Workholici a jejich ženy

22. 06. 2009 | 14:18
Přečteno 11610 krát
Plurál v nadpisu je zvolen s ohledem na to, že workholik může mít (a také často mívá) žen více, protože bývá souběžně i sexholikem, ale toto pravidlo platí pouze statisticky, nikoli univerzálně. Neprávem zapomínaná definice jedné kardiologické společnosti popisuje workholika jako člověka, kterého „ani déšť, ani mráz, ani srdeční záchvat neodradí od snahy splnit ještě včera nejméně šest nepřesně stanovených, různorodých a zhola neuskutečnitelných úkolů“.

Správný workholik se workholikem rodí, tak jako se rodí toreadoři, dobrodruzi, jako se narodil Herakles nebo Caesar. Od dětství hýří energií, kterou se snaží uplatnit především tak, že mění svět kolem sebe, a to k obrazu svému (a běda všem, kterým by se to snad nelíbilo, či dokonce nehodilo!). Kdyby Herakles nedostal oněch deset úkolů, byl by si je nesporně vymyslel, podobně jako Caesarovi nikdo nemusel podsouvat myšlenku, že je lepší být první v Galii než druhý v Římě. Abych se vyhnul nařčení z mužského šovinizmu, dodávám, že pro „workholky“ platí totéž v plném rozsahu.

Workholikem se sice člověk také může stát, ale takový jedinec už nikdy není tím pravým dynamickým a sebejistým hybatelem, jenž si sám klade nesplnitelné požadavky. Může sice strávit stejné množství času v práci (většinou 25 hodin denně) a dosáhnout stejných výsledků, ale činí tak pod nátlakem, bez vnitřního puzení a spíše než z vlastní iniciativy z jisté bezmoci vůči požadavkům okolí. Pravý workholik (či workholka) se nikdy necítí bezmocně. Ale o těch nepravých až někdy příště…

Workholik si niterně libuje v řešení neřešitelných problémů, a pokud je nemá, nutkavě si je vytváří, což se také projeví v jeho partnerských vztazích. Vyvolí si buď „puťku“, která k němu bude obdivně vzhlížet (a časem ho začne nudit, jak se to nezřídka stává manželkám některých politiků), nebo si, hnán potřebou soupeřit a čelit výzvám, najde partnerku stejného založení, jako je on, tedy urputně pracovitou workholku (a časem zjistí, že „také potřebuje trochu té něhy“, již nalézá v mnoha konejšivých náručích přechodných lásek, které zahajuje důvěrnou informací o potřebě porozumění, jež u své manželky postrádá).

Puťky sedávají většinou doma, kde jsou štědře zahrnovány výsledky workholikova úsilí. Tento specifický druh žen označil již v šedesátých letech minulého století německý folklor za „grüne Witwen“ (zelené vdovy) pobývající v luxusním domku uprostřed architektem stvořené, pečlivě udržované zahrady. Sama samotinká, neboť děti ráno odveze školní autobus a manžel občas přiskotačí téměř na celý víkend, který pak stráví pitím velkého množství dobře chlazených drinků u televize nebo domácího kina, aby si „propláchnul hlavu“ (jeden americký slogan dokonce říká: hard working – hard drinking), pokud nekuje plány dalších běsných aktivit nebo do rána nezpracovává materiály, které už nikdy nepoužije.

Tyto ženy bývají častými, věrnými a někdy dobře platícími klientkami psychiatrů, a to i tehdy, když si ze zoufalství a nudy začnou sexuální románek s pánem, co chodí odečítat plynoměr. Jejich obtíže se pohybují někde v úzkostném a depresivním spektru, jádrem jejich problémů však vesměs bývá třaskavá agrese a nepřátelství ke všemu živému, vlastní rodinou počínaje a vlastní osobou konče. Ale nerozvádějí se. Situaci trefně ilustruje odpověď jedné takové manželky na otázku, zda někdy pomýšlela na rozvod. „Na rozvod nikdy,“ odvětila ta nešťastnice, „ale na vraždu často!“ Výsledkem úspěšné léčby je, že se žena umoudří (viz závěr této kapitoly), neúspěšná léčba se vleče a její cesta je lemována emočními výbuchy, krátkodobými útěky k mamince, sebevražednými pokusy demonstrativního charakteru, nebo i vážnějšími.

