Kropucha polyká ničemníky za to, že napáchali méně zla, než měli nařízeno. (J.Thurber)


Na zdařilý atentát musí být správný člověk, prostor i vercajk: agora (Caesar), velká smečka nepřátel (Václav III.), divadlo (Lincoln), kvalitní pilník (Marat), nezletilý brainwashingovaný student (Ferdinand), horolezecký cepín (Trockij), válečná operace (Heydrich), úplný blb (Lennon), nebo režie KGB (Kennedy). Jinak je to břídilství.

Britové dodnes oslavují Guy Fawkes Day; rozhodně však ne jako poctu atentátníkovi! Šílenec, který si usmyslel, že je Richard III., dostal od prezidenta Jacksona holí tak, že na to do smrti v blázinci nezapomněl. Dlouhé vedení, obrazně i doslova, zachránilo život Napoleonovi. František Josef I. vyvázl s lehkým škrábnutím. Theodor Roosevelt, ten první ze dvou, odmítl přerušit volební kampaň a zdržovat se odstraňováním kulky uvízlé v žebru a jenom vzkázal: Právě mě střelili. Lenin byl údajně třikrát postřelen ženou, která se těžko mohla z velké dálky trefit, když skoro neviděla. Nevídané břídilství prokázali samozvaní osvoboditelé Portorika při amatérském, či spíše ochotnickém pokusu o atentát na Trumana. Někdy ale i vojensky plánovaná operace selže, viz severokorejský útok na Modrý dům 1968. Ronald Regan, který ještě z operačního sálu zavolal ženě, že akorát nestačil včas uhnout, se zanedlouho vrátil do křesla v plné slávě a byl jedním z nejúspěšnějších v boji s „říší zla“.

Mussolini ve zdraví přežil několik pokusů a při jednom z nich mu dokonce střela zavadila o špičku nosu, což vedlo k úsloví „kulky mizí, Mussolini zůstává“. Po nezdařeném atentátu na Hitlera Spojenci usoudili, že je lepší ho nechat naživu, protože větší blbec na řízení bojových operací se tam nenajde. Tolik z historických poučení a varování pro přílišné radikály

Před dávným časem jsme na psychoterapeutickém výcviku SUR (Skála, Urban, Rubeš) navštívili také několik přednášek, které vedl „dědek“ Skála ke svým pacientům. Utkvěla mi – mimo jiné – jeho jedna věta: Chlapci, buďte rádi, že jste závislí jen na alkoholu. Tomu lze odvyknout. Jsou tu mnohem horší závislosti, například závislost na moci...

„Lidé, kteří příliš milují moc, by k ní neměli mít přístup.“ To řekl Platón před více než 2600 roky. Ti, kdo vedou společnost, by jí měli sloužit, ne jí předvádět své mocenské kousky. Kdysi jsem se potkal s myšlenkou, že lidé se pracovně dělí podle cílového výsledku na stavitele a zahradníky. Ti první vymyslí a realizují nějaké dílo a pak nad ním více či spokojeně setrvávají, zatímco práce zahradníků spočívá v neustálém starání, opečovávání. Práce politiků by měla vyznačovat charakterem zahradničení, rozhodně ne aktivitami vedoucími k sepsání díla JAK JSEM STÁT NIČIL. T.G.Masaryk řekl ve svém úvodním projevu v roce 1918: Demokracie není panováním, nýbrž prací k zabezpečení spravedlnosti. Podle mého názoru, tahle myšlenka může spojovat i jedince odlišných názorů na mnoho jiných věcí. A je dobrá.

Pozice samolibého blba, který hlásá orbi et urbi, hlavně ale mamince: Koukejte všichni, kam jsem to dotáhl, teď můžu dělat, cokoliv si zamanu, by se nelíbila ani antické Nemesis. Proč by se potom líbit i těm, kteří si to musí nechat líbit?!

A já se ptám: skutečně musí???