U táboráků nehrává filharmonie
Na Václava Hnátka padl smutek (doktor Vlach by jistě dodal, že je to lepší, než kdyby na něj padlo lešení) z představení Svěráka a Uhlíře Trvalky uvedeného 28. října 2017 v O2 aréně, zatímco tisíce diváků aplaudovaly vstoje a vynucovaly si přídavky. Kromě toho, že on by to byl udělal úplně jinak, by byl také vyhnal Uhlířovu doprovodnou kapelu, která s oběma protagonisty vystupuje a nahradil ji něčím vznešenějším, zřejmě symfonickým orchestrem. Rovněž zpěvačky mu nesedly a tak nebýt toho, že se národní poklad musela připravovat na ceremoniál, byl by ji tam nejspíš pozval (zpěváky-muže by podobně mohl nahradit ostravský fízl).
Nejvíc autora nikoliv kritické, ale zlé recenze na iDnes popudilo občanské vystoupení Zdeňka Svěráka na konci představení, kdy řekl nahlas, že český národ skoná – „nejdřív ztratí rozum, to se stalo minulý víkend, a potom zhyne, protože Češi nechtějí mít děti“. To, co se objevuje ne tak pregnantně v desítkách komentářů a co na potkání říká každý nadšenec nad výsledky voleb. A co dodáváme my, kteří s narůstajícím neklidem sledujeme statistiky. Navíc ujišťuji pana Hnátka, že tohle prohlášení rozhodně nepůsobilo rozpačitě (ač podle jeho mínění tak působit mohlo a snad dokonce mělo).
Pane Hnátku, možná byste si měl uvědomit, že to byla oslava narozenin, mejdan pro nás, hochy co spolu mluvíme, jak by řekl Péťa Bajza. Všichni – až na Vás – jsme se tam cítili úžasně, což jsme také dali zřetelně najevo. Pokud jsou estétské – ale spíš snobské – duše pohoršeny tím, že u táboráku se pečou buřty, místo toho, aby tam byl raut a že tam zazní také něco, co je na hraně sentimentu, nechť tam nechodí, protože tam nemají co dělat. Rozsévač blbé nálady je jistě uvítá na Hradě se vší pompou i s neprověřeným moskevským agentem.
Zažil jsem Cimrmany od samého začátku v Malostranské besedě a Mladém světě, první uvedení elektrického valčíku ve hře Hrachová polévka z pytlíku, peripetie nejistých sezón i rozpad základní sestavy cimrmanologů, úspěšná i méně šťastná díla dvojice Svěrák & Uhlíř a co jsem na nich obdivoval po celou dobu, byla jejich konciznost; jak v tvorbě, tak v občanských postojích. Jsem rád, že s tím vším jsem se v Trvalkách znovu potkal. Výzva k českému národu je víc než potřebná. Nejenže si volí do čela psychopaty, ale skutečně vymírá, stačí pohlédnout na demografický vývoj. Jestli si pan Hnátek myslí, že není nutné mluvit o provaze v domě oběšencově, my – hoši co spolu mluvíme – jsme názoru opačného. Mlčení není namístě, byť by někdy šlo o hlas volajícího na poušti.
Nejvíc autora nikoliv kritické, ale zlé recenze na iDnes popudilo občanské vystoupení Zdeňka Svěráka na konci představení, kdy řekl nahlas, že český národ skoná – „nejdřív ztratí rozum, to se stalo minulý víkend, a potom zhyne, protože Češi nechtějí mít děti“. To, co se objevuje ne tak pregnantně v desítkách komentářů a co na potkání říká každý nadšenec nad výsledky voleb. A co dodáváme my, kteří s narůstajícím neklidem sledujeme statistiky. Navíc ujišťuji pana Hnátka, že tohle prohlášení rozhodně nepůsobilo rozpačitě (ač podle jeho mínění tak působit mohlo a snad dokonce mělo).
Pane Hnátku, možná byste si měl uvědomit, že to byla oslava narozenin, mejdan pro nás, hochy co spolu mluvíme, jak by řekl Péťa Bajza. Všichni – až na Vás – jsme se tam cítili úžasně, což jsme také dali zřetelně najevo. Pokud jsou estétské – ale spíš snobské – duše pohoršeny tím, že u táboráku se pečou buřty, místo toho, aby tam byl raut a že tam zazní také něco, co je na hraně sentimentu, nechť tam nechodí, protože tam nemají co dělat. Rozsévač blbé nálady je jistě uvítá na Hradě se vší pompou i s neprověřeným moskevským agentem.
Zažil jsem Cimrmany od samého začátku v Malostranské besedě a Mladém světě, první uvedení elektrického valčíku ve hře Hrachová polévka z pytlíku, peripetie nejistých sezón i rozpad základní sestavy cimrmanologů, úspěšná i méně šťastná díla dvojice Svěrák & Uhlíř a co jsem na nich obdivoval po celou dobu, byla jejich konciznost; jak v tvorbě, tak v občanských postojích. Jsem rád, že s tím vším jsem se v Trvalkách znovu potkal. Výzva k českému národu je víc než potřebná. Nejenže si volí do čela psychopaty, ale skutečně vymírá, stačí pohlédnout na demografický vývoj. Jestli si pan Hnátek myslí, že není nutné mluvit o provaze v domě oběšencově, my – hoši co spolu mluvíme – jsme názoru opačného. Mlčení není namístě, byť by někdy šlo o hlas volajícího na poušti.