Dovolená s workholikem představuje pro ženu (eventuálně pro celou rodinu) nezapomenutelný celoživotní zážitek. Pokud jedou také děti, vyprávějí o tom ještě po letech na psychoanalytické pohovce, usedavě pláčou a někdy jsou jejich reakce ještě bouřlivější.

Workholici si totiž zásadně dovolenou neberou, jedině snad na jeden až dva dny na to, aby „zařídili důležité věci“. Pokud se podaří ženě přesvědčit manžela, že spolu stráví dva týdny u moře, je to sice čin na úrovni malého zázraku, ale zdaleka nemá vyhráno. Přestože sama všechno zařídí, organizace odjezdu se podobá evakuaci Titaniku. Pravý workholik u toho hlasitě nadává, nepravý se lituje a stěžuje si, pro šťastnou pohodu příštích dnů to však vyjde zhruba nastejno.

Ještě že těch dnů není mnoho! Muž workholik odmítá přírodní krásy, umělecké a kulturní památky, výlety s panoramatickými výhledy, vycházky nebo hry s dětmi, ale především odmítá odpočívat. Všechno, co trvá déle než několik setin sekundy, ho rozpaluje do bílého žáru, což dává nepokrytě najevo.

Kdykoli může, prchá od rodiny k telefonu, dříve na telegrafní úřad (jak libozvučně znělo workholikovi dávných dob slovní spojení „jiskrové depeše“), později k dálnopisu, dnes k e-mailu, nicméně tento typ komunikace je mu mdlý, pomalý, nedostačující, takže po třech dnech sedá do auta nebo do letadla se slibem, že se vrátí hned, jen co zařídí… Jestliže byl rodinný výlet podniknut autem, může se stát, že žena s dětmi zůstanou u moře zapomenuté o týden déle.

Workholky mohou po nějaký čas držet basu se svými partnery, ale protože jsou stejně dravé, soupeřivé a náročné, přestane je bavit vyhřívat se na jejich slunci a pustí se do vlastních aktivit, nejednou konkurenčních k manželovu počínání. V nich se jim někdy podaří pořádně mu osladit život. Pokud se podaří vytvořit ideální vztah (podle jedné drobátko cynické manželské příručky je to vztah, v němž se partneři vidí v průměru 18 minut denně), může se rodina při vzájemné toleranci partnerových a partnerčiných přítelkyň i přátel udržet, „dokud ji smrt nerozdělí“. Častěji se však rozpadá. Společná dovolená může končit vzájemným fyzickým napadením.

A pak existují partnerky moudré, které usoudí, že „ten jejich mužskej by mohl mít daleko horší neřesti“ (např. pedofilii, bankovní loupeže nebo lásku k pravdě) a berou workholika takového, jaký je, naučí se žít vedle něj a tolerují jeho zběsilost s trpělivostí matky konejšící dítě, jemuž rostou první zoubky. Ty však jsou stejně vzácné jako sněžný muž či slušný šéf.


Vyšlo v časopise Vesmír

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

ana iambics napsal(a):

"Správný workholik se workholikem rodí."

To je odvážná myšlenka.. Každopádně ničím nepodložená.
22. 06. 2009 | 14:27

Jochim napsal(a):

...? Proboha, jsem workoholik a mám puťku.
22. 06. 2009 | 14:57

Bara napsal(a):

Asi mám docela štěstí, že jsem takového člověka v životě nepotkala. Čte se to jako pohádka.
22. 06. 2009 | 15:00

Líný černý pes napsal(a):

Jejda, jednoho workáče znám, mám pocit, že Vy taky - zapoměl rodinu na dovolené, popadl auto a zmizel. Moc se divil, když jsme mu je přivezli.
A samonas..ací je taky. Ten se dovede vytočit ...
22. 06. 2009 | 15:31

Pepa Řepa napsal(a):

Konečně sympatická tvář.Cvokař (ó pardón, pane Stejskale).

Potřebné a lidstvu užitečné povolání.

Hezký, milý a vtipný článek. Narodil jsem se jako Choloepus didactylus. Za bolševika visel hřbetem dolu. Pak byl hladem donucen stát se workoholikem. Zanechalo to nedozírné následky.
Na těle i na duchu.

Ale ruku na srdce, milé dámy. Která z Vás nemyslí aspoň jednou denně na vraždu partnera?

