Miloš Zeman se svými bezpečnostně neprověřenými poradci (mohou být agenty jakékoliv mocnosti a naše úvahy nevedou do Burkina Faso) došli k závěru prezentovaném výjimečně inteligentním a charakterním člověkem, že lidé zastávající demokratické principy jsou škůdci této země.

Té země, kterou si podobně jako Klement Gottwald představují jako 17. republiku SSSR, nebo oblast anektovanou podobně jako Krym, protože Rusové nás přece osvobodili. A Čína jim pomáhala...

Strejcovsky vystupující rádoby lidový prezident je pastí na blbečky. Byl tu dřív už jeden takový, říkalo se mu ušaté torpedo, Antonín Zápotocký, odborář, táborový řečník, který navíc uměl hrát na akordeon. Muklové dosvědčí, že za jeho působení byly poměry v kriminálech ještě horší než kdy předtím, celý národ slyšel jeho poselství, že měnová reforma – která vypukla čtyři dny na to – nikdy nebude. Máme dalšího, sice neumí hrát na akordeon, ale na píšťalu. Oba pod standartou s nápisem: Pravda vítězí.

Miloš Zeman dehonestuje svým vystupováním, svým lhaním, svou přilnavostí k Rusku a Číně tuto zem víc, než to dokázal kdo před ním. Snad jen věčně ožralý Václav IV. by ho předhonil, co do dobré pověsti.

A pak je tu Milgramovo varující poselství: Perils of obedience. Ochota dvou třetin populace poslechnout JAKOUKOLIV autoritu, která na sebe formálně vezme odpovědnost. To je výzva pro elity, aby se konečně zvedly, vzbudily a začaly fungovat. Odzdola nahoru!Je na čase vyučovat kritickému myšlení, je na čase čelit braiwashingu Babišova mediálního monopolu, je na čase stanovit (lidem, kteří to nechápou) priority nutné pro v současnosti přežití, pak plnohodnotné žití, nikoliv pro konzumní přežívání.