Když na nějakém místě zemře policejní vůz, není to žádná sranda. Zejména když nevíme, kam takovou mrtvolu dopravit a co s ní dělat dál, když se tak stane až v Ostravě. Rozhodli jsme se s kamarády, že mu půjdem na pohřeb, bude-li jaký. Pohřeb se opravdu koná, ne však policejního vozu, ale pohřeb českého jazyka a logiky. Za titulek na portálu Novinky (30.7.2016): Policejní vůz srazil v Ostravě chodce, na místě zemřel, by měl být jeho autor vláčen koňmi tak dlouho, až by byl ve stejném stavu, jako jeho slohové a jazykové umění.

Je na čase si uvědomit, že žijeme ve světě jazyka. Byli dokonce takoví, kteří mluvili o jazykování jako o nejpodstatnějším architektu a tvůrci reality. Význam této skutečnosti znaly všechny kultury. Některá formulace může být životodárná, jak ukazuje vyprávění o jednom z mnoha Nasredinů: Když si pro něj přišel anděl smrti Asrael, Nasredin si vyprosil, aby se mohl zde na světě se pomodlit ještě dvě modlitby. Anděl to došel konzultovat s Alláhem a ten souhlasil. Nasredin se tedy jednou pomodlil a když anděl naléhal na druhou modlitbu, odbyl ho s tím, že na tu má dost času. A tak oblafnul nejen Asraela, ale dokonce samotného Alláha, jen proto, že ten nedal pozor na přesný, ledabyle naslouchajícímu uchu však skrytý obsah sdělení.

Kdo mluví rychleji než myslí, staví svůj životní dům na písku. Svět je tvořen slovy. To není magie, to je realita. Mágové mají za to, že správnou formulací dosáhnou toho, po čem touží, my víme, že každá formulace je výpovědí o našem vnitřním světě a o jeho formování. Je zatracený rozdíl mezi „chci“ a „rád bych“. Ne nadarmo říká Bible: Řeč vaše budiž ano, ano, ne, ne, co nad to jest, od zlého jest.

Udělejme si malý test. Na ose, která je přiložena, si odhadněte a vyznačte číslo, které byste přiřadili jako míru své důvěry k prohlášení člověka, jemuž se dá věřit, když vám slíbí, že se pokusí sehnat vám knihu, která je beznadějně vyprodaná a v antikvatiátech ji také nemají.

Určitě nesežene--------------------------------------------Určitě sežene

________________________________________________________

0-------------------------------------------------------------------------100

Indiání Hopi neměli tvary pro budoucí, ani minulý čas, žili tedy opravdu důsledně v přítomnosti. Naplno. Všichni, kdo si jejich jazyk osvojili, prohlašují, že se dostali do jiného světa. Podobně se v jiném, mnohem hnusnějším světě ocitají Orwellovi hrdinové používající roku 1984 novořeč (newspeak). Vyprávěl mi kolega – praktik – zvyklý mluvit s lidmi v ordinaci, že když se nechal ukecat k práci v obecním zastupitelstvu v jednom velkém městě, začal mít problémy. Nejenže nerozuměl hatmatilce svých spolupracovníků, ale oni se tvářili, že nerozumí jemu, přestože mluvil jasně. A to je skutečně připraven na řadu bizarních výroků, když pacienti líčí své obtíže. Řeč jako cestu, po níž se lze ze všeho vylhat, poznala už slavná šimpanzí samička Lucy. Ledva se naučila znakovat v jazyce Ameslan, začala lhát. Jen to dělala neobratně, protože Ameslan je mnohem méně obratný, než živý jazyk.