K stáru se prý člověk vrací do dětství. Asi je to pravda.Snažím se o to.
Nevím, jestli existuje bývalý bolševik. Myslíte, že existuje bývalý workoholik, který už není už ve vaší péči?

Že jsem tak smělý, když bude třeba, kde Vás najdu?
22. 06. 2009 | 16:14

Baba napsal(a):

A jéje, v ordinaci plno a vy to možná za pár desetiletí dotáhnete i na puťku.
22. 06. 2009 | 16:42

Pepa Řepa napsal(a):

22. 06. 2009 | 17:49

Václav napsal(a):

Ježíšmarjá, to je skvělé pane Honzák. Perla mezi blogy. Smrdí to člověčinou a dýchá z toho letitá praxe s blázny. (Ty mám vážně docela rád. Alespoň nejsou nudní a tuctoví. A kdo je vlastně normální, že.) V záplavě ideologických, nesnášenlivých a půjčím si od vás "láskou k pravdě" oplývajících" blogů je tohle pohlazení po duši. A to i přesto, že jste jednu etapu mého života popsal docela přesně. Díky.
22. 06. 2009 | 18:35

Monika napsal(a):

To Pepa Řepa

"Naprostým zázrakem je pro mě skutečnost, jak zřídka se stává, že žena svého muže umlátí u snídaně sekerou."
Elfriede Jelineková (Nobelova cena za literaturu v roce 2004)

Nekomentuji ani nemám potřebu se k tomuto výroku hlásit, jen jsem si na něj vzpomněla, když jsem četla to Vaše "Ale ruku na srdce, milé dámy..." ;-)
22. 06. 2009 | 18:40

vlk napsal(a):

Skvělý blog! Ze života.
Nicméně neosuhlasím tak úplně s popisem workoholika nikoliv od narození. S tím, že se jím stává pod nátlakem.To nesouhlasí. Může to být také tím, že dostane prostě příležitost.Takovou jako nikdy před tím. A jedete. A protože se daří , padáte do toho stále více. Opouštíte koníčky a vedlejší aktivity. I to je rozdíl proti rozenému workoholikovi. Ten sikoníčky dokáže podržet a jen je zapracuje do svého schematu.
Na druhé straně -nerozený workoholikmá výhodu, pokud o to stojí. Může totiž z toho kolotoče vystoupit. Což rozený nemůže. Ten v tom nutně musí pokračovat. Je to v něm. ae chce to hodně odříkání, tenhle comming out. Říci si - už dost, už nejedu. A zinkasovat všechny "ztráty" s tím spojené.

Tolik o workoholicích obojího původu.
Nicméně, ženskou část jse vystihl dobře. A není jí co závidět. Ani když jde o moudrou ženu. Jako ,že jich zas až tak moc není.

Jo , zapomněl jsme na jednu důležitou věc. Nerozený workoholik může po svém comming outu transformovat do podoby úplného lenochoda.....
A myslím, že tenhle stav je pro moudrou ženu horším oříškem než když má doma workoholika. Zpětná transformace z lenochoda do hyperaktivního už totiž není možná.
22. 06. 2009 | 18:51

Pepa Řepa napsal(a):

To Monika
pár statečných by se našlo.
http://web.mvcr.cz/archiv20...
22. 06. 2009 | 18:52

Pepa Řepa napsal(a):

Zpětná transformace z lenochoda do hyperaktivního už totiž není možná.

Skvělá zpráva, vlku.
22. 06. 2009 | 19:00

vlk napsal(a):

Pepa Řepa

já si nejsem jist...Vůbec si nejsem jist. Jedna věc je, jak se cítí lenochod a jak ho pociťuje jeho okolí..... Tedy zejména ona moudrá žena, která přežila dlouhodobou workoholickou erupci supernovy . A dnes má doma červeného trpaslíka. Případně černou díru.
22. 06. 2009 | 19:09

Hanka napsal(a):

Dekuju za vtipne povidani, napisete, pane Honzaku, i o workholicich, co takto byli utvoreni az po narozeni? Predem dekuji.
22. 06. 2009 | 19:58

argun napsal(a):

Hanka
Jo jo přimlouval bych se za to! To je moje diagnóza...
22. 06. 2009 | 20:38

jarpor napsal(a):

Proč Vlk uráží lenochoda stran nemožné zpětné transformace ?
Jen nevzdělanec nezná hyperaktivního lenochoda ...

