Joshua Green a Joe Paxton z Harvardovy univerzity uspořádali experiment, v němž testovali dvě hypotézy „morálního chování“, a to: chováme se morálně, protože dokážeme odolat pokušení nabízející nepoctivý zisk („volní zvládnutí pokušení“), nebo se naopak chováme morálně, protože vycházíme z předpokladu, že je to tak správné („čest jako základ našeho jednání“)? Článek byl otištěn v seriózním periodiku PNAS před třemi měsíci. Zjednodušeným příkladem je situace, kdy najdu peněženku a jdu ji odevzdat, nebo zda uvažuji, že bych si ji mohl ponechat, ale nakonec podlehnu morálnímu imperativu a přece jen ji vrátím. Obojí je stále v rámci jednání čestného a počítá se slušnou společností, v níž fungují etická pravidla.

Prakticky ve stejné chvíli, kdy jsem dostal celý text článku, vyšel dnes na českém internetu příspěvek o tom, jak poctivá nálezkyně odevzdala na policii 135 000 korun, které našla v tašce na podlaze jednoho bankovního úřadu v Praze. Gustav Jung by tomu řekl „synchronicita“, protože bylo zajímavé porovnat diskusi autorů článku s diskusí českých přispěvatelů na internetu.

Shora citovaní autoři podrobili pokusné osoby experimentu, v němž účastníci jednak mohli náhodnou volbou hodu mincí („orel –panna“) získat výhru. nebo – při další variantě pokusu – měli možnost předem nahlédnout na výsledek a úspěšnost své výhry nepoctivě ovlivnit (trochu ve smyslu Karla Poláčka: „Jediný pohled do karet soupeře je často důležitější, než dlouhé bloumání nad listem...“). Jejich reakce hodnotili pomocí funkční magnetické rezonance zjišťující, které mozkové struktury se na rozhodování o jejich verdiktu podílejí. „Čestní“ účastníci se chovali (resp. jejich mozkové struktury se zapojovaly) stejně, ať věděli, či nevěděli o svých možnostech dopředu, „nečestní“ zapojovali další mozkové struktury do rozhodování, zda se zachovat poctivě či naopak zapracovat ve svůj momentální prospěch.

Předběžné závěry vyznívají v tom smyslu, že čestní lidé budou jednat čestně, bez ohledu na bezprostřední zisk, protože mají zakódováno, „že tak je to správné“. Podle autorů, je odmítnutí momentálního (navíc ne zcela poctivého) „zisku“ významný moment pro vytvoření důvěry ve společenství, a tím i budoucího sociálního zisku pro jedince, který se takto chová. Je to základ pro-sociálního chování, jehož atmosféra pomáhá překonávat i individuální problémy. Je to také o vzdálenějším horizontu úvah: jedinec, který dá přednost zisku 5000 korun dnes, před možností 6000 korun zítra, nevydělá víc. Tato rozhodnutí však vyžadují kultivované sociální podhoubí, nikoli morálku lupičů. Nicméně: čím více spoluobčanů bude takto postupovat, tím komplexnější kvalitní podhoubí se bude vytvářet. Diskutéři, kteří by mi chtěli psát, že jsem idiot, si mohou ušetřit práci.