Když Český rozhlas zrušil Justův pořad o floskulích, bylo jasné, že je to na zadání politiků, protože všichni je používají, myslí si bůhvíjak nejsou vznešení a kalí vodu. Je třeba přeložit reklamní žvásty do řeči jasné a srozumitelné. Těch, kdo jdou do voleb s prohlášením, že to či ono „prostě zařídí“, stojí za to, zeptat se jak a pro koho. S podobnými hesly si spousta lidí zařídila dobré bydlo a občané jako obvykle ostrouhali. Pražané vědí své o výhodách „lítačky“. Roztomiloučký výkřik na serveru Seznam: Jejda, tahle stránka neexistuje, je pustou lží, nad kterou se má její příjemce ještě zasmát. Pomáhat a chránit je líbivé, jde jen upřesnit, komu a koho. Chovancova reforma naznačuje, že pomáhat hlavně sebe a chránit své kamarády.

Ale pojďme ke druhé části testu. Osa je stejná a stejně kalibrovaná, zadání také, jen otázka je jiná: Usednete do letadla, když vám v odbavovací hale oznámí, že kapitán slíbuje, že se pokusí doletět do New Yorku?

Určitě nesednu----------------------------------------------Určitě sednu
________________________________________________________

0-------------------------------------------------------------------------100

Porovnejte nyní oba údaje a uvědomte si, že v obou případech je sloveso pokusit se naprosto stejné, ani v jednom případě autor výroku neslibuje, že danou věc splní, nabízí jen, že se o ni pokusí. A může to končit také v obou případech naprosto stejně: Já jsem se pokoušel, opravdu, ale bohužel to nevyšlo. Což nad Atlantikem nemusí být příjemné. Ale teprve když nám jde o krk, si někdy uvědomíme, co daná slova opravdu znamenají, jakou informaci obsahují, jakou konkrétní zprávu nám nesou.

Skutečně o krk jde zřídka, zato život máme stále. Život není to, co chceme, život je to, co máme a co si svými projevy připravujeme, upravujeme, formujeme a pak proklínáme. Mezilidská síť má pravidla reciprocity. Kdo vysílá signály agrese, setká se často na druhé straně se signály poslušnosti, ale také mnohem častěji než ten, kdo je nevysílá, se signály agrese. Naopak ten, kdo vysílá signály spolupráce, má mnohem příjemnější inventuru signálů na příjmu.

Tenhle jednoduchý systém je kódován v mnohem složitějším jazyce, který dokáže mnohé sdělit jasně, ale také mnohé zamlžit. Při analýze dialogu je třeba věnovat pozornost tomu, co partner říká, ale také tomu, co neříká a dekódovat nejen jasný obsah sdělení, ale také jeho obsah skrytý, který má mnohem větší potenciál, než se na první pohled zdá.

To není akademická scholastika, to je věc praxe, jak ukazuje přes staletí putující hříčka, v níž se učenci ptají soudobého Kašpárka, ať už se jmenuje jakkoliv, známého narušitele norem a lidového filosofa, jehož životním posláním je napálit a okrást kdekoho. Našel jsem tento příběh vyprávěný skoro stejnými slovy v mnoha historkách z celého světa a všech dob od předkřesťanských až po nedávnou. Naposledy tak Enšpígl napálil pražské mistry známé široko daleko svou učeností. Ti se ho zeptali, stejně jako všichni jejich předchůdci, kde je střed světa. A on jim – také stejně – odpověděl, že kousek od špičky jeho pravého střevíce. Na jejich pochybovačné vrtění hlavou argumentoval, ať si to tedy přeměří, že je to odtud na úplně každý konec světa stejně daleko.

Jsou slova a jsou kecy. Je užitečné to rozlišovat. Se světem, jehož jazykem je řeč titulku uvedeného na samém počátku tohoto textu, je lepší nic nemít. Pryč od něj! Protože to je svět zmatení, které už poznali stavitelé a dělníci v Bábelu. Jediné užitečné, co odtud vzešlo, je slovo „blábol“ odkazující na historickou zkušenost, z níž je moudré vzít si poučení.

P.S. Obávám se, že k tvůrci tituků z Novinek bude nutné přidat ještě „literárního kritika“, který označil jakýsi román za dechberoucí pecku. Ubozí koňové, jastlipak je utáhnou (ale Peruna tehy také spárovali s jedním žurnalistou, co náhodou seděl v díře).