A Pepa Řepa to nechá jen tak .. :-))

Hezký večer
22. 06. 2009 | 20:47

wbgarden napsal(a):

Budu neustále opakovat, vždycky jsem si musel brát dovolenou, abych zařídil důležité věci. Posledních skoro dvacet let už jaksi nemusím, jsem pouze hyperaktivní lenochod...,sqělé...

WORKOHOLKY

Tepe srdce tepe
Maře
Přesně podle
Kalendáře

Pepičky malý budíček
Na klíček
Bohatý zas natáhne
Páníček

A pak tu máme Anču
Šotka
Tu probudí jenom
Vodka...

Veselé krizování...
22. 06. 2009 | 21:52

im napsal(a):

Jarpore,

jste opravdu v dobrém rozmaru a pošťuchujete Vlka, to by mohlo špatně dopadnout :-)

Soudím, že Váš hyperaktivní lenochod je pouze dítkem bujné fantazie, že doopravdy nemůže existovat (z jakého zdroje citujete?:-), to by musel být nějaký tryskochod pádivý nebo něco takového.

Životní zkušenost obecně spíše potvrzuje předpoklad páně Vlkův i Pepův, že bývalého workoholika zmutovaného v lenochoda lenochodovitého opravdu, ale opravdu předělat zpátky nelze.
22. 06. 2009 | 23:18

im napsal(a):

P.S. A proč taky předělávat? Není jednodušší, jak zpíval Kukura, nechat brouka (či lenochoda) žít?
22. 06. 2009 | 23:49

Helena napsal(a):

A není to třeba také tak, že spousta t.zv. workoholiků utíká od svých nesnesitelných žen a nezvedených dětí k práci? Totéž může platit o workoholičkách, ale u nich to bude spíš proto, že mají doma budižkničemu.
23. 06. 2009 | 00:36

Pepa Řepa napsal(a):

To im
jste moudrá žena. Moje rezignovala. Do terária mně občas nasype dobroty.
Kamarádka má nesnesitelného smrada. Říká, že je hyperaktivní dítě. Možná budoucí workohilik.

Ale třeba je článek o něčem jiném. O krémech. Work holík, sex holík a tak.
Snad nám autor odpustí ty kecy. Jako psychiatr tady bude mít kvalitní materiál pro výzkum.
Žvanírna není Vesmír.
23. 06. 2009 | 08:24

aram napsal(a):

Já osobně jsem nyní ve stadiu transformace workholika nerozeného v lenochoda vypěstovaného. Zpočátku to šlo ztuha, nyní už je to mnohem lepší. Přikláním se k názoru, že opačně je to téměř nemožné.:-)
Hezký den.
23. 06. 2009 | 08:59

buldatra napsal(a):

Jsou různí lidé, jsou i tací, kteří se potřebují uštvat, potřebují zažít mrtvici, jako zlatý hřeb workoholictví, nebo infarkteček, potřebují mít nervy a stres a vůbec.
A jsou lidé, kteří je léčí.

A pak jsou tu sluggardholici, kteří workoholiky pozorují a občas jim jdou na pohřeb. Inu, žít lze i pomalu.
23. 06. 2009 | 09:14

Pepa Řepa napsal(a):

I po tisíciletích má Gautama Buddha své přičinlivé žáky. Odanost jeho ideám tkví i v tom, že pohrdají prací a jinými ušmudlanými akcemi. Rádi je svěřují všelikým podruhům, ženám a jiným bytostem,jež pokládají za druhořadé

http://www.epika.cz/?p=dila...
23. 06. 2009 | 09:26

kancelarska_mys napsal(a):

@Pepa Řepa

Teda, Pepo, jako otce tří vysokoškolsky studujících dětí si Vás nedovedu představit jako lenochoda ani jako netečného a nad hemžením povzneseného budhistu....Netaháte Vy nás tak trochu za fusekličku?
23. 06. 2009 | 09:56

Pepa Řepa napsal(a):

To KM
Tahám. I'm pulling your leg.
Buddhistou nejsem, lenochodem ano. Rozeným.
Citát je hezký.Nebo ne?
23. 06. 2009 | 10:06

vlk napsal(a):

