Včera jsem se u stánku Relay setkal s nabídkou čtení pro týden plný pohody s upřesněním, že to je to pravé, když hledáte skutečně skvělé čtení. Jeden titul byl pohodovější než druhý, a ten ještě pohodovější než třetí a čtvrtý. Ostatně posuďte sami, zda můžete mít větší pohodu (snad jen Rozbila mu hlavu paličkou na maso):

- Zběsilý úprk od manžela;
- Sama na nejtěžší boj v životě;
- Zůstane sama s dítětem?
- Víme, co jim ničí lásku.

Netvrdím, že moje nabídka je plná pohody (spíše naopak), ale u vědomí toho, že kultury je v létě méně a také TV pořady jsou natolik plytké, že v dlouhých večerech kniha může poučit a to je někdy stejně cenné jako repríza socialistické estrády. Knížka bývá v hodnotě nepřevyšující deset piv, vydrží déle a pro kritické myšlení se jeví sice ne o mnoho, ale přece jen užitečnější. Mohu se rozdělit o čtenářský zážitek z dvou populárně naučných publikací, jedné o paměti a druhé o rakovině.


Julia Shaw(ová), která – jak vidíte – je dlouhovlasá, půvabná, navíc spolupracuje s britskou policií a k tomu ještě velmi dobře píše. Dobře se na ni kouká a její text se dobře čte. V publikaci Iluze paměti, která byla po loňské premiéře velmi rychle přeložena do češtiny, přináší čtenáři mnoho překvapení a připraví ho o mnoho iluzí. Především jsou to první vzpomínky, které nebývají autentické, ale jsou převyprávěním něčeho, co jsme se posléze dozvěděli a potom většinu z nás zaskočí snadnost a nenápadnost, s jakou lze vložit do naší paměti něco, co tam nikdy nebylo, co ale vezmem za své ještě těsněji než ubohý rehek kukaččí vejce a se stejnou láskou to hýčkáme. Třeba, že někdo vyrobil ze slušných lidí „ty zrůdy“. Manipulace s pamětí je ošidná záležitost.

Dostal jsem nedávno obrázek, v němž nad kahanem strachu je baňka obsahující nevědomost a z ní destilačním přístrojem překapává do připravené nádobky nenávist. Zapracují-li spin-doktoři s naší křehkou pamětí (jak ušlechtilý byl ten major Zeman a jak chránil naši šťastnou zem!), nalítne i člověk soudný. Je dobré vědět o svých silných stránkách, je dobré vědět také o svých slabostech. Paměť je jednou z nich a kritický postoj k jejím produktům je vždy namístě.

Špatná paměť je vedle vrozené dispozice a nezdravého životního stylu také jednou ze sudiček, které stojí u zrodu nádorových onemocnění. Náš imunitní systém patří k řídícím právě proto, že má jak paměť, tak exekutivu. Jeho složky si pamatují, co je organismu vlastní a to hýčkají, ale také rozeznávají to cizí a to ničí. Když chceme přišít cizí ledvinu, musíme tuto část imunity utlumit, aby ji přijal. Někdy – bohužel – utlumí paměť stres nebo jiné nepříznivé okolnosti a systém nepozná ošklivou buňku, která se nepovedla a která se začne neuvěřitelně rychle množit a vytvářet novou strukturu: nádor.

Když se člověk dozví, že jeho nemoc se nazývá rakovina, bývá většinou zaskočen. Každý z nás, kteří tuhle zkušenost mají za sebou, reaguje po svém. Někdo se stáhne do ústraní, jiný pospíchá do houfu těch nejbližších, nebo i do širšího, v němž jsou jak spolupacienti, tak soucitné duše, pomocníci a rádci. Jak charakteristika označovaná jako houževnatost a nezdolnost, tak sociální podpora, pomáhají překonat záludné onemocnění. Cenná je ale seriózní informace, kterou je těžké vybrat, protože internet, sociální sítě i knižní trh je zavalen spoustou cenných rad, z nichž některé patří do kategorie vražedných.

Z francouzské Kanady pochází nejen slavný hokejista Lemieux, ale také dvojice Richard Beliveau a Denis Gingras, autoři skvělé knihy Jak předcházet rakovině, která má všechny vlastnosti dobře napsané populární příručky na dané téma. Co ji činí nepopulární, je požadavek na to, aby lidé převzali odpovědnost za svůj zdravotní stav a nečekali, že všechno spasí medicína. Vzhledem k 70 000 nových případů rakoviny, které se v Česku ročně objeví, je to, jak jistě uznáte, prakticky nemožné.


S genetickým kódem těžko dnes něco naděláme, paměť imunitních buněk také ještě trénovat neumíme, zato životní styl bychom vylepšit mohli. Kdyby se nám chtělo. A není to jen o cukru, pohybu a zelenině. V Indii, kde je spotřeba různého koření kolem 5 kg za rok, je desetkrát méně rakoviny než v Evropě a v USA. Ta kniha měla jít jako učebnice do škol pro chytré děti. Pro ty, kteří a které hlásají, že život dává víc než škola, je to ideální četba a doufejme, že také návod.