Čtyři mistrovské zápasy, čtyři prohry. Katastrofální start v Bundeslize (1:2 v Hamburku s HSV, 1:2 doma s Hannoverem a 0:2 v Hoffenheimu), prohra v úvodním kole Ligy mistrů (0:1 v Lyonu) – a to všechno po více než 30 investovaných milionech eur do nových hráčů a mnoha nadějných slovech o tom, že Schalke 04 bude v této sezóně patřit ke kandidátům na titul a překvapí i v nejprestižnější evropské soutěži.

Přišli například Raúl z Realu, Huntelaar z AC Milán, Jurado z Atlética Madrid a Plestan z OSC Lille, ale na hřišti to zatím vidět příliš není. Zjednodušeně řečeno – Schalke má problémy v obraně a i když je schopné vypracovat si řadu gólových šancí, většinu z nich nepromění.

Jsem dlouhodobý fanoušek klubu, ale stěží bych si vzpomněl na nějakou předcházející sezónu, do které „modří“ odstartovali tak špatně. Pamětníci tvrdí, že naposledy se to stalo před 23 lety. A Schalke nakonec spadlo do druhé ligy. Samozřejmě na tom klub z porúrského Gelsenkirchenu není tak špatně a také není sám. Pozoruhodné je, že další dva nešťastníci – Stuttgart a Wolfsburg (oba také nula bodů ze tří zápasů) v přestupové sezóně také kasy nešetřili. Všichni tři utratili celkem 86 milionů eur a svorně se dělí o poslední tři místa tabulky. Že by přece jen platilo heslo: Peníze góly nestřílí?

Na druhé straně, na rozdíl od Stuttgartu a Wolsfburgu, má Schalke Felixe Magatha. Trenéra, jehož autorita je (zatím) nezpochybnitelná. Poté, co dovedl před rokem a půl Wolfsburg k titulu, se Schalke na jaře vybojoval konečné druhé místo tabulce. A nechal se tehdy slyšet, že za dva až tři roky bude přes 60 tisíc diváků na stadionu Veltins Arena slavit titul. Poslouchá se to hezky, ale chtělo by to konečně nějakou výhru.

Jako fotbalovému laikovi mi nezbývá, než věřit trenérovi, že všechno je otázka harmonie v družstvu. Asi má pravdu, že se posily nestačily sladit – ostatně v průběhu léta odešlo z klubu hodně hráčů, kteří na jaře měli pevné místo v základním kádru. Ale jak dlouho to hledání harmonie bude trvat? Když se tak dívám na ony čtyři mistrovské zápasy, v jednom se nové Schalke od toho starého výrazně liší – možná to zní směšně, ale zatím mu chybí týmový duch, hodnota, kterou fanoušci dokázali vždycky ocenit, i když se zrovna nedařilo.

Teď jsou sice na trávníku velká jména, ale kvůli nim se v Gelsenkirchenu na fotbal nikdy nechodilo – i když v mužstvu nebyly hvězdy evropského kalibru, bylo převážně vyprodáno.

V neděli v půl šesté odpoledne se hraje derby s Dortmundem. Zápas, který znamená pro fanoušky totéž, co v Česku Sparta – Slávie. Jestli Schalke opět prohraje, měl by si Felix Magath s harmonizací dost pospíšit.

Milan Kruml
Autor pracuje jako analytik společnosti MediaPro Pictures