Milá paní im

jste moudrá žea. NA kterémžto faktu mne mrzí jen a pouze fakt, že to říkám jako druhý. Až po elegánovi zdejších blogů PŘ.... zas e jen druhý... být ještě workoholik, byť nenarozený, asi bych s e teď uštval k smrti. Abych byl jedničkou a Pepu zasklil.
Nicméně - jsem už lenochod. Takže ... takže prostě jste moudrá žena.Byť jsem dvojka,
23. 06. 2009 | 10:39

wbgarden napsal(a):

Budu neustále, pozorování workoholiků a hlavně workoholek při práci je věc jistě úžasné, ale na pohřby těm zázraků odmítám chodit neb on mi taky nepůjdou...

WORKOHOLKA /další/

přinesla cérka novinu
že by snad stačila na celú
dědinu

jistě bys stačila
mamka ji pravila

kdyby ta žárlivost dokola
nebyla...

Veselé krizování...
23. 06. 2009 | 11:32

Radkin Honzák napsal(a):

Děkuji vám všem za příjemné a stimulační diskusní klima. Chtěl bych jen reagovat: není to o HOLENÍ, ale o hokeji: bratrech a synech HOLÍCÍCH (Dukla Jihlava)- hrdinech mého mládí.
Radkin Honzák
23. 06. 2009 | 17:33

vlk napsal(a):

Pane Honzáku,
za mého mladí jsme příležitostně obdivovali i třetího z bratří Holíků. Kterého ti dva úspěšně zatajovali a nikdy sek němu za žádných okolností neznali -jmenoval s e Alko Holík. A sem tam jsme chtěli být jako on. Naštěstí s e to nepodařilo.
23. 06. 2009 | 18:06

Radkin Honzák napsal(a):

Já sice o Alkovi vím, ale myslím, že ho má v péči pan primář Nešpor.
23. 06. 2009 | 18:54

im napsal(a):

Mmm, a byli z Vašeho pohledu bratři Holíci workoholici? Byla pro ně jejich práce (=hokej) závislostí?
24. 06. 2009 | 22:01

skeptický napsal(a):

Chválabohu.Něco ze života.Normální člověk.

Sedí to do puntíku,ale že by moje diagnosa byla něco tak prachobyčejného je mi divné.

Řvu,asi budu ten pravý.
Velikáštvím trpím jen žertem,občas se obveseluji przněním jazyka.Prý je na to taky nějaká diagnosa.

Velký muž u sebe nemůže mít velkou ženu (ty ostatně spadají do sféry bájných bytostí spolu s jednorožci.)

Ambiciózní odrůda ženy pro duševního velikána je smrtelná.
Soužití stahuje.

Velikán historie Newton by asi madam mazal záda,místo toho,aby koukal,kde co lítá.Pochopitelně žádná zmínka o komerci s opačným pohlavím u něho nikde není.

Malý je ten,kdo zná jen malý cíl,jak pravil Svatočuk Plech.Dodávám,že musí být navíc dobrý střelec,což vyžaduje spoustu praxe,tudíž času,kterého lze využít lépe.

Einstein varuje před předkládáním běžných úspěchů mladým,coby životního cíle

Muž je orel,zrozený na výšinách se vznášeti,ale kvůli ženě kurevné u hroudy chleba při zemi držen jest.

Velkých,zdánlivě neřešitelných problémů,kterými se lidstvo zaobíralo ve své historii je celá řada.

Každý,kdo se cítí povolán si je musí vyřešit sám,a nechat si výsledek pro sebe.

Problém sdílený je problém zdvojený,a sdílené tajemství už není tajemstvím.
26. 06. 2009 | 11:31

Radkin Honzák napsal(a):

Když literární moudra, tak bych si dovolil vzpomenout Darwina (The origin of species), který zdůrazňuje, že přirozeným přírodním výběrem NENÍ to, co provozujou divouši v Ohňové zemi, když je hladomor, a to, že zabíjejí staré ženy a pojídají je, ale šetří své psy, kterých si cení jak v současnosti, tak do budoucnosti víc.
28. 06. 2009 | 18:00

kancelarska_mys napsal(a):

Mmmm, to na Nové Guineji pojídali ještě nedávno přednostně muže....

