Když už jsem nemohl milovat Sovětský svaz, našel jsem náhradu.

Našel jsem ji okamžitě a mou láskou se stal stále více kynoucí, mohutnějící a bubřící ÚŘAD. Za mého mládí se vše vyřídilo na Národním výboru, udání pak v Bartolomějské a tím vlastně můj úřední obzor končil. Pravda ještě jsem několikrát marně vystál několikahodinovou frontu na výjezdní doložku, abych se dozvěděl, že jsem pro republiku nepostradatelný a že mě ani na ty tři týdny ven pustit nemohou. Nebylo v zájmu ČSSR, abych vycestoval.

S rostoucím věkem a změnou poměrů úřadů přibylo. Na „důchodkový úřad“ (jak říkají někteří mojí pacienti) jsem dorazil poté, co jsem si po roce usilovné práce spočetl, že se mi nevyplatí pracovat jak blbec s představou, že můj důchod naroste o patnáct korun měsíčně. Ta dáma s razítky byla velice ostrá a tázala se, proč jsem nastoupil až dva týdny po promoci. Vysvětlil jsem jí tehdy, že proto že jsme potřebovali peníze, jinak, že jsem měl nárok na čtyři týdny volna. Bylo to složité vysvětlování, na štěstí se pásl děkanát fakulty nedaleko, a tak jsem se dovolal pomoci.

Přestože mě fakulta zcela nezavrhla, cítil jsem, že jsem poněkud „v luftě“ a tak jsem uvítal nabídku kolegy neurologa, abych využil 2x týdně jeho ordinaci, že mu pojišťovna víc výkonů nezaplatí a on, že zadarmo dělat nehodlá. Zažádal jsem si tedy o živnostenský list do oboru „poradenství“ a tím jsem se dostal do nové rubriky 99 na zušlechtění lidské bytosti mezi vizážistky, manikýrky a pedikérky.

Protože jsem dostal výhodné pozvání do Institutu pro doškolování lékařů, nehodlal jsem se stát živnostníkem a šel jsem se zeptat na tenkrát už extra Úřad, co mám dělat. Ta paní mi řekla, že pokud neotevřu živnost, tak nic. Po roce ale přišla nabídka zaplatit nevím kolik tisíc za jakási pojištění. Na Úřadě mě zbavili, jak povinnosti platit, tak živnostenského oprávnění.

Před pár roky jsem se dozvěděl, že rozčílit se na Úřadě je rizikové, protože za urážku Úředníka je možné získat pokutu 10 000. A to vás nemusí ani trefit šlak, prostě vám to v emoci ujede a šup! Vyplázni deset litrů!

Nicméně moje úcta k Úřadu byla konečně oceněna. Dostal jsem prosbu cokoliv publikovat v uznávaném journalu s neuvěřitelným jménem Transylvanian Review of Administrative Sciences. Vědomí, že Úředníci z Transylvanie touží po mých moudrech mě naplnilo hrdostí. Myslím, že bych jim mohl doporučit zesílení administrativy (=Úředníků) o 10 000 osob, čímž se zvýší úmrtnost a stát ušetří.