brambory.

Uložit tam něco úplně jiného a přesvědčit majitele, že je to jeho autentická vzpomínka, není velký problém, ani to nedá příliš mnoho práce. Existují desítky pokusů, které to prokazují. Něco můžete najít zde: https://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=21669, mně se ale nejvíc líbí čerstvější experiment spáchaný v USA snad loni, protože tam pokusné osoby popřely realitu hned dvakrát: jednou ve vzpomínce a podruhé v logice.

Pokusníci přesvědčili vybrané osoby, že v dětství se tihle lidé při návštěvě Disneylandu ocitli v blízkosti legendární bytosti – králíka Bunnyho. Všichni si na to vzpomněli, někteří vybavili detaily, jak jim králík nabízel mrkev, jak je pochoval (v náruči, pochopitelně!), jak...



Celá historka však má jednu zásadní chybu: ten králík Bunny je maskotem konkurenční firmy Warner Brothers a ani za pytel zlata se nemohl ocitnout na majetku Walta Disneye. A když ho nezlikvidoval doma Elmer Fudd, dostal by ho v Disneylandu pes Pluto razdva!

Tak věci, a není jich málo, které se nestaly, se dostanou do naší paměti a vypudí odtud věci, které se staly a prý to tak má být, protože nám to pomáhá přežít. Kdyby pan prezident Zeman připustil, že podléhá týmž biologickým a psychologickým zákonům, jako všichni ostatní, že má paměť stejně děravou (a že z jeho trávícího traktu nepadá do WC fialkové mýdlo, nýbrž stejný produkt, jako z ostatních smrtelníků), získal by na osobnostních kvalitách. Ale o to on zřejmě nestojí, nýbrž jich má tolik, že už to dál nejde!

A zde se sluší přidat ještě jeden citát; jeho autorem je Abraham Lincoln. Taky ho za to zastřelili. Nikdo nemá tak dobrou paměť, aby mohl být úspěšným lhářem. A to nikoho nejmenoval! Jen dodal: You can fool all the people some of the time, and some of the people all the time, but you cannot fool all the people all the time.