F.J.P.Poole, profesor na kalifornské univerzitě v San Diegu, má příspěvek v Ethnography of Cannibalism (1983) o výsledku svého bádání na Nové Guineji. Detailně popsal lidožroutské obyčeje, rituály při přípravě krmě, s hierarchickým systémem, kdo jak bude podělen. Přednost mají válečníci a po nich všichni zbylí muži před ženami jakýchkoliv zásluh. Poole nacházel ve vesnicích nedojeděné, neuklizené, lajdácky poházené zbytky lidských těl. Nerozlišuje se mezi ostatky přátel a nepřátel, cizinců či místních lidí. Dochází k zabití ve vlastních řadách kvůli maličkostem a přemožitelé se pustí dojídla bez jakýchkoliv cirátů.
29. 06. 2009 | 09:59

skeptický napsal(a):

Kultura stolování je v podstatě všude dost podobná.My jíme mrtvá prasata a slepice,a taky bez cirátů.
Kdybychom se tu omezovali na válečníky,chcípli bychom hlady.

Pokud se jedná o přednost v servírování,souhlas.

Nějaké recepty asi nezmiňoval.

V kultuře stolování trochu zaostáváme za našimi novými přáteli za Velkou Louží.Každý slušně vychovaný tam ví,že pokud se ubzdí u stolu, může dát naodiv svoje vychování slovy excuse me.To se teď bude učit v rámci gender studies 101.

Zajímavá myšlenka.Ušetřilo by se na soudech,vězeňství,lidé z těchto oborů by mohli být jako příživníci neschopní se uživit rovněž snědeni.

Na řadu by pak přišly nemocnice a blázince,včetně zaměstnanců.
Zrušení živočišné výroby.
Maso politiků bych dal mezi nejcennější.

V Africe jsou černoši galantnější.Při přechodu přes řeku s krokodýly jdou udatní válečníci napřed,staré ženy až vzadu.
29. 06. 2009 | 12:12

kancl_myš napsal(a):

Strava se připravovala různě. Syrové, vařené, dušené, uzené. Péct v jednom kuse nebo rozkrájet k vaření v kotli na způsob guláše. Nebo kousky, zabalené do kůry a listí, grilovat. Nebo vykopat díru, do ní položit rozžhavené kameny, na ně pak přijde maso, pokrýt listím, přes noc péct, příští den hodovat.
Běloši ale moc nechutnají. Tento povzbudivý názor hostujícího kanibala převládal v celé pacifické oblasti. Ne že by se domorodci upejpali, ale nepochutnali si. Běloch prý příliš solí a podle toho také chutná. Nejvyhledávanější delikatesou údajně byl Číňan, rýží živený (na rozdíl od svého krajana ze severu země, kde převládají obiloviny).
29. 06. 2009 | 15:19

skeptický napsal(a):

K.M.
Podstatou každé krmě je koření.

Kdysi tu nějaká Amice,která viděla Prahu z okna hotelu Inkontinentál napsala Českou Kuchařku.

Příklad : Český bramborák.
Nastrouhané syrové brambory smícháme s moukou a vejcem,smažíme v oleji.

Pokud to čtou dámy,vězte,že tam chybí strouhanka,sůl,pepř,kmín a majoránka,mouky minimálně.
29. 06. 2009 | 16:13

kancl-myš napsal(a):

Latkes se strouhankou??? No pane Skeptický, to je barbarské!
29. 06. 2009 | 16:26

skeptický napsal(a):

K.M
V naši mišpóche to tak děláme.
My jsme ale gójové,není divu.
Málo,tak lžíci.
29. 06. 2009 | 16:30

kancl-myš napsal(a):

No, nad lžící se možná dá přimhouřit oko... Ale není ten bramboráček malounko rozbředlý do blátiva? Má zlatavě křupavé okraje a je pěkně tenounký (není nad trošku hladké dvojnulky, ta brmbory pěkně slepí)?
29. 06. 2009 | 16:36

skeptický napsal(a):

České buchty,české vdolky,
z české mouky pečte jen,
s dvounulkou nemějte spolky,
pryč s ní z českých spižíren.

Ta dvounulka bejvala maďarská.

A bramboráček není vůbec rozbředlý,má zlatavě křupavé okraje,je pěkně tenounký,mezi pěkně do zelenava,připomíná to mapu naší rodné země.

