...tobě zvoní, napsal kdysi Hemingway. Nejsem bojovník, jsem ten, který připomíná. Politizace některých hnusných skutečností je stejně nebezpečná jako jejich medicinalizace. Jestliže (jako herna Evropy) jsme ochotni nezodpovědné chování hazardních hráčů řešit jako jejich „nemoc“ a místo toho, abychom zavřeli kasina, jichž je jen v Praze více než v celém Německu a budeme ty nešťastníky „léčit“, je to stejně neproduktivní, jako když „politické řešení“ některých problémů povýšíme nad standardní morální kriteria.

Můj dnešní text směřuje k mým slovenským přátelům. Jak jsem již někde zmínil, měli jsme v dobách reálného socialismu a jeho doktrín dobře fungující taktiku. Překročení rámce ideologických pout na Slovensku se odrazilo v Praze výkřikem: „Vždyť i Slováci už to mají“ a zcela stejně to fungovalo i na druhé straně. Poslední velký společný kongres jsme uskutečnili v roce 1992. Dojeli jsme v houfu do Bratislavy a spali u jednoho ze „slovenských Jánošíkov“. Já už jsem byl dost starý na to, abych otevíral téma česko-slovenské existence, nicméně Vláďa Chvála (mladej, drzej, ve svetru) se zeptal tvrdě hostitele: „Koho budeš volit?“ Hostitel odpověděl diplomaticky:: „Ať budem volit kohokolvek, my zostanem priatelmi.“

Nezůstali jsme všichni. Na slovenské akce jezdím sám a z přátel mi tam zůstali Jozef Hašto (psychiatr), Dušan Selko (psycholog) a Pavel Černák (psychiatr). Pepa Hašto mi poslal Aničku, takže ta je čtvrtá.

Problémy mých kamarádů jsou také problémy mými. A pokud vás nebaví číst o neštěstí a nespravedlnosti druhých, přelaďte na jiný program. Zkušený psychiatr Jozef Hašto posuzuje případ zmlácené maďarské studentky, kdy proti němu stojí celá slovenská politická scéna, justice a nakonec i kolegové z akademické obce. Zde je jeho dopis prezidentu SR:

Pre pána prezidenta SR, doc. Dr. Ivana Gašparoviča

Vážený pán prezident,

počúval som Váš novoročný príhovor k občanom SR. Zazneli tam pekné slová, napr. priali ste ľuďom lásku a úctu. Aj keď to nebýva zvykom, dovoľte mi, aby som aj Vám, pri všetkej úcte, zaprial, aby ste aj Vy vo svojej mimoriadne vplyvnej funkcii dokázali rozšíriť tieto ušľachtilé emócie aj voči slovenským Maďarom, vrátane detí. Myslím si totiž, že tá úcta by sa mala týkať aj postoja k materinskému jazyku menšín, a mala by sa prejavovať aj v činoch. Ľahšie by sa im vnímalo Slovensko ako prajná vlasť a domovina.
(Tento list by som Vám asi nenapísal, keby som nebol ošetrujúci lekár Hedvigy Malinovej a nemal otrasnú skúsenosť a poznatky o šikanujúcom a traumatizujúcom správaní sa štátnych autorít voči tejto slovenskej Maďarke, čo iste prispelo k zhoršovaniu slovensko - maďarských vzťahov. - Rozhodol som sa reagovať nejakým spôsobom na všetko, čo s prípadom súvisí, aby som sa neutápal v pocitoch bezmocnosti a nemusel som sa utiekať do "vnútorného či vonkajšieho exilu", teda k stratégii osvedčenej za totalitného režimu.)

PF 2009!

Jozef Hašto
psychiater
Pod Brezinou 84
911 01 Trenčín

PS:
Chcel by som Vás poprosiť o pochopenie, že svoju korenšpodenciu týkajúcu sa vecí verejných obvykle posielam aj rôzne širokému okruhu svojich priateľov a známych, ak predpokladám, že ich daná problematika zaujíma.

V Trenčíne 01. 01. 2009

Trochu to připomíná požár Reichstaagu a taky to trochu smrdí. Mám o tom dost rozsáhlou dokumentaci.

Považuji za svou přátelskou nepovinnost upozornit na to. Evropa 21. století by už neměla být kontinentem, v němž platí CUI REGIO, EUI RELIGIO, tím méně kontinentem nacionalistických tendencí 19. století. Nicméně je! Vzhledem k tomu, že vím, jak inteligentní diskutéry mám na blogu, věřím, že pro tuto zaťatou situaci vymyslí kreativní a péozitivní řešení. Tvrzení, že „každej Maďar může za to, že je Maďar – a vezmi ho überschwunkem“, dobře znám, takže mi je nemusíte opakovat...