Nemáte tak pár let před maturitou?
29. 06. 2009 | 16:46

skeptický napsal(a):

P.S.
Nemyslím třetího věku.
29. 06. 2009 | 16:48

kancl_myš napsal(a):

Ale to je už asi dávno, co byla dvojnulka maďarská....
Nezletilé myši se v kancelářích nevyskytují, i sekretářka musí mít nějakou maturu.
Odcházím vařit.......
29. 06. 2009 | 16:51

skeptický napsal(a):

Jo,za Rakouska.
Dneska je to stejně všechno nadnárodní.
29. 06. 2009 | 16:54

Leah napsal(a):

Radkine, vzpomenes si na Oldu, ktery s Tebou slouzil v Rychnove nad Kneznou?
Zdravi
30. 06. 2009 | 08:03

Radkin Honzák napsal(a):

Jo, to byla válka! Taky jsem skončil jako vojín-absolvent v záloze a od té doby jsem měl od armády pokoj.
30. 06. 2009 | 10:15

Radkin Honzák napsal(a):

MŮJ SEN...
Řada somálských politiků v obavě o svou bezpečnost prchá ze země. Podle britské stanice BBC v zemi zůstává jen asi 280 zákonodárců 550členného parlamentu. Minimum pro fungování instituce je 250 přítomných poslanců.

Během posledního měsíce ze země uprchlo asi 130 politiků, a to včetně některých ministrů. Pobývají v okolních státech, zemích Evropské unie i USA.

BOHUŽEL, NE U NÁS
30. 06. 2009 | 19:31

Pípa napsal(a):

Pane psychiatře, myslíte, že bývalý workoholik mívá také potíže s prostatou nebo něčím takovým jako bývalý erotik? Že bych se podíval, jak jsem vlastně na tom byl. Jesli jsem byl ten workoholik, jak jsem si myslil nebo lenochod, jak si mysleli druzí. Díky.
03. 07. 2009 | 00:06

Olinka napsal(a):

Pro Báru:
To mě zajímá, kterými chodníky je nutno chodit, abyste zádného nepotkala. Já jsem měla takového tatínka, pak manžela, mám vorkoholika syna a dvacetiletý vnuk už se začíná vybarvovat. Divíte se, že jsem nedostala odvahu se podruhé vdát?
03. 07. 2009 | 20:03

Radkin Honzák napsal(a):

Milá Olinko,
otázka je širší. PROČ SLAVÍME CYRILA A METODĚJE? Protože jsme byli málem (a dosud neunikli) do spárů Byzantské říše, nebo proto, že jsme z jejích spárů (málem již) unikli? A to se ptám v odpovědi na Vaši otázku. Radkin Honzák
06. 07. 2009 | 23:05

Alena napsal(a):

Pro pana Skeptického... a co česnek??? nevěříte na upíry?
27. 07. 2009 | 00:47

Kim napsal(a):

Jsem žena workoholika a často myslím na sebevraždu.Kim
27. 07. 2009 | 09:05

Radkin Honzák napsal(a):

Ad Kim: bez legrace
Jestli potřebujete pomoc, jsem každé ponělí odpoledne v IKEM v Krči. Bezprahový přístup (není třeba doporučení), jdete do IKEM (nikoli za psychiatrem) a razítko na omluvenku dostanete AMBULANCE IKEM. Myslím to vážně, protože nemám rád, když si lidi berou život.
Pokud to byl"žert", nepohoršuju se nad tím, ale příště to nedělejte. Radkin Honzák
27. 07. 2009 | 21:12

Tlapka napsal(a):

Já myslím že workoholik pracuje proto, aby unikl ostatnímu životu, který se stal pro něj traumatický.
30. 11. 2009 | 17:31

drbátko hlavy napsal(a):

otázka je širší
06. 01. 2010 | 21:01

Arrinsbrics napsal(a):

<a href=http://buypropeciaonlineone.com/#bblog.aktualne.centrum.cz>propecia online</a> - <a href=http://buypropeciaonlineone.com/#ablog.aktualne.centrum.cz>propecia online</a> , http://buypropeciaonlineone.com/#sblog.aktualne.centrum.cz buy propecia online
06. 09. 2012 | 07:47

klára samková napsal(a):

bože, tak jsem se už nezasmála, ani nepamatuju.... jdu si naložit další zhola neřešitelné úkoly.... zdravím,klára
19. 02. 2014 | 